Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2526/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. V. a b) P. V., zastoupených JUDr. Radomírem Pickem, advokátem se sídlem Olomouc, Třída Svobody 31, proti žalované J. M. K., DiS, bytem Olomouc, Zikova 13, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. ledna 2011, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. ledna 2011, č. j. -71, potvrdil rozsudek ze dne 26. srpna 2010, č. j. -51, jímž Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu o určení, že „žalobci mají ve svém společném jmění manželů vlastnické právo k nemovitostem, a to bytové jednotce č. 629/1 nacházející se v bytovém domě č. p. 629 na parc. č. st. 922 se spoluvlastnickým podílem o velikosti 665/13755 na společných částech bytového domu č. p. 629, nacházejícího se na parcele č. st. 922 a se spoluvlastnickým podílem o velikosti 665/13755 k parcele č. st. 922 zastavěná plocha a nádvoří, to vše v k. ú. N. S. u O., obec O., okres O., zapsané na LV č. 4178 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Ačkoli žalobci v dovolání avizovali uplatnění dovolacího důvodu podle , jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnili dovolací důvod podle Podstatou jejich dovolacích námitek jsou výhrady proti skutkovému zjištění ohledně v kupní smlouvě sjednaného místa splnění kupní ceny, které bylo právně významné pro závěr odvolacího soudu, zda povinnost žalované zaplatit kupní cenu zanikla splněním ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“) a zda odstoupením žalobců pro nezaplacení kupní ceny došlo ke zrušení kupní smlouvy ( obč. zák.). Oproti odvolacímu soudu, který (stejně jako soud prvního stupně) z čl. II. kupní smlouvy uzavřené dne 30. 7. 2008 mezi žalobci (prodávajícími), žalovanou (kupující) a Arden Real Estate Ltd. (zprostředkovatelem) vzal za prokázané, že sjednaným místem plnění byl účet zprostředkovatele a způsob úhrady kupní ceny bezhotovostní převod na tento účet, prosazují žalobci názor, že z ujednání v uvedeném článku vyplývá, že místem plnění byl účastníky kupní smlouvy sjednán jejich bankovní účet. Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků zaznamenaných v kupní smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura, ročník 2002, pod č. 46). Právním posouzením je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Pokud žalobci v dovolání argumentují nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech týkajících se obsahu ujednání účastníků o místě plnění kupní ceny (zda bylo vůlí účastníků sjednat jako místo plnění bankovní účet zprostředkovatele či bankovní účet prodávajících) a vyšel z jimi prezentovaného výkladu smluvního ujednání, že v kupní smlouvě bylo u zprostředkovatele (na jeho účtu) sjednáno pouze depozitum kupní ceny, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a to, že peněžitý závazek žalované z kupní smlouvy nezanikl splněním, uhradila-li žalovaná kupní cenu na účet zprostředkovatele ( , obč. zák.), a že jim vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit ( obč. zák.). Žalobci tak prostřednictvím vlastní verze skutku zpochybňují správnost právních závěrů odvolacího soudu. Přehlížejí ovšem, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.

Neopodstatněnou námitkou je výhrada k závěru odvolacího soudu, že nebylo povinností soudu prvního stupně zabývat se výkladem kupní smlouvy z hlediska projevů vůle zúčastněných stran, neboť odvolací soud takový závěr neučinil (alespoň z odůvodnění písemného vyhotovení jeho rozhodnutí se takový závěr nepodává).

Poukaz žalobců na rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího soudu je nepřípadný, neboť zmiňované rozsudky a se týkaly skutkově odlišných případů.

Lze uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobcům právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 9. srpna 2012

JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.

předsedkyně senátu