Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1746/2012

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 1746/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně BENZINA, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 127, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60 19 33 28, zastoupené JUDr. Jarmilou Hanykovou, advokátkou, se sídlem v Benešově, Hráského 406, PSČ 256 18, proti žalovaným 1)DUNO s. r. o., se sídlem v Chomutově, Dukelská 1278, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 25 01 84 93 a 2) J. N., zastoupenému JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 30, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2011, č. j. -162, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 22. dubna 2011, č. j. -102, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal ve vztahu k druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. května 2009, č. j. -22, kterým žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 4,633.516,10,- Kč s 6% úrokem od 10. března 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 15.445,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že podpis směnečného rukojmího na směnce, o jejíž zaplacení v dané věci jde, je pravým podpisem druhého žalovaného. Přitom zdůraznil, že uvedený závěr jednoznačně vyplývá jak ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou, tak z výpovědi svědka Ing. M. P., který byl podpisu směnky přítomen.

Odkazuje na ustanovení čl. I. a (zákona směnečného a šekového), přitakal soudu prvního stupně rovněž v závěru ohledně nedůvodnosti námitky promlčení, uzavíraje, že žalobkyně uplatnila v posuzovaném případě práva ze směnky ještě před uplynutím tříleté promlčecí doby.

K námitkám, které druhý žalovaný vznesl až při jednání konaném před soudem prvního stupně a následně v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud – s odkazem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v ustanovení , (dále jen „ “) – pro jejich opožděnost nepřihlížel.

Dovolání druhého žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení , Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Jakkoli dovolatel v dovolání avizuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu dle ustanovení , výhradami, podle kterých odvolací soud „nesprávně vyhodnotil váhu svědecké výpovědi“ Ing. M. P. (jemuž uvěřil i přesto, že druhý žalovaný podpis směnky popíral) a vycházel též ze znaleckého posudku, ve kterém „sama znalkyně Mgr. Lenka Plzáková ovšem označila materiál ke srovnání jako nedostatečný a obtížně zpracovatelný“, dovolatel ve skutečnosti brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. , jež jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle

Zásadně právně významným pak rozhodnutí odvolacího soudu nečiní ani výhrady dovolatele, podle kterých se žalobkyně „dopustila vůči druhému žalovanému zcela nepoctivého obchodního jednání“, když mu „podstrčila ve spěchu“ směnku k podpisu a „zneužila předmětnou blankosměnku i konkludentní způsob uzavření smlouvy o udělení vyplňovacího oprávnění proti osobě druhého žalovaného“. Jde totiž o výhrady, které nebyly obsaženy ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a nebylo k nim proto možné (jak ostatně vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí již soudy nižších stupňů) při rozhodování o tom, zda bude směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, přihlížet (k tomu, že směnečný platební rozkaz lze prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek srov. ustanovení a 3 a v soudní praxi např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. , a ze dne 30. března 2010, sp. zn. , jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 7, ročník 2007).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. srpna 2012

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu