Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 913/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. P. K., proti žalované A. J., zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2010, č. j. -198, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 9. září 2010, č. j. -198, potvrdil rozsudek ze dne 3. listopadu 2008,

č. j. -116, ve znění usnesení ze dne 31. března 2010,

č. j. -188, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. listopadu 2006, č. j. -15, kterým žalované uložil zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč s 6% úrokem od 17. srpna 2006 do zaplacení, částku 70.000,- Kč s 6% úrokem z prodlení od 3. června 2003 do zaplacení a částku 55.000,- Kč s 6% úrokem z prodlení od 3. července 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 682,- Kč a náklady řízení.

Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , (dále jen „ “).

Učinil tak proto, že podle ustanovení (ve znění účinném od 1. července 2009) dovolání podle odstavce 1 (zakládajícího mimo jiné přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Přitom není pochyb, že spor o zaplacení směnky (jímž je i projednávaná věc) je z hlediska procesního ve smyslu ustanovení obchodní věcí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. ).

Současně platí, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně, bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, jakož i usnesení ze dne 11. května 2004, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 6, ročník 2004, pod číslem 116, jež obstálo i v ústavní rovině, když Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 1. srpna 2005, sp. zn. , odmítl).

V poměrech dané věci je zcela zjevné, že směnečným platebním rozkazem bylo rozhodnuto o směnečných pohledávkách plynoucích ze tří směnek, vystavených žalovanou ve dnech 4. června 2002, 9. června 2003 a 28. června 2004, znějících na směnečné sumy 70.000,- Kč, 80.000,- Kč a 55.000,- Kč, tj. na částky nepřesahující 100.000,- Kč; skutečnost, že součet samostatných směnečných nároků přesahuje částku 100.000,- Kč, je z hlediska ustanovení bez právního významu (viz obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání konečně nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2012

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu