Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4733/2010

U S N E S E N Í

J. D.

M. D.

, zastoupenému JUDr. Antonínem Vaškem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 5, o určení vlastnictví nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 8. června 2010, č. j. -82, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 2. 3. 2009 se původní žalobce A. D. domáhal vůči žalovanému určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu 4/6 nemovitostí, a to objektu bydlení č. p. 770 s parc. č. 945 zast. plocha a nádvoří, garáže s parc. č. 4568 zast. plocha a nádvoří a parc. č. 470/3 zahrada, v k. ú. a obci Š., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Šumperk, na LV č. 263.

Dne 18. 8. 2009 A. D. zemřel. Usnesením ze dne 3. 11. 2009, č. j. -40, Okresní soud v Šumperku rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno s J. D. Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2010, č. j. -58, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení se závěrem, že vztahy mezi dárcem a obdarovaným byly narušeny již v roce 2000, o čemž svědčí notářský zápis ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. , N 279/2001 o vydědění žalovaného, který nechal pořídit A. D. Jestliže ze stejných důvodů právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného ke vrácení daru až dne 26. 2. 2009, musela být žaloba zamítnuta, neboť žalovaný důvodně vznesl námitku promlčení práva domáhat se vrácení daru.

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci poté, co u jednání dne 8. 6. 2010 připustil změnu žaloby, podle které žalobce požaduje určení, že A. D. byl k datu své smrti spoluvlastníkem shora označených nemovitostí, rozsudkem ze dne 8. 6. 2010, č. j. -82, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že změněnou žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není významné, jak odvolací soud formálně rozhodl; rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (srov. blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. R 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , publikované v časopisu Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). Přestože odvolací soud po připuštění změny žaloby „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně, posoudily oba soudy práva a povinnosti účastníků řízení v právních vztazích k datu úmrtí A. D. obsahově shodně, neboť žalobu o určení vlastnictví neshledaly důvodnou; jejich rozhodnutí jsou souhlasná a nikoliv odlišná a rozsudek odvolacího soud není proto obsahově „měnícím,“ nýbrž potvrzujícím.

Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v mezích

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu jsou tudíž námitky žalobce, že „narušené vztahy mezi žalovaným a A. D. trvaly fakticky od roku 2000 až do jeho smrti“ a že o vydědění zachycuje počátek, a nikoli konec závadného jednání žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobce. Vystihují totiž dovolací důvod podle , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. ).

Prostřednictví dovolacího důvodu podle žalobce nesouhlasí se závěrem, že promlčecí doba práva domáhat se vrácení daru podle obč. zák. začala běžet, pro jednání, která byla důvodem vydědění žalovaného, po pořízení notářského zápisu o vydědění a jeho právo je tak promlčeno.

Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.

Označením (identifikací) závadného chování žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobce ve výzvě ze dne 26. 2. 2009, se zřetelem k tomu, jak byla odůvodněna žaloba ze dne 2. 3. 2009, byl dán okruh sporných skutečností, které byly předmětem dokazování. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i odborná literatura je zajedno v názoru, že tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák. pro uplatnění práva na vrácení daru počíná běžet od okamžiku, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v § 630 obč. zák., tedy od okamžiku, kdy právo dárce mohlo být vykonáno poprvé [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 2865, a Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. . Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, 1801 s.].

Je-li úvaha o naplnění důvodů pro vrácení daru podle § 630 obč. zák. založena na dlouhodobém (soustavném) porušování dobrých mravů, pak pro počátek běhu promlčecí doby nemůže být rozhodné, zda a jak dlouho trvaly podmínky pro uplatnění práva, neboť promlčecí doba počala běžet dnem, kdy (poprvé) byly naplněny zákonné podmínky pro počátek jejího běhu a další trvání těchto podmínek je z hlediska promlčení nerozhodné (srovnej znovu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. ). Rozhodnutí odvolacího soudu shora uvedené judikatorní závěry respektuje, a proto je závěr o promlčení práva na vrácení daru správný. Podmínky pro připuštění dovolání podle tak dány nejsou.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [ věta první, , ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu