Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 13/2011-A-17

-17

U S N E S E N Í

v insolvenční věci dlužníka

Temps de passage s. r. o. v likvidaci

, se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Tyršova 1834/11, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27656659, zastoupeného JUDr. Oldřichem Řeháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2011, č. j. , -10, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 11. října 2010, č. j. -5, zamítl Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh dlužníka (Temps de passage s. r. o. v likvidaci) ze dne 6. října 2010.

Insolvenční soud vyšel z ustanovení až 3, a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), přičemž uzavřel, že z insolvenčního návrhu a z jeho příloh vyplývá, že má dlužník pouze jednoho věřitele, a to Pražskou plynárenskou, a. s., která vůči němu má splatnou pohledávku ve výši 22.444,- Kč (bez příslušenství).

Závazek dlužníka vůči Městskému soudu v Praze ve výši 1.000,- Kč, tvořený (ve smyslu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2010, č. j. -3) soudním poplatkem za řízení o zrušení společnosti s likvidací, přímo souvisí s likvidací společnosti a z hlediska insolvenčního řízení jej nelze mít za relevantní (potud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2009, č. j. , -12).

Podle insolvenčního soudu tudíž nelze zjistit dlužníkův úpadek, když jedním ze základních zákonných předpokladů zjištění úpadku dlužníka je, že musí mít více věřitelů.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

K odvolací námitce dlužníka zpochybňující závěr insolvenčního soudu o absenci podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku, odvolací soud uvedl, že dle konstantní judikatury vyjádřené např. v jeho usneseních ze dne 12. června 2009, č. j. , -12 a ze dne 19. března 2010, č. j. , -12, není účelem a insolvenčního řízení vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.

Odvolací soud dodal, že na tom nic nemění skutečnost, že případné rozhodnutí o zamítnutí dlužníkova insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle ustanovení (jež je podmíněno splněním všech zákonných podmínek v tomto ustanovení kumulativně vymezených), či rozhodnutí o zrušení konkursu dle ustanovení , je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku; k výmazu dlužníka (i k předchozímu dokončení jeho likvidace) může dojít, aniž by taková rozhodnutí byla vydána.

Podle odvolacího soudu by bylo v příkrém protikladu k takto formulovanému účelu insolvenčního řízení, kdyby majetková situace dlužníka byla řešena cestou insolvenčního řízení jak v případě, kdy má výlučně závazky přímo související s jeho likvidací, tak (jako v této věci) v případě, kdy při zahájení likvidace měl závazek jen vůči jedinému věřiteli a další závazek (na neuhrazeném soudním poplatku) mu vznikl až v důsledku zahájení procesu likvidace. Za takového stavu věci jsou naopak dány všechny podmínky pro to, aby již zahájená likvidace dále řádně pokračovala a vedla k zániku dlužníka a jeho výmazu z obchodního rejstříku. V popsaném případě není žádného rozumného důvodu k zahájení insolvenční řízení, uzavřel odvolací soud.

Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , odst. 3 , (dále též jen „“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není splněna podmínka mnohosti věřitelů, uváděje, že v žádném svém ustanovení nerozděluje pohledávky věřitelů na relevantní a irelevantní z hlediska insolvenčního řízení a ani neurčuje, že by pohledávky související s likvidací měly být posuzovány jakkoliv odlišně od pohledávek jiných.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 30. března 2011, tj. naposledy ve znění

Podle ustanovení pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle .

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení , ve spojení s ustanovením , když napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam v řešení otázky dovoláním předestřené a dovolacím soudem dosud nezodpovězené.

Podle ustanovení dlužník je v úpadku, jestliže má a/ více věřitelů a b/ peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c/ tyto závazky není schopen plnit (dále jen „“) [odstavec 1]. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a/ zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b/ je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c/ není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d/ nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v , kterou mu uložil insolvenční soud (odstavec 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odstavec 3). O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (odstavec 4).

Dle insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení (odstavec 2).

Ustanovení pak určuje, že insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a/ dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b/ jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c/ likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d/ ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e/ věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny (odstavec 1). Odstavec 1 se nepoužije, pokud navrhovatel v souladu se zákonem zaplatil požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení (odstavec 2). Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem (odstavec 4).

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V dané věci je z insolvenčního návrhu zjevné, že dlužník se jeho prostřednictvím nedomáhal vydání rozhodnutí, jímž bude osvědčen jeho úpadek, nýbrž zamítnutí insolvenčního návrhu v režimu (srov. v tomto ohledu v konkursních souvislostech při výkladu a , o konkursu a vyrovnání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2000, sp. zn. ).

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že účelem není vytváření podmínek pro výmaz nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku. To dokládá právě úprava obsažená v , jež omezuje možnost následného výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku coby důsledek zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku jen na případy tímto ustanovením vymíněné.

Pravidla vedoucí k závěru o dlužníkově úpadku se v insolvenčním řízení uplatňují s vědomím, že příslušná ochrana nemá být poskytnuta těm insolvenčním navrhovatelům (lhostejno, zda jde o věřitele nebo dlužníka), kteří existenci podmínek pro řešení dlužníkova úpadku vytvářejí cíleně (uměle), se záměrem využít (zneužít) insolvenční úpravu k účelům, k nimž není předurčena. Jedním z kroků sledujících takové zneužití systému insolvenčního práva může být i umělé vytváření plurality (mnohosti) věřitelů (srov. k tomu např. větu druhou ).

Neuhrazený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč za řízení o zrušení společnosti s likvidací vykazuje (coby jediná další tvrzení pohledávka dlužníka po lhůtě splatnosti) všechny znaky pohledávky uměle vytvořené (či uměle udržované) jen za tím účelem, aby dlužník mohl projít v insolvenčním řízení režimem popsaným v .

Jestliže soudy nižších stupňů za této situace odepřely insolvenčnímu navrhovateli ochranu poskytovanou a insolvenční návrh byl zamítnut podle (a nikoli podle ), pak konaly v souladu s ustanovením (přiměřeně aplikovatelným i pro insolvenční řízení). Posledně označené ustanovení určuje, že v občanském soudním řízení (jehož zvláštním druhem je i řízení insolvenční) soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.

V dovolacích argumentech pak Nejvyšší soud nenalezl oporu pro závěr, jehož prostřednictvím by v rovině právní bylo lze zvrátit přiléhavý úsudek odvolacího soudu. Proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. října 2011

JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu