Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2600/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause a o dovolání dovolatelů: 1. F. S., T., a 2. M. S., E., zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, 110 00 Praha 1, Ulice 28. října 1001/3, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 15. 12. 2011, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. (žalobců F. a M. S., zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, 110 00 Praha 1, Ulice 28. října č. 1001/3, proti žalovanému Městu Sokolov, IČO 0025 9586, Sokolov, Rokycanova 1929, zastoupenému JUDr. Václavem Krondlem, advokátem, 360 00 Karlovy Vary, Jiráskova č. 2, o uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobci smlouvu o vydání nemovitostí), t a k t o :I. Dovolání dovolatelů s e o d m í t á .II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 21. 2. 2011, č. j. -862. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby žalovanému městu bylo uloženo uzavřít se žalobci smlouvu o vydání nemovitostí“ domu s pozemkem a s částí pozemku v katastrálním území S., dále domu s částí pozemku a domu s částí pozemku v katastrálním území S., také i části pozemku v katastrálním území S., také i části pozemku v katastrálním území S., rovněž pozemků v katastrálním území S., jakož i domu a částí pozemků v katastrálním území S. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně Okresnímu soudu v Chebu na náhradu jím placených nákladů tohoto řízení 53.298,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobcům bylo také uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému městu na náhradu nákladů řízení 64.027,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 15. 12. 2011, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Chebu z 21. 2. 2011, č. j. -862, potvrzen co do části rozsudku odvoláním dotčené ohledně zamítnutí žaloby o vydání pozemků, co do vydání pozemku v katastrálním území S. a co do vydání pozemku v katastrálním území S.; potvrzeny byly i výroky uvedeného rozsudku soudu prvního stupně týkající se náhrady nákladů řízení od žalobců žalovanému městu a co do náhrady nákladů tohoto řízení placených státem ze strany žalobců.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal podle ustanovení a rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

Odvolací soud poukazoval především na to, že toto soudní řízení bylo zahájeno podáním žaloby žalobců, kteří se domáhali uložení povinnosti žalovaného města uzavřít se žalobci dohodu o vydání nemovitostí, které byly původně ve vlastnictví E. a F. S. (právních předchůdců žalobců), jež se stali za druhé světové války obětí rasové perzekuce, zemřeli v koncentračním táboře a jejich majetek byl za nacistické okupace tzv. arizován; po roce 1948 pak přešlo vlastnictví k nemovitostem, uvedeným v žalobě žalobců, na československý stát; žalobci ve své žalobě uváděli, že ve smyslu ustanovení jsou tu oprávněnými osobami co do nemovitostí, které přešly na stát podle ustanovení a že žalované město bylo žalobci vyzváno podle k vydání nemovitostí, ale této jejich výzvě nebylo vyhověno.

Odvolací soud byl toho názoru, že se soud prvního stupně správně vypořádal s tím, že žalobci jsou v této právní věci oprávněnými osobami podle , ale správně také dospěl k závěru, že žalobci uváděné budovy už právní předchůdci žalobců převedli kupními smlouvami na jiné fyzické osoby za úplatu a až následně byly nemovitosti těmto fyzickým osobám zkonfiskovány. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně byl toho názoru, že na straně žalobců tu není dána aktivní věcná legitimace v tomto sporu. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně rovněž správně vycházel z výsledků dokazování (zejména i z posudku znalce Ing. V. K.), z nichž vyplývalo, že zejména dům a pozemky v katastrálním území S. žalované město nevlastnilo a nedrželo, dále že na pozemku je postavena zrekonstruovaná stavba a že pozemky v katastrálním území S., která jsou v katastru nemovitostí zapsány pro žalované město, jsou zastavěny komunikací s chodníkem nebo parkovištěm, také že na pozemku je zbudována přístavba, jež se nachází i na pozemku. Odvolací soud pokládal za správný závěr soudu prvního stupně, že tedy i pro zastavěnost uvedených pozemků v katastrálním území S. nebylo možné žalobě žalobců vyhovět vzhledem k ustanovení Odvolací soud shledal správným i závěr soudu prvního stupně ohledně pozemku v katastrálním území S., jenž tvoří funkční celek s pozemkem v katastrálním území S., a navíc je rovněž zastavěn komunikací; totéž se týká i pozemku v katastrálním území S., který je součástí pozemku a je na něm chodník a komunikace před domem, takže ani tyto pozemky, jejichž vlastníkem je žalované město, nebylo pro jejich zastavěnost možné vydat žalobcům.

Odvolací soud také zdůrazňoval, že pozemky v katastrálním území S. se nestaly předmětem řízení, když nebyly uvedeny v žalobě žalobců a pro tento důvod o nich nebylo možné rozhodnout ani v odvolacím řízení.

Odvolací soud poukazoval i na to, že v daném případě nedošlo ohledně uvedených pozemků zastavěných komunikací k tomu, že by oprávněné osoby se dohodly s povinnou osobou na oddělení pozemků na základě geometrického oddělovacího plánu (čímž by se vydělená část stala samostatnou věcí v právním smyslu), takže by byla dána možnost uzavřít dohodu o vydání nově vzniklého pozemku, který byl dříve součástí pozemku většího.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení (včetně výroků o nákladech řízení).

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 19. 1. 2012 advokátu, který žalobce v tomto řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců, zastoupených tímto advokátem bylo podáno u soudu prvního stupně dne 19. 3. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 15. 12. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Plzni) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelé ve svém dovolání opakovali, že v odvolacím řízení navrhovali, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se jejich žalobě vyhovuje co do vydání pozemků v katastrálním území S., jakož i co do vydání pozemků v katastrálním úzamí S.

Dovolatelé nesdílejí názor odvolacího soudu, že je tu dán důvod nevydání pozemků ve smyslu ustanovení jako pozemků zastavěných, když se na nich nacházejí chodníky a místní komunikace s parkovištěm; dovolatelé mají za to, že tu jde „pouze o zpracování povrchu, nikoliv o stavbu ve smyslu ustanovení , takže tu jde o posouzení kvality pozemku“. „V předmětném případě se nejedná o stavby způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů“, dovozovali dovolatelé. Podle názoru dovolatelů pozemky tu „nemohou být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním, které by mohly mít rozdílný právní režim či osud; nelze je od pozemek oddělovat“. Dovolatelé jsou i toho názoru, že „nelze oddělit pouze část pozemku na základě rozhodnutí soudu, když je pozemek částečně zastavěn“.

Dovolatelé tedy mají za to, že tu rozhodnutím odvolacího soudu došlo k nesprávnému výkladu zákona v ustanovení , a to při řešení otázky, která má po právní stránce zásadní význam, a mají za to, že tímto rozhodnutím došlo k rozporu i s ústavně právními předpisy, a to k porušení článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 d.

Ve vyjádření žalovaného Města Sokolov k dovolání žalobců bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Uvedený žalovaný má za to, že pozemek je třeba považovat za zastavěný, a to i tehdy, je-li zastavěn komunikací, neboť i komunikaci lze považovat za stavbu a za samostatnou věc v právním smyslu (je tu třeba rozlišovat pojmy silniční pozemek a stavbu komunikace, která je umístěna na silničním pozemku). Žalované město ve svém vyjádření ještě i uvádělo, že pokud jde o pozemek v katastrálním území Sokolov, tento pozemek vlastní Česká republika – Ministerstvo vnitra, takže ohledně uplatnění nároku na vydání tohoto pozemku není žalované město pasívně ligitimováno; ohledně pozemků v katastrálním území S., jde jmenovitě o přístupovou komunikaci ke stavbám a tvoří s nimi jeden funkční celek, což lze ostatně „vztáhnout i k ostatním pozemkovým parcelám uvedeným v dovolání dovolatelů“. Žalované město je nad to i toho názoru, že v daném případě žalobci nejsou oprávněnými osobami podle ustanovení , když ostatně i sami žalobci v řízení netvrdili, že jsou u nich splněny předpoklady podle ustanovení , , a

Přípustnost dovolání dovolatelů bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, v souvislosti i s ustanovením

Podle ustanovení je oprávněnou osobou podle tohoto zákona fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v , pokud je státním občanem České republiky. Podle téhož zákona je tu oprávněnou osobou též fyzická osoba, která splňuje podmínky stanovené v uvedeného zákona a která v den přechodu věci na stát podle měla na ni nárok podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě hodnot N., M., zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, pokud k převodu nebo přechodu vlastnického práva, prohlášeným za neplatné podle těchto zvláštních předpisů z důvodu rasové perzekuce, a tento nárok nebyl po 25. únoru 1948 uspokojen z důvodů uvedených v

Podle ustanovení pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 70/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že jde-li o jediný pozemek (s jedním parcelním číslem), je nutno jej považovat za zastavěný i tehdy, je-li stavba umístěna jen na jeho (neoddělené) části.

Je-li pozemek zastavěn komunikací, lze (s ohledem na znění zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) pokládat i komunikaci za stavbu a samostatnou věc v právním smyslu (k tomuto závěru dospěl dovolací soud např. v rozhodnutí 21Cdo 692/2005 Nejvyššího soudu).

V nálezu Ústavního soudu ČR z 15. 3. 2000, (uveřejněném pod č. 39 ve svazku 17 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl zaujat právní názor: „Pokud je v řízení jednoznačně zjištěno, že pozemek byl po převodu do vlastnictví státu zastavěn (přičemž i stavba nemá charakter stavby v zákoně uvedený) nelze nadměrně extenzívním výkladem posuzovat podmínky pro vydání nemovitosti“.

V nálezu Ústavního soudu ČR ze 6. 5. 2003, (uveřejněném pod č. 60 ve svazku 30 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl zaujat právní názor k otázkám pozemku a tělesu komunikace na něm: „Pevné spojení věci se zemí musí být takové, aby bylo schopno odolat zejména účinkům přírodního vlivu dané lokality na věc i účinkům vlastního působení nemovité věci.“

Vzhledem k těmto uvedeným ustanovením právních předchůdců i vzhledem k citovaným právních závěrům z judikatury soudů (zejména ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vycházel i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu z 15. 12. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Plzni), proti němuž směřuje dovolání dovolatelů řešilo některou právní otázku v rozporu s hmotným právem (zejména s hmotněprávními ustanoveními ) nebo právní otázku, která by v konkrétním vymezení byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. Zejména výsledný závěr odvolacího soudu o nevydání pozemků podle , když na pozemcích je umístěna komunikace, která byla zřízena až po převzetí pozemků státem, nelze označit za odporující znění zákona ani závěrům v judikatuře uplatněnému výkladu ustanovení Nebyly tedy u dovolání dovolatelů shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 , ale ani podle jiného ustanovení upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů vynaložených v dovolacím řízení žalovaným na vyjádření k dovolání dovolatelů, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a náhradu těchto nákladů žalovanému městu nepřiznal. Dovolací soud přihlížel jednak k právní povaze projednávané věci a jednak i k obsahu již zmíněného vyjádření žalovaného k dovolání žalobců, které rekapitulovalo v podstatě to, co již bylo uplatněno a vyjádřeno žalovaným před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. září 2012

JUDr. Josef Rakovský

předseda senátu