Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 48/2011

XY

-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka E M., „v likvidaci“, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání věřitele Start Select s. r. o., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25631799, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2011, č. j. XY, 3 VSOL XY, takto:

Dovolání sezamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 3. ledna 2011, č. j. XY, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh dlužníka pro nedostatku majetku dle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

K odvolání věřitele Start Select s. r. o. (dále též jen „věřitel“) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. dubna 2011, č. j. XY, 3 VSOL XY potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Oba soudy vyšly z toho, že:

1/ Dlužník je obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2011, č. j. -19); týmž rozhodnutím jmenoval soud likvidátorem dlužníka JUDr. Viliama Vidoviče (dále jen „likvidátor“), který byl ke dni jmenování zapsán v seznamu insolvenčních správců.

2/ Likvidátor podal jménem dlužníka insolvenční návrh, v němž prohlásil, že prověřením úkonů dlužníka nezjistil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost či neúčinnost úkonů dlužníka.

3/ Dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči 15 věřitelům v celkové výši 6.454.846,- Kč a tyto závazky není schopen plnit, jelikož nemá žádný majetek.

4/ Insolvenční soud provedl šetření o majetku dlužníka (dotazem u úřadů evidujících majetek, vyhláškou věřitelům dlužníka); žádný majetek ani právní úkony, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, nezjistil.

Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že likvidátor neměl k dispozici žádné písemné (obchodní a účetní) doklady dlužníka, že dlužník nesídlí na adrese sídla zapsaného v obchodním rejstříku, že likvidátoru se nepodařilo kontaktovat posledního předsedu představenstva dlužníka (Z. M.) a že poslední generální ředitel dlužníka (V. Ž.) likvidátoru pouze sdělil, že v této funkci (jakož i v představenstvu) nepůsobí od roku 2006.

V rovině právního posouzení věci odvolací soud poté, co dovodil, že věřitel má za dlužníkem pohledávku, přitakal závěru insolvenčního soudu, že dlužník je v úpadku a že současně nebyl (šetřením likvidátora ani insolvenčního soudu) dohledán žádný majetek, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Odtud uzavřel, že (tak) byly splněny podmínky stanovené v .

K námitce věřitele, že dlužník má majetek z neúčinných právních úkonů, odvolací soud uvedl, že věřitel měl reagovat na výzvu insolvenčního soudu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 1. prosince 2010 a sdělit konkrétní údaje o majetku dlužníka nebo o jeho neúčinných právních úkonech. Vedle toho zdůraznil, že věřitel sice tvrdí, že majetek dlužníka byl ze společnosti vyveden, jde ovšem pouze o obecná tvrzení (věřitel neuvedl žádné bližší údaje o takovém majetku) ani pro svá tvrzení nedoložil důkazy. Jeho námitky proto nemohou zvrátit závěr, že nebyl dohledán žádný majetek dlužníka.

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), uváděje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel namítá, že soud je povinen prověřit všechny údaje a vypořádat se s námitkami věřitelů ohledně možného majetku dlužníka; teprve poté má zvážit, zda je vytvořen spolehlivý podklad pro závěr, že tu není majetek, který by mohl v insolvenčním řízení posloužit jako zdroj uspokojení pohledávek věřitelů.

Dovolatel tvrdí, že v dané věci přistoupil likvidátor k šetření o majetku dlužníka a k posuzování možných neplatných a odporovatelných právních úkonů dlužníka „jen povrchně a formálně“, neboť není možné, aby závazky dlužníka ve výši 6.454.847,- Kč vznikly „bez odezvy“ na straně aktiv. Usuzuje, že muselo jít o společnost s nezanedbatelným obratem a její aktiva buď byla převedena na jinou osobu v době, kdy se společnosti dařilo, nebo společnost žádná aktiva nikdy neměla, a pak by podvodné jednání spočívalo ve „vylákání částek z věřitelů společnosti bez náležitého protiplnění“.

V této souvislosti dovolatel poukazuje na to, že dle výroční zprávy z roku 2005 měl dlužník v té době ve svém vlastnictví nemovitosti a jeho aktiva činila 35.348.000,- Kč. Podle dovolatele měl likvidátor ověřit, kde se nalézá účetnictví dlužníka (a to i za spolupráce Policie České republiky při zjišťování pobytu „jednatele společnosti“), toto zajistit, prověřit a dohledat majetek dlužníka.

Dovolatel dále míní, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení , jestliže mu vytkl, že tvrzení o majetku dlužníka z neúčinných právních úkonů neuplatnil již k výzvě insolvenčního soudu z 1. prosince 2010. Tento výklad považuje za krácení práv věřitele, neboť prvním úkonem, který v řízení učinil, bylo až jeho odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. K tomu dodává, že není bezpečnostní agenturou, která by mohla sama dohledat pohyb dlužníkova majetku a právě pro takovou situaci zakotvil obchodní zákoník institut likvidátora a veřejné právo (zakotvilo) postup v insolvenčním řízení.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 26. května 2011, tj. naposledy ve znění

Podle ustanovení pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení ,

nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení o přípustnosti dovolání aplikovatelná dle .

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení , ve spojení s ustanovením , pro posouzení předpokladů zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle . Potud jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou.

Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením , odst. 3 povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Nejvyšší soud se nejprve - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v , tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Podle ustanovení insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a/ dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b/ jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c/ likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d/ ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e/ věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny (odstavec 1). Odstavec 1 se nepoužije, pokud navrhovatel v souladu se zákonem zaplatil požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení (odstavec 2). Proti rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka se může odvolat i věřitel, který doloží, že má za dlužníkem pohledávku (odstavec 3). Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem (odstavec 4).

Účelem není vytváření podmínek pro výmaz nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku. To dokládá právě úprava obsažená v , jež omezuje možnost následného výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku coby důsledek zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku jen na případy tímto ustanovením vymíněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sen. zn. , které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je zvláštním způsobem rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Na rozdíl od zamítnutí insolvenčního návrhu dle , které rovněž patří do skupiny jiných rozhodnutí o insolvenčním návrhu (slovy „jiná rozhodnutí“ je přitom nutno rozumět všechna ostatní rozhodnutí než rozhodnutí o úpadku), je předpokladem jeho vydání - byť v ustanovení výslovně neuvedeným - osvědčení dlužníkova úpadku.

Účelem institutu zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je umožnit - za dodržení stanovených podmínek - pro vymezenou skupinu dlužníků vydání rozhodnutí, které má obdobné účinky jako rozhodnutí o zrušení konkursu dle 308 odst. 1 písm. d/ , tj. vede k výmazu dlužníka z obchodního rejstříku, aniž by (pro nedostatek majetku dlužníka) byli byť jen poměrně uspokojeni jeho věřitelé (srov. i ustanovení ).

Vzhledem k závažnosti dopadu rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku do právního postavení dlužníka a práv jeho věřitelů, podmínil zákonodárce v ustanovení a 2 možnost jeho vydání řadou předpokladů, jimiž se toto rozhodnutí odlišuje od zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku podle předchozí právní úpravy obsažené v ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“).

Kromě požadavku, aby insolvenční soud založil závěr, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i na svém šetření ( ) a aby věřitelé dostali příležitost před případným rozhodnutím dle sdělit soudu údaje o majetku dlužníka a o možných neplatných či neúčinných právních úkonech dlužníka ( ), jenž soudní praxe dovodila i pro konkursní poměry podle zákona o konkursu a vyrovnání (srov. např. bod VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 52/1998“/, str. 175 /351/, poslední odstavec odůvodnění a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se oba instituty liší především nároky, které klade insolvenční soud na osobu a činnost likvidátora, který jménem dlužníka podává insolvenční návrh.

Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je možné, jen jde-li o insolvenční návrh, který jménem dlužníka - obchodní společnosti, zrušeného rozhodnutím soudu, podal soudem jmenovaný likvidátor, a to za současného naplnění předpokladu, že šlo o likvidátora jmenovaného soudem ze seznamu insolvenčních správců (srov. , obchodního zákoníku a ).

Likvidátorem by tak měla být osoba na společnosti nezávislá, která zároveň splňuje podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce (srov. ustanovení a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů). Tento požadavek by měl eliminovat obavu z možného zneužití tohoto institutu podáváním účelových insolvenčních návrhů, v nichž dlužníci, ve snaze vyhnout se uspokojení pohledávek věřitelů, svůj majetek zatají nebo neuvedou údaje o právních úkonech, u nichž by bylo možno v insolvenčním řízení uplatnit jejich neplatnost nebo neúčinnost.

Z ustanovení a d/ se dále podává, že vydání rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka pro nedostatek majetku je podmíněno i tím, že (na dlužníku - obchodní společnosti nezávislý) likvidátor prověřil majetkové poměry dlužníka (což plyne ze seznamů dle tvořících povinnou přílohu dlužnického insolvenčního návrhu) i možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka dle až . Požadavky na postup likvidátora před podáním insolvenčního návrhu, o němž má být rozhodnuto způsobem předjímaným v ustanovení , jsou tak zjevnou obdobou postupu insolvenční správce při zjišťování majetkové podstaty dlužníka po rozhodnutí o úpadku.

Za tohoto stavu se logicky druhé posouzení téhož (majetkových poměrů dlužníka) po rozhodnutí o úpadku a o způsobu řešení dlužníkova úpadku (jinou osobou, jmenovanou ovšem insolvenčním soudem rovněž ze seznamu insolvenčním správců) jeví nadbytečným.

Lze totiž očekávat, že výsledek šetření majetkových poměrů dlužníka, v jehož rámci insolvenční správce po vydání rozhodnutí o úpadku rovněž vychází (v intencích ) především ze seznamu majetku sestaveného dlužníkem, bude zpravidla týž.

Z požadavků kladených na osobu likvidátora, jehož prostřednictvím jedině může dlužník iniciovat rozhodnutí dle (srov. i a zákona o insolvenčních správcích) plyne očekávání, že půjde o osobu odborně zdatnou, schopnou sestavit řádně seznamy uvedené v , věrně odrážející majetkové poměry dlužníka, jakož i odpovědně posoudit možnost uplatnění neplatnosti či neúčinnosti právních úkonů dlužníka v insolvenčním řízení.

V takto ustaveném rámci činí Nejvyšší soud pro poměry dané věci následující závěry.

1/ K možnosti věřitele uplatnit tvrzení o majetku dlužníka z neúčinných právních úkonů po rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.

Je žádoucí, aby věřitelé, kteří mají informace o majetku dlužníka a jeho právních úkonech, jež by bylo možno v insolvenčním řízení zpochybnit, sdělili tyto skutečnosti insolvenčnímu soudu již k jeho výzvě dle (bez zřetele k tomu, že se dosud nestali účastníky insolvenčního řízení). Předpokládá se, že takový postup insolvenčnímu soudu umožní řádně prověřit (vyšetřit) majetkové poměry dlužníka před případným zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Dovolateli však lze přisvědčit v tom, že odvolací soud je povinen přihlédnout i k údajům, které věřitelé v tomto směru uplatní (až) v odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.

Zvláštní povaha rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku se v této souvislosti prosadila (shodně s praxí ustanovenou pro konkursní poměry podle zákona o konkursu a vyrovnání) i požadavkem soudní praxe na její promítnutí (signalizaci) ve výrokové části rozhodnutí; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2008, sen. zn. XY, uveřejněné pod číslem 48/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v dřívějších konkursních poměrech již R 52/1998, str. 186-187 (362-363).

Z ustanovení nevyplývá, že by ve výzvě věřitelům ( ) měla být stanovena propadná lhůta, po jejímž uplynutí by věřitelé ztratili možnost účinně uplatňovat nové skutečnosti o majetkových poměrech dlužníka. Dovolatel správně vystihl, že ve prospěch uvedeného výkladu lze argumentovat i ustanovením , které přiznává právo podat odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka i věřitelům, kteří (dosud) nejsou účastníky insolvenčního řízení.

Ostatně, již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že přiměřené uplatnění ustanovení o koncentraci řízení je pro první fázi insolvenčního řízení (jež končí rozhodnutím o insolvenčním návrhu) vyloučeno. V usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek k tomu Nejvyšší soud doplnil, že s výjimkou omezení založených pro řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku úpravou obsaženou v se pro odvolací řízení přiměřeně uplatňují ustanovení platná pro odvolání projednávaná a rozhodovaná v systému úplné apelace.

Napadené usnesení však s tímto výkladem není v rozporu. Odvolací soud totiž dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání nikoli proto, že by se odmítl zabývat věřitelem uplatněnými (byť až v odvolacím řízení) tvrzeními o majetku dlužníka, nýbrž proto, že uzavřel, že věřitel neuvedl žádná konkrétní tvrzení o údajném vyvedení „majetku a pohledávek“ z majetku společnosti (dlužníka).

2/ K povaze zprávy likvidátora dle .

Jak plyne ze závěrů formulovaných výše, koncepce ustanovení vychází z toho, že majetkové poměry dlužníka, včetně možného posouzení neplatnosti nebo neúčinnosti jeho právních úkonů dle až , prověří soudem jmenovaný (na společnosti nezávislý) likvidátor, u něhož se předpokládá potřebná kvalifikace (jelikož jde o osobu vybranou ze seznamu insolvenčních správců)

Likvidátor, jenž podá insolvenčnímu soudu zprávu dle a neuhradí zálohu na náklady insolvenčního řízení ( ), tak činí s vědomím, že insolvenční návrh může být zamítnut pro nedostatek majetku. Likvidátor nese (i vůči věřitelům dlužníka) plnou odpovědnost za správnost údajů obsažených ve zprávě dle a v seznamech předložených dle .

Úkolem insolvenčního soudu za této situace není z úřední činnosti posuzovat (šetřit), zda likvidátor přistoupil k vyhotovení zprávy „jen formálně“, jaké měl k dispozici doklady (zda a v jakém rozsahu prověřil účetnictví dlužníka) a zda vycházel z dalších informací poskytnutých mu statutárními orgány dlužníka.

K iniciaci možného šetření nesouladu mezi údaji obsaženými ve zprávě dle a údaji o majetku dlužníka uvedenému v seznamu dle slouží (neplyne-li pochybnost o správnosti uvedených údajů z dosavadního obsahu spisu) právě postupy předepsané úpravou obsaženou v ustanovení a e/ .

Vyplývá-li ze seznamu majetku dle , ze zprávy likvidátora dle a z dosavadního šetření insolvenčního soudu, že dlužník nemá žádný majetek, lze opačný závěr (vylučující zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku) přijmout jen na základě konkrétních tvrzení o tom, že dlužník majetek má (a jaký), případně konkrétních tvrzení o neplatných nebo odporovatelných právních úkonech dlužníka.

V posuzované věci věřitel v průběhu odvolacího řízení žádné konkrétní tvrzení o majetku dlužníka nebo o neplatných anebo odporovatelných právních úkonech dlužníka neuplatnil. Rozhodně za ně nelze považovat pouhý poukaz na výši závazků dlužníka (6.454.847,- Kč) a konstatování, že „není možné, aby takové závazky vznikly bez odezvy na straně aktiv“, takže aktiva společnosti buď byla převedena na jinou osobu v době, kdy se společnosti dařilo, nebo společnost žádná aktiva nikdy neměla, a pak by podvodné jednání spočívalo ve „vylákání částek z věřitelů společnosti bez náležitého protiplnění“. Taková (nezpůsobilá) argumentace vychází z nesprávného (ve své obecnosti) předpokladu, že obchodní společnost, která skončila bez majetku, se do tohoto stavu musela dostat protiprávním jednáním.

Tomu, aby dovolací soud mohl přihlédnout k tvrzením dovolatele o majetku dlužníka v roce 2005, dovozovaným z výroční zprávy dlužníka za uvedené období, brání ustanovení

Dovolateli se tudíž v rovině právního posouzení věci nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí.

V mezích dovolacího důvodu dle dovolatel neuplatňuje (argumentačně nerozlišuje) jiná tvrzení než ta, s nimiž se Nejvyššího soud vypořádal v mezích právního posouzení věci. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se nepodávají ani ze spisu. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl dle jako neopodstatněné.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřehlédl, že dlužník byl po právní moci napadeného rozhodnutí vymazán (k 28. červenci 2011) z obchodního rejstříku a to právě na základě napadeného rozhodnutí ( ). Shodně s praxí, kterou v této souvislosti ustavil v konkursních poměrech při výkladu ustanovení ZKV (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2010, pod číslem 138) však uzavírá, že skutečnost, že po právní moci usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, byl dlužník na základě tohoto usnesení vymazán z obchodního rejstříku, nebrání věcnému projednání dovolání proti takovému usnesení odvolacího soudu.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2012

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu