Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3220/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázalav konkursní věci úpadce R. H., o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 48, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2010, č. j. -798, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 9. prosince 2008, č. j. -739, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“):

1/ Zastavil řízení o námitkách proti konečné zprávě o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 25. února 2008 (dále jen „konečná zpráva“) v části týkající se „nezahrnutí stavebního spoření úpadce do konkursní podstaty“ a „17.850,- Kč za uložení spisové agendy“ (bod I. výroku).

2/ Odmítl námitky úpadce proti konečné zprávě ze dne 10. března 2008 (bod II. výroku).

3/ Schválil konečnou zprávu správkyně konkursní podstaty Ing. L. K., podle které činí:

- výdaje konkursní podstaty celkem 3.416.664,45 Kč,

- příjmy konkursní podstaty celkem 7.389.605,95 Kč,

- odměna správkyně konkursní podstaty celkem 1.339.138,57 Kč a

- částka určená k rozvrhu celkem 3.972.941,50 Kč (bod III. výroku).

K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu; přitom vyšel z toho, že odvolání se netýká bodu I. výroku.

K odvolacím námitkám uvedl odvolací soud, že se zcela ztotožňuje se zjištěními a jejich hodnocením provedeným konkursním soudem, jenž úpadcovy námitky správně neshledal důvodnými a pro stručnost odkazuje na podrobné, přesvědčivé a vyčerpávající odůvodnění napadeného usnesení.

K výhradě úpadce, že konkursní soud se nezabýval jeho námitkami ohledně nezapsání pohledávek ve výši 1.500.000,- Kč a 7.500.000,- Kč do konkursní podstaty, odvolací soud poukázal na to, že byly vyřešeny v reakci na úpadcovu námitku č. 5. Úpadcovy výhrady vůči údajně neoprávněně vykázaným pohledávkám finančního úřadu na dlužné dani z přidané hodnoty (187.870,- Kč) a penále (30.000,- Kč) v důsledku údajně nesprávně ponechané pohledávky vůči I. H. - dále jen „I. H.“ (ve výši 3.945.277,03 Kč) v konkursní podstatě neměl odvolací soud za důvodné v situaci, kdy zpochybňované pohledávky finančního úřadu byly zjištěny na přezkumném jednání konaném 19. listopadu 2002 (na němž je uznala správkyně konkursní podstaty a nepopřel je žádný z konkursních věřitelů).

Odvolací soud rovněž uvedl, že řadou výhrad se zabýval ve svých rozhodnutích dříve konkursní soud (např. v usnesení ze dne 7. dubna 2004, č. j. -265 a v usnesení ze dne 23. července 2007, č. j. -599) i odvolací soud (např. v usnesení ze dne 15. listopadu 2004, č. j. -352 a v usnesení ze dne 5. ledna 2007, č. j. -536) a důvodnými je neshledal.

Odvolací soud byl přesvědčen, že se konkursní soud pro účely posouzení, zda lze vyhovět úpadcovým námitkám, věcí z hlediska skutkového stavu dostatečně zabýval a že provedené důkazy správně hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti ve smyslu , (dále též jen „ “). Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako konkursní soud, a to že konečná zpráva včetně vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty je věcně správná.

Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost opírá (bez dalšího) o ustanovení Vzhledem k poučení o dovolání v napadeném usnesení (jež ovšem nemá za správné), pak „z opatrnosti“ opírá přípustnost dovolání též o ustanovení

Dovolatel namítá, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů (s výjimkou bodu I. výroku usnesení konkursního soudu) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatel v obsáhlém dovolání úvodem zdůrazňuje, že je fyzickou osobou, pro kterou její závazky, které nebudou vyrovnány v konkursu, nekončí. Uvádí, že kdyby konkurs probíhal tak, jak je (v zájmu věřitelů) jeho zákonným posláním, je vyloučené, že by nebyl ukončen minimálně stoprocentním uspokojením všech. V této souvislosti je podle dovolatele zvláště zapotřebí upozornit, že konkursní podstatu tvořil rozsáhlý nemovitý i movitý majetek, který byl zpeněžován velmi nehospodárným způsobem. Dost obtížně lze sice hodnotit, zda správkyně konkursní podstaty byla schopna dosáhnout v daném místě a čase lepšího zpeněžení (to je dáno nabídkou a poptávkou), zcela nepochybně však mohla dosáhnout zpeněžení s vynaložením daleko nižších nákladů. Dovolatel dále tvrdí, že soudy odmítaly veškeré jeho výhrady v průběhu konkursu, takže první procesní možnost měl až formou námitek proti konečné zprávě; tyto námitky však byly řešeny „dosti formálně, s přisvědčením správnosti postupu správkyně konkursní podstaty“.

Posléze dovolatel v dovolání reprodukuje jednotlivé námitky proti konečné zprávě a uplatňuje výhrady proti způsobu jejich vypořádání, jež lze shrnout následovně:

1/ K námitce nedostatečnosti částek stržených za prodej označených nemovitostí.

2/ K námitce, že do konkursní podstaty nebyl zahrnut „objekt č. p. 165 na pozemku č.304“.

3/ K námitce nízké ceny za prodej zemědělských strojů.

U všech tří námitek má dovolatel za to, že skutková zjištění soudu jsou neúplná a v důsledku toho nemají jeho závěry oporu v provedeném dokazování.

4/ K námitce, že do konkursní podstaty byla zařazena neexistující pohledávka z titulu dlužného nájemného ve výši 3.945.277,03 Kč vůči I. H., která byla tudíž právně nevymožitelná a že místo toho měla být do konkursní podstaty zařazena reálně vymožitelná pohledávka vůči I. H. ve výši 1.625.000,- Kč z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení.

Způsob, jímž se odvolací soud vypořádal s touto námitkou (pouhým odkazem na formální znění zákona, které úpadci v daném čase /přezkumné jednání konané 19. listopadu 2002/ nedává žádnou možnost ochrany jeho práv), je podle dovolatele výrazem absolutního právního formalismu.

5/ K námitce neoprávněně zúčtovaného cestovného.

Dovolatel namítá, že cestovné (objektivně vzato) není hotovým výdajem správce konkursní podstaty a že správkyně konkursní podstaty neprokázala jeho výši a opodstatněnost.

6/ K námitce týkající se správnosti zúčtování pohledávek za podstatou sestávajících z těchto částek:

- 613.514,87 Kč (alikvotní podíl na nájmu kancelářských prostor),

- 9.150,- Kč (zveřejnění podmínek výběrového řízení),

- 158.370,- Kč (vedení účetnictví),

- 72.625,- Kč (daňové poradenství),

- 30.000,- Kč (administrativní služby).

Potud jde podle dovolatele o náklady, které žádný podnikatel samostatně nepřeúčtovává svým klientům (stejně jako tak nečiní např. advokáti a daňoví poradci). Odměna náleží správci konkursní podstaty za celkové a komplexní vyřízení věci a nemůže být zvyšována dvojím účtováním položek).

7/ K námitce nesprávného samostatného zúčtování odměny dražebníka za prodej movitých věcí částkami 239.409,60 Kč a 26.832,- Kč.

Dovolatel polemizuje se skutkovou správností vysvětlení, jež k těmto položkám podala konkursnímu soudu správkyně konkursní podstaty a z nichž vyšly oba soudy.

8/ K námitce výše odměny dražebníka (96.658,10 Kč) za prodej nemovitých věcí.

Dovolatel (vycházeje z toho, že v námitce proti konečné zprávě žádal posouzení opodstatněnosti vynaloženého nákladu) uplatňuje dovolací výhradu téže povahy jako u předchozí námitky.

9/ K námitce k výši nákladů se zpeněžováním konkursní podstaty (379.760,40 Kč).

Potud jde podle dovolatele o náklady duplicitní ke konkursní odměně správce konkursní podstaty, přičemž dovolatel uvádí, že soud se s touto jeho námitkou prakticky nevypořádal. Šlo o přímé zastoupení správce konkursní podstaty (na základě mandátní smlouvy), takže šlo o vlastní činnost správce konkursní podstaty vykonávanou jinou osobou.

10/ K námitce k výši daně z přidané hodnoty ke konkursní odměně (213.812,04 Kč).

Potud dovolatel původně namítal, že je-li odměna správce konkursní podstaty pohledávkou za podstatou, pak je úpadce příjemcem činností realizovaných správcem konkursní podstaty a daň z přidané hodnoty vykázaná u správce konkursní podstaty na výstupu by u úpadce (jenž je rovněž plátcem daně z přidané hodnoty) měla být vykázaná jako daň na vstupu.

Pro dovolací řízení dovolatel uvádí, že akceptuje vysvětlení soudu, že doplatek odměny daně z přidané hodnoty je splatný až po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy. V takovém případě je ovšem zapotřebí, aby o této částce bylo kalkulováno (podmíněně) v aktivech konkursní podstaty. Nadto dovolatel namítá, že uvedená částka je odvislá od zúčtované výše odměny, která z jeho pohledu není správná.

11/ K námitkám, které soud fakticky vůbec nehodnotil.

Dovolatel namítá, že soudy vůbec nehodnotily 2 námitky, podle kterých:

- Do konkursní podstaty nebyly zapsány pohledávky ve výši 1.500.000,- Kč a 7.500.000,- Kč.

- Do pasív konkursní podstaty byly neoprávněně zapsány přihlášené pohledávky finančního úřadu na dlužné dani z přidané hodnoty ve výši 187.870,- Kč a na penále k této dani ve výši 30.000,- Kč.

Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že pouze formálně konstatoval, že tyto námitky již byly vyřešeny v rámci námitky popsané výše ad 4/.

Dovolatel uzavírá, že správkyně konkursní podstaty postupovala v rozporu s uloženými povinnostmi a zkracovala konkursní podstatu, jestliže nevěnovala potřebnou péči zpeněžování majetku a jestliže k tíži konkursní podstaty postupovala nehospodárně, vynakládala platby, které nebyly nezbytné, byť případně i se souhlasem zástupce věřitelů (finančním úřadem, jemuž nesprávně uznala přihlášené pohledávky).

K poukazu konkursního soudu, že úpadce znesnadnil správkyni konkursní podstaty činnost nedostatečnou součinností, za což byl i odsouzen, dovolatel připustil, že Obvodní soud pro Prahu 9 ho rozsudkem ze dne 24. října 2005, sp. zn. odsoudil pro trestný čin poškozování věřitele dle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a/ zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále též jen „tr. zák.“), pokus poškozování věřitele dle ustanovení § 8 odst. 1 a § 256 odst. 1 písm. a/ tr. zák. a trestný čin porušení povinností v řízení o konkursu a vyrovnání dle ustanovení § 126 odst. 1 tr. zák., zdůraznil však, že soud upustil od potrestání podle ustanovení § 24 odst. 1 tr. zák. V takovém případě nemá ani záznam v rejstříku trestů a použil-li soud tento údaj, pak konal protizákonně. Trestním oznámením maskovala správkyně konkursní podstaty (podle dovolatele) nedostatky ve své vlastní činnosti. Průběh konkursu je podle dovolatele učebnicovým příkladem promrhání majetku konkursní podstaty činností správce konkursní podstaty.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud řešil právní otázku, která

- v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena,

- je soudy rozhodována rozdílně,

- má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodě III. výroku o schválení konečné zprávy, může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam).

Oproti očekávání dovolatele není pro založení přípustnosti dovolání v této věci dostatečný poukaz na ustanovení (podle kterého je dovolání přípustné i proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání). Dovolatel totiž přehlédl, že dle ustanovení platí v takovém případě obdobně ustanovení a 3 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel vymezil otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí pouhou reprodukcí textu , části věty před středníkem, v aktuálním znění (jež ani není zněním rozhodným pro tuto dovolací věc). Pouhé opsání textu ustanovení (lhostejno, v jakém znění) však není vymezením otázky zásadního právního významu. Přitom není úkolem Nejvyššího soudu zakládat přípustnost dovolání pro zodpovězení otázek, jež mu dovolatel odpovídajícím způsobem ani nepoložil.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že žádná otázka zásadního právního významu se neotevírá ani argumentací přednesenou dovolatelem v mezích ohlášeného dovolacího důvodu k jednotlivým dovolacím námitkám.

K tomu Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že u dovolání, jež může být připuštěno jen podle , nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 jakož i vlastní dikci ).

Dovolatel sice v dovolání formálně ohlašuje uplatnění dovolacích důvodů dle , u námitek označených při reprodukci jeho dovolání výše pod body 1/ až 3/ a 7/ a 8/ však uplatňuje právě skutkové (dovolacího přezkumu nezpůsobilé) výhrady.

K námitkám ad 4/, 6/ a 9/ Nejvyšší soud uvádí, že ve způsobu, jímž se soudy nižších stupňů s těmito námitkami vypořádaly, nevidí žádné vybočení z norem hmotného či procesního práva zasluhující dalšího výkladu v rovině právní. K tomu lze doplnit, že obecně počítá (za tam vymezených podmínek) s možností správce konkursní podstaty zadat činnosti, k nimž je povinen, třetím osobám na účet podstaty ustanovení § 8 odst. 3 ZKV (s tím důsledkem, že jde o pohledávku za podstatou), přičemž dovolání se v této rovině ke splnění předpokladů uvedeného ustanovení nijak nevyslovuje.

K námitce ad/ 5 (neoprávněně účtované cestovné), Nejvyšší soud uvádí, že závěr, že cestovné je (obecně vzato) součástí hotových výdajů správce konkursní podstaty, je v rozhodovací praxi soudů závěrem triviálním, jenž bližšího výkladu nezasluhuje a námitka, podle kterého správkyně konkursní podstaty neprokázala výši a opodstatněnost cestovného, je opět námitkou skutkovou, z dovolacího přezkumu v dané věci vyloučenou.

K námitce ad 10/ Nejvyšší soud uvádí, že také způsob, jakým se soudy vypořádaly s touto námitkou, je pro danou fázi konkursního řízení dostatečný (nevyžaduje další výklad v rovině právní).

K námitce ad 11/ Nejvyšší soud podotýká, že výhrada, podle které označené námitky nebyly vypořádány, neobstojí v konfrontaci s obsahem napadeného usnesení a důvod připustit pro její vypořádání věcný přezkum dovolání tak rovněž není dán.

Dovolání směřuje i proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodě II. výroku o odmítnutí úpadcových námitek. Tento výrok usnesení konkursního soudu však má povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti, námitek proti konečné zprávě), ve vztahu k následujícímu bodu výroku téhož usnesení o schválení konečné zprávy. Jinak řečeno, to že námitky proti konečné zprávě a proti vyúčtování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty nejsou opodstatněné, se projeví ve výroku usnesení o schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty.

Odvolací soud sice pochybil, jestliže uvedený výrok jako zbytečný neodklidil (bez náhrady nezrušil), ani tato okolnost však nemění ničeho na tom, že podstatné je, zda došlo ke schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty a nikoli to, že konkursní soud řešil výrokem to, co mělo zůstat vyhrazeno (jen) důvodům usnesení o schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty (srov. k tomu např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2010, pod číslem 101, ze dne 23. února 2010, sp. zn. , ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. a ze dne 27. července 2011, sp. zn. ). V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání rovněž odmítl podle , ve spojení s

K posouzení přípustnosti dovolání dle Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. srpna 2012

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu