Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2917/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce E.V., zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem, se sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/1, PSČ 408 01, proti žalovanému JUDr. M. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. V. zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 54/1716, PSČ 120 00, o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2011, č. j. -332, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 16. dubna 2010, č. j. -289, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu, kterou se žalobce (E. V.) domáhal vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti 874/1000 na nemovitostech blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „spoluvlastnický podíl“ a „nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně J.V. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok). Současně rozhodl o odměně a hotových výdajích zástupce žalobce a o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Při posuzování důvodnosti žaloby vyšly soudy z toho, že:

1/ Za trvání manželství žalobce a nynější úpadkyně bylo vyhotoveno falzum notářského zápisu, jehož obsahem byla dohoda žalobce a úpadkyně o zúžení společného jmění manželů v tom rozsahu, že nemovitosti či spoluvlastnický podíl na nich nebudou zakoupeny do společného jmění manželů, ale úpadkyně je koupí do svého výlučného vlastnictví.

2/ Dne 26. února 2001 uzavřelo Město D. (jako prodávající) s pozdější úpadkyní a H. D. (dále jen „H. D.“) jako s kupujícími kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí za kupní cenu 4.843.718,- Kč. Podle kupní smlouvy nabyla pozdější úpadkyně do výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl na nemovitostech v rozsahu 87,4 % a H. D. nabyla do výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl na nemovitostech v rozsahu 12,6 %. Právní účinky vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí nastaly 30. března 2001.

3/ Smlouvou ze dne 18. dubna 2001 byly nemovitosti zatíženy zástavním právem k zajištění pohledávky Komerční banky, a. s. (dále jen „banka“) ve výši 2.859.500,- Kč, vzešlé ze smlouvy o úvěru ze dne 13. dubna 2001.

4/ Usnesením ze dne 5. března 2007, č. j. -355, prohlásil Krajský soud v Ústí nad Labem konkurs na majetek úpadkyně. Současným správcem konkursní podstaty úpadkyně je žalovaný (podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. dubna 2009, č. j. -1035).

5/ Banka přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadkyně mimo jiné i pohledávku ze shora označené úvěrové smlouvy v částce 2.440.706,74 Kč s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení nemovitostí. Takto uplatněná pohledávka byla v incidenčním sporu zjištěna ve výši 2.428.271,23 Kč spolu s právem na oddělené uspokojení.

6/ (Původní) správce konkursní podstaty zapsal dne 15. března 2007 do konkursní podstaty spoluvlastnický podíl k nemovitostem jako vlastnictví úpadkyně. Následně žalovaný poté, kdy žalobci po doručení výzvy dle , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), marně uplynula lhůta k vyplacení zajištěné pohledávky nebo ke složení ceny spoluvlastnického podílu, doplnil soupis konkursní podstaty u spoluvlastnického podílu o poznámku o zápisu rovněž z důvodu dle .

7/ Námitku neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 18. dubna 2001 žalobce poprvé uplatnil v žalobě podané dne 16. dubna 2010 u Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odvolací soud - vycházeje z ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) a a - přitakal závěru soudu prvního stupně o důvodnosti námitky promlčení práva na dovolání se relativní neplatnosti zástavní smlouvy, kterou žalovaný v tomto řízení výslovně uplatnil. Zdůraznil, že zástavní právo váznoucí na spoluvlastnickém podílu na nemovitostech, který koupila za trvání manželství s žalobcem úpadkyně, je v katastru nemovitostí zapsáno od 24. dubna 2001. Od následujícího dne začala žalobci běžet promlčecí lhůta k uplatnění námitky relativní neplatnosti zástavní smlouvy (žalobce tvrdí, že pozdější úpadkyně uzavřela zástavní smlouvu bez jeho vědomí a souhlasu, ač spoluvlastnický podíl nabyla do společného jmění manželů). Žalobce učinil právní úkon, jehož obsahem bylo dovolání se neplatnosti zástavní smlouvy z důvodu uvedeného v ustanovení obč. zák., až 16. dubna 2010 (v žalobě podané u Krajského soudu v Ústí nad Labem v jiném řízení), tedy (podle odvolacího soudu) po uplynutí zákonné promlčecí doby.

Odvolací soud dále zdůraznil, že právní důvod pro soupis spoluvlastnického podílu do konkursní podstaty úpadkyně je dán jak v případě, že spoluvlastnický podíl je dosud v (nevypořádaném) společném jmění manželů, tak v případě, že je v podílovém spoluvlastnictví žalobce a úpadkyně.

Kdyby byl spoluvlastnický podíl ve společné jměním manželů a v rámci vypořádání společného jmění manželů by připadl žalobci, pak by byl dán důvod soupisu podle . Kdyby se „spoluvlastnicí“ celého podílu stala úpadkyně, pak by právním důvodem soupisu bylo její vlastnické právo. Proto odvolací soud neměl za podstatné, zda a jak rozhodne soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů.

Je-li spoluvlastnický podíl v podílovém spoluvlastnictví žalobce a úpadkyně, pak je (podle odvolacího soudu) „ve vztahu k němu dán právní důvod zápisu v podobě zástavního práva váznoucího na spoluvlastnickém podílu“.

Žalobce podal proti prvnímu a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňuje dovolací důvody dle ustanovení , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel především namítá, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkou podjatosti soudce soudu prvního stupně, který učinil (v době, kdy působil jako státní zástupce) písemný záznam o obsahu vysvětlení, které úpadkyně podala u Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.

Kromě toho dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že smlouvu o úvěru a zástavní smlouvu nepokládal za právní úkony neplatné pro rozpor se zákonem i s dobrými mravy a že (v návaznosti na to) neměl postup žalovaného ve smyslu ustanovení za nezákonný a nemravný.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení (a spory jimi vyvolané) zahájené před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud nejprve podotýká, že k podání, jež má být podle průvodního přípisu žalobce z 9. září 2011 považováno za doplnění dovolání, nepřihlížel; není totiž sepsáno (ve smyslu též podepsáno) advokátem (srov. ). Srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, sp. zn. .

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení , ve spojení ustanovením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení , (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Otázku, kterou klade dovolatel, zodpověděl Nejvyšší soud již v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 70/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam vysvětlil, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl nebo aby tím využil jeho omylu, není neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. pro nedostatek vážné vůle nebo podle ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy podle ustanovení § 49a obč. zák., jehož se může úspěšně dovolat jen druhý účastník smlouvy (§ 40a obč. zák.).

Napadené rozhodnutí není s těmito závěry v rozporu, kdežto dovolatelova představa, že je možno dovozovat (absolutní) neplatnost úvěrové a zástavní smlouvy z toho, že podle dovolatelova tvrzení pozdější úpadkyně při jednání o uzavření těchto smluv předložila bance falzum notářského zápisu o zúžení společného jmění manželů, jim odporuje. Z tohoto důvodu se mohla dovolat (relativní) neplatnosti smluv (podle ustanovení 49a obč. zák.) pouze banka, která tak neučinila.

V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je i závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobce, který jako tehdejší manžel úpadkyně, tvrdí, že úpadkyně uzavřela zástavní smlouvu bez jeho vědomí a souhlasu, se mohl dovolat relativní neplatnosti zástavní smlouvy (§ 145 odst. 2, § 40a obč. zák.). Ustálené judikatuře odpovídá i závěr, že právo dovolat se relativní neplatnosti zástavní smlouvy se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době dle § 101 obč. zák. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 97/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že měl-li dovolatel k dispozici zákonný prostředek, jak se bránit pro něj nepříznivým důsledkům jednání jeho tehdejší manželky (dovolat se relativní neplatnosti zástavní smlouvy), kterého včas nevyužil, nemůže se za tohoto stavu s úspěchem dovolávat ochrany prostřednictvím ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. To je v souladu s obecným právním principem „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva), kterého dovolatel nedbal.

Zbývá dodat, že výhradou k tomu, jak se odvolací soud vypořádal s námitkou podjatosti rozhodujícího soudce (směřující k prosazení závěru, že tento soudce ve věci byl soudcem podjatým), vystihuje dovolatel (posuzováno podle obsahu) zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení Zmatečností vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem (k posouzení jejich důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost) a proto ani jejich prostřednictvím nelze usuzovat na přípustnost dovolání ve smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl (podle ustanovení a ) jako nepřípustné i v rozsahu, v němž směřovalo proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.

Dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo ve smyslu ustanovení , a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jejíž výše se určuje podle , ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení , , a vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby, jímž je vyjádření k dovolání. Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve znění pozdějších předpisů ve výši 300,- Kč tak jde o částku 2.550,- Kč. S připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč činí účelně vynaložené náklady žalovaného 3.060,- Kč, k jejichž úhradě (k rukám zástupce žalovaného) dovolací soud žalobce zavázal.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. srpna 2012

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu