Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1980/2011

20

Cdo 1980/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ing. Bc. R. D.

, správce konkursní podstaty úpadce FK Drnovice, a. s., se sídlem v Drnovicích 704, identifikační číslo osoby 60738774, proti žalovanému

S. K.

, zastoupenému JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Slezská Ostrava, Michálkovická 108, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2011, č. j. -41, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši

5300,- Kč

do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Libuše Šmehlíkové.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 14. 12. 2007, č. j. -21,

zamítl

žalobu o vyloučení movitých věcí z exekuce, nařízené týmž soudem pod sp. zn. a prováděné soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem pod sp. zn. , jež byly sepsány tímto exekutorem dne 6. 2. 2007 pod položkami 1 - 21 protokolu o soupisu movitých věcí č. j. EX 1441/06-24; současně uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 9 900,- Kč. Uzavřel, že byl-li pojat majetek do konkursní podstaty, nelze provést soudní výkon rozhodnutí (exekuci) postižením takového majetku patřícího do podstaty ( , e/ a , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “), přičemž provedením exekuce není již to, že exekutor zahrne majetek do soupisu věcí, nýbrž až vlastní realizace prodeje takového majetku prostřednictvím dražby po skončení konkursu. Správce konkursní podstaty v projednávané věci proto nemá důvod domáhat se ochrany podle , jelikož zahrnutím věci do konkursní podstaty je již ochrana účinně zajištěna a je zabráněno provedení exekuce postižením takového majetku.

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu

potvrdil

a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 800,- Kč. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze vyplývá výhradní právo správce konkursní podstaty k nakládání s majetkem podstaty, a to jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu podstaty; jiná osoba může s tímto majetkem nakládat jen se souhlasem správce. Zákon současně stanoví, že výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty nelze provést. Odvolací soud se neztotožnil s názorem okresního soudu, že pouhé pojmutí majetku do soupisu věcí v rámci exekuce není „provedením“ exekuce, a uzavřel, že soud nesmí při výkonu rozhodnutí (exekuci) činit úkony směřující k provedení podle a násl. , tedy ani provést soupis. Pojmutí majetku do soupisu věcí v rozporu s pak podle odvolacího soudu způsobuje, že nemůže vyvolat účinky, které jsou jinak s tímto úkonem spojeny; správce konkursní podstaty jeho učiněním tedy nepozbyl výhradní právo k nakládání s věcí, protože ta ani nebyla výkonem rozhodnutí (exekucí) „účinně postižena“. Není tudíž ani dán důvod k vyloučení věcí z exekuce podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

Žalobce v dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítá, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Podle jeho názoru soudy dosud neřešily otázku, „jak může a nemůže správce konkursní podstaty postupovat, je-li zahájena exekuce a je-li proveden soupis věcí a vše, včetně vyjádření soudního exekutora, svědčí tomu, že bude i provedena“. Uvedl, že soudní exekutor věci, které tvoří majetkovou podstatu, sepsal, ač tak učinit nesměl, neboť soupis movitých věcí směřuje k jejich bezprostřednímu prodeji resp. k výkonu rozhodnutí, a proto žalobci nezbylo, než z důvodu právní jistoty (navíc v souladu s poučením samotného soudního exekutora) podat žalobu na vyloučení věcí podle Správce konkursní podstaty by nebyl objektivně schopen prodeji věcí exekutorem jinak zabránit. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný namítá, že dovolatel nepřesně specifikoval důvod, pro který je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno. Postup odvolacího soudu v dané věci byl dle názoru žalovaného zcela v souladu s platnými právními předpisy a přijatou judikaturou. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné odmítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání je přípustné podle (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), protože dovolací soud dosud neřešil otázku možnosti sepisu věci náležející do konkursní podstaty do soupisu v rámci exekuce; není však důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ). Protože takové vady z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud jen námitkou, zda je na místě vyloučit z exekuce věci sepsané exekutorem, které byly již dříve zahrnuty do konkursní podstaty povinného v úpadku.

Podle ust. má prohlášení konkursu za účinek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné.

Podle ust. má prohlášení konkursu za účinek, že nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení.

Ve Stanovisku k výkladu některých ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v bodě XXVI. Nejvyšší soud uzavřel, že i po prohlášení konkursu lze nařídit výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty, výkon rozhodnutí však nelze provést; to platí bez zřetele k tomu, jestli jde o soudní výkon rozhodnutí nebo o daňovou či jinou exekuci. Soud (a osoby, které ve vykonávacím řízení poskytují soudu nezbytnou součinnost) je povinen zdržet se po prohlášení konkursu (po dobu trvání konkursu) všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován. Při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky je soud plně oprávněn rozhodnout o nařízení výkonu, nesmí ovšem dát příslušné bance pokyn k odepsání peněžních prostředků z účtu povinného (úpadce) - tedy vyrozumět peněžní ústav o tom, že usnesení o nařízení výkonu nabylo právní moci (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. ; obdobně to platí při jiných způsobech výkonu rozhodnutí (srov. ustanovení , , ve spojení s ustanovením , a násl., a násl. ).

Obsahem zákazu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ) se Nejvyšší soud částečně zabýval ve svém rozsudku, uveřejněném pod číslem 55/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dospěl k závěru, že jestliže poddlužník povinného nesplnil povinnost vyplatit pohledávku řádně a včas oprávněnému, je poddlužnická žaloba podle způsobem provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky. Zákaz provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce stanovený v , v tomto případě znamená, že o žalobě podle , nemůže soud rozhodnout, dokud trvají účinky prohlášení konkursu.

V usnesení z 14. 4. 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že udělení příklepu je úkonem, jímž soud provádí exekuci. Jestliže odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení o udělení příklepu poté, co byl na majetek povinného prohlášen konkurs, je vydání takového rozhodnutí v rozporu s ustanovením Po prohlášení konkursu se práva úpadcových věřitelů uspokojují zásadně v jiném (konkursním) režimu; po zrušení konkursu, nebyla-li v něm věřitelova pohledávka zcela uspokojena, a je-li k dispozici potřebný majetek, pak lze v nařízeném výkonu pokračovat jeho provedením ( , 2 ). Nejvyšší soud označil za úkon, kterým se v rozporu s provádí výkon rozhodnutí i pokyn soudu k tomu, aby usnesení o udělení příklepu vydané před prohlášením konkursu bylo doručeno zákonem stanoveným osobám (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud i odborná literatura zastává názor, že soupisem věcí povinného, které by mohly být prodány nebo jinak zpeněženy, začíná vlastní provedení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Soupis se provádí ještě před právní mocí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť povinnému se usnesení doručuje nejdříve při soupisu. Při soupisu soud mimo jiné vyzve povinného, aby dobrovolně splnil vymáhanou pohledávku. Uspokojí-li povinný dobrovolně v plném rozsahu vymáhanou pohledávku s příslušenstvím včetně nákladů výkonu, převezme soud od povinného peníze a upustí od dalšího provedení výkonu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2449 a násl.).

V projednávané věci byl konkurs na povinného prohlášen 6. 8. 2002 a dne 6. 9. 2002 správce konkursní podstaty provedl soupis konkursní podstaty. Součástí podstaty byly i věci, které soudní exekutor následně (6. 2. 2007) zahrnul do soupisu věcí povinného v rámci exekuce prodejem movitých věcí. Proto se správce konkursní podstaty povinného obrátil na soud se žalobou o vyloučení těchto věcí z exekuce.

S ohledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že soupis věcí povinného je úkonem směřujícím bezprostředně k provedení exekuce. Protože v projednávaném případě byl soupisem věcí povinného do exekuce porušen zákaz uvedený v , pak ani nebyly tyto věci do exekuce účinně zahrnuty a nemohou být tudíž z této exekuce ani vyloučeny.

Pro úplnost se dodává, že pokračuje-li soud ve výkonu rozhodnutí (exekutor v provádění exekuce) postižením majetku patřícího do podstaty i přes zákaz uvedený v , jedná se o nesprávný úřední postup ve smyslu , za nějž přísluší (za zákonem předvídaných podmínek) náhrada škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. , publikovaný pod číslem 26/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože se prostřednictvím dovolacích námitek dovolateli nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle části věty před středníkem jako nedůvodné zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , , tak, že přiznal úspěšnému žalovanému náklady v celkové výši 5.300,- Kč v souvislosti s podáním vyjádření jeho právní zástupkyně ze dne 24. 5. 2011, tvořené odměnou 5.000,- Kč (srov. po snížení podle , ve znění ) a náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. srpna 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu