Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2976/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně IREKO stavební, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Děkanská 5/225, identifikační číslo 25653512, zastoupené JUDr. Milošem Fiedlerem, PhD., advokátem se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/III, proti žalované PhDr. M. M., zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 14, o zaplacení příslušenství z částky 132.116,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2010, č. j. -547, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2010, č. j. -547, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. ledna 2010, č. j. -522, v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 132.116,40 Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. února 2001, č. j. -125, jímž nebylo rozhodnuto o příslušenství žalované pohledávky (které je nyní samostatným předmětem řízení) odvolací soud zrušil usnesením ze dne 31. července 2001, č. j. -147, pro vadu řízení spočívající v absenci poučení podle a a z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci; pokud zavázal soud prvního stupně, pak pouze v tom směru, aby zjistil skutečnosti nezbytné pro právní posouzení věci, konkrétně pro posouzení platnosti odstoupení od smlouvy. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 23. září 2008, č. j. -447, rozhodl soud prvního stupně o příslušenství žalované pohledávky (v rozsahu, v jakém je předmětem tohoto řízení) stejně jako ve výroku rozsudku, jenž byl potvrzen dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Ačkoli žalovaná v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnila pouze dovolací důvod podle Vytýká totiž odvolacímu soudu, že nesprávně zjistil a vyhodnotil obsah ujednání účastnic, o němž byl dne 29. 6. 1999 pořízen zápis. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že z obsahu zápisu nevyplývá její vůle převzít od žalobkyně dílo a doplatit jí cenu díla (pozastávky snížené o vlastní vyčíslení vad, tj. o částku 123.550,- Kč). Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu (v daném případě dohody účastnic z 29. 6. 1999), resp. činí-li zjištění o tom, co bylo smluvními stranami ujednáno, a to i pomocí výkladu projevů jejich vůle ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud žalovaná v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně – nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil jejímu tvrzení, že se s žalobkyní dne 29. 6. 1999 nedohodla na ukončení jejich smluvního vztahu a na způsobu konečného vypořádání, musel by následně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že žalobkyni dosud nevznikl nárok na doplacení ceny díla a tudíž ani na úrok z prodlení. Jak již bylo shora zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno, resp. k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží. Současně je třeba dodat, že o nároku žalobkyně na zaplacení zadržovaného nedoplatku za provedené práce a o výši tohoto nedoplatku bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, č. j. -477. Přípustnost dovolání pak nejsou způsobilé založit ani námitky žalované směřující proti vyčíslení tohoto nedoplatku, neboť i ony vystihují dovolací důvod podle

Přestože je v dovolání výslovně uvedeno, že směřuje rovněž proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, žádné konkrétní výhrady proti tomuto výroku dovolání neobsahuje. I kdyby žalovaná nesouhlas s tímto výrokem odůvodnila, nebylo by proti němu dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.000,- Kč ( ve spojení s a , ve znění platném do 29. 2. 2012), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč ( a 3 , v platném znění) a z částky 260,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 29. srpna 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu