Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2092/2011

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 2092/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce Svazku obcí SRPINA - okres MOST, se sídlem 43401 Skršín 48, identifikační číslo osoby 70229473, proti žalovanému Ing. I. F., zastoupenému JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 3a, o zaplacení částky 450 000 Kč a 400 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. února 2011, č. j. -91, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, neboť byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle (dále jen „ “). Pokud žalovaný namítal, že o jeho povinnosti vyjádřit se k žalobním tvrzením bylo rozhodnuto v platebním rozkaze, odvolací soud zhodnotil jeho námitku jako nedůvodnou s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 30. 11. 2005, vydané pod sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že platební rozkaz a usnesení o povinnosti podle je třeba účastníku doručit jedinou zásilkou, případně obě rozhodnutí musí být pojata do jediné y, přičemž soud prvního stupně právě takovým způsobem postupoval. Rozhodnutí soudu prvního stupně mělo formu platebního rozkazu, který má dvě části, a to pod bodem I. rozhodnutí ve věci samé a pod bodem II. rozhodnutí o uložení povinnosti žalovanému, aby se v případě podání odporu k věci do 30-ti dnů ode dne podání odporu vyjádřil. Odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí pod bodem II. má formu usnesení a nic nebrání tomu, aby usnesení bylo obsaženo v platebním rozkazu, který stejně jako rozsudek je vyšší formou rozhodnutí nežli usnesení.

Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu soudu včas odpor a sdělil, že se ve stanovené lhůtě k věci samé vyjádří, což však neučil. Soud proto vyšel z fikce, že žalovaný uznal nárok na zaplacení, resp. na vrácení zálohy poskytnuté mu žalobcem ve výši 450 000 Kč na základě smlouvy o dílo ze dne 6. 3. 2008, od níž žalobce pro neplnění závazku žalovaného zpracovat projektovou dokumentaci odkanalizování splaškových vod Svazku obcí SRPINA odstoupil, a že rovněž uznal nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 000 Kč. Skutečnost, že žalobce nesprávně právně hodnotil v žalobním návrhu smluvní pokutu jako příslušenství pohledávky, nemohlo mít podle závěru odvolacího soudu vliv na úplnost žalobních tvrzení a možnost vydání rozsudku pro uznání, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaný namítá jednak nesprávnost právního posouzení věci, tedy, že je dán dovolací důvod podle a jednak věcnou nepříslušnost okresního soudu, čímž se dovolává důvodu, že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

Dovolatel má za to, že k projednání nebyl příslušný okresní soud, jednalo-li se o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a měl být proto věcně příslušný projednání v prvním stupni krajský soud. Odvolací soud ale rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, místo toho, aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil k projednání věcně příslušnému soudu.

Dovolatel dále namítá, že rozsudek pro uznání neměl být vydán, jelikož žalovaný nebyl zákonným způsobem vyzván ve smyslu ke splnění povinnosti vyjádřit se k žalobním tvrzením. Je přesvědčen, že praxe soudů, kterou zavedl Nejvyšší soud svými rozhodnutími, na něž odvolací soud odkázal, na nichž založil své rozhodnutí, je nezákonná. Nesouhlasí s tím, že výzva podle může být vtělena do platebního rozkazu. Poukazuje na ustanovení , vymezující obsahově platební rozkaz, které nedává možnost ukládat platebním rozkazem jakákoliv procesní opatření. Jestliže se podáním odporu ruší platební rozkaz, pak zrušovací účinky musí podle dovolatele dopadnout i na veškeré povinnosti obsažené v platebním rozkazu.

Nesouhlasí ani se závěrem, že skutkově byl požadovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty vymezen tak, aby bylo možno o něm rozhodnout platebním rozkazem, jestliže žalobce uplatnil smluvní pokutu jako příslušenství pohledávky.

Dovolatel na základě výše uvedeného navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), po té, co zjistil, že dovolání žalovaného bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupen advokátem ( ), zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V posuzované věci není dovolání ve věci samé přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle , bylo-li v dané věci soudem prvního stupně rozhodnuto jediným rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

V námitce dovolatele, že výzva soudu podle , obsažená v platebním rozkazu, je nezákonná, Nejvyšší soud zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu neshledal. Nejvyšší soud nemá důvod nic měnit na dosavadní ustálené judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2003, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2005, číslo sešitu 7/2005, a též např. rozsudek ze dne 23. ledna 2008, sp. zn. publikovaný na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), podle nichž, usnesení podle ustanovení může být obsaženo v platebním rozkazu. Nejvyšší soud odůvodnil tato rozhodnutí mimo jiné tím, že pokud soud prvního stupně ve výroku platebního rozkazu uloží žalovanému povinnost podat vyjádření podle ustanovení , pak forma rozhodnutí nemění nic na tom, že zmíněná část rozhodnutí má povahu usnesení, bez ohledu na formální označení. Jak dále vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , může být výzva podle pojata do výroku rozhodnutí označeného jako platební rozkaz, za předpokladu, že je vydána podmíněně, pro případ, že žalovaný podá proti platebnímu rozkazu odpor, a pokud jinak odpovídá znění V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že úkon soudu, jímž soud vyzývá podle žalovaného, nepochybně nepředstavuje meritorní usnesení a může být vydáno, aniž by obsahovalo odůvodnění. K otázce časové souslednosti úkonů soudu prvního stupně lze uvést, že platební rozkaz a usnesení podle je třeba žalovanému doručit jednou zásilkou, popřípadě obě tato rozhodnutí musí být pojata do jedné y, což v daném případě soud prvního stupně dodržel (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , publikované ve Sbírce civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H. BECK pod číslem , číslo sešitu CD 1/2007). Ani na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod nic měnit. Dovolatel se mýlí, pokud v dovolání s odkazem , vymezující obsahově platební rozkaz, a které podle něj nedává možnost ukládat platebním rozkazem ukládat jakákoliv procesní opatření, má za to, že pokud se podáním odporu ruší platební rozkaz, pak zrušovací účinky musí podle dovolatele dopadnout i na veškeré povinnosti obsažené v platebním rozkazu. Výzva k vyjádření se ve smyslu není součástí výroku ve věci samé rozhodnuté formou platebního rozkazu, ale je samostatným nemeritorním usnesením, na něž důsledky podání odporu proti platebnímu rozkazu ve věci samé nedopadají.

Nejvyšší soud tedy rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal, a proto dovolání žalovaného není podle ustanovení přípustné.

Namítá-li žalovaný, že rozsudek pro uznání byl vydán věcně nepříslušným soudem a odvolací soud tuto vadu neodstranil, dovolává se tím dovolacího důvodu podle , tedy že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je však nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudů.

Nebylo-li dovolání shledáno přípustným, Nejvyšší soud podle ustanovení věty první a dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. srpna 2012

JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu