Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 469/2011

U S N E S E N Í

Karlovarského kraje

proti žalované

Carlsbader Gate o. p. s.

se sídlem v Karlových Varech, Závodu míru 3a/876 (identifikační číslo 26377071), o 174.712,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2010, č.j. -81, takto :

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2010, č.j. -81, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2010, č.j. -49,

se ruší

a věc

se

soudu prvního stupně

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku citovaným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 1. 2010, č.j. -49, kterým Okresní soud v Karlových Varech zastavil řízení, věc postoupil Finančnímu úřadu v Karlových Varech a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku. Právo uplatněné žalobou odvolací soud posoudil jako nárok na vrácení veřejné finanční podpory, tj. prostředků poskytnutých částečně státem a částečně žalobcem na základě smlouvy uzavřené s žalovanou. Z ustanovení a 7 , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném k 8. 8. 2005, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí grantu, ve spojení s článkem II, bodem 3. , vyplývá, že pravomoc soudu není dána; příslušným k rozhodnutí o vrácení neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků patřících nebo svěřených územnímu samosprávnému celku je podle odvolacího soudu Finanční úřad v Karlových Varech.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž vyjádřil nesouhlas s právním závěrem o nedostatku soudní pravomoci. Podstatou sporu nejsou podle dovolatele důsledky porušení rozpočtové kázně ve smyslu , věty první, , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 3. 2009 (dále jen „ “), ale důsledky porušení smluvních podmínek žalovanou, konkrétně povinnosti postupovat při zadávání veřejných zakázek v souladu se a závaznými pokyny, které byly součástí smlouvy. Žalovaná nemusí prostředky vracet proto, že je použila (zcela nebo zčásti) na jiný účel (jinou akci), ale proto, že porušila smluvní povinnost. I kdyby šlo o porušení rozpočtové kázně, pravomoc finančního orgánu by dána nebyla; o prostředcích územního samosprávného celku nemůže rozhodovat orgán státu. V této souvislosti žalobce připomněl, že předmětná částka sestává z dotace ze státního rozpočtu (10%) a z příspěvku Evropského sociálního fondu (80%), které se před uzavřením smlouvy s žalovanou staly příjmem rozpočtu kraje ( ); žalobce pak ze svého rozpočtu poskytl příspěvek v rozsahu 10% žalované částky. V konečném důsledku částka 174.712,- Kč představuje prostředky poskytnuté z rozpočtu žalobce (částku odpovídající prostředkům obdrženým ze státního rozpočtu a z Evropského sociálního fondu žalobce vrátil do státního rozpočtu).

Dovolání – přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – je i důvodné.

Pravomoc je jednou z tzv. podmínek řízení ( , ); k tomu, zda je dána pravomoc soudů, přihlíží soud z úřední povinnosti v každém stadiu řízení. Nedostatek pravomoci není odstranitelný a je-li zjištěn, postupuje soud podle

Podle ustanovení v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3).

Podle ustanovení , jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Z obsahu spisu vyplývá, že na schválenou akci 041.30 „Podpora sociální integrace v Karlovarském kraji v rámci programu SROP“ (Společný regionální operační program) byla žalobci poskytnuta dotace ze státního rozpočtu a strukturálních fondů. Na základě smlouvy ev. č. D 718A/2005 z 8. 8. 2005 poskytl žalobce (konečný příjemce grantu) žalované (konečný uživatel grantu) na realizaci akce v rámci grantového schématu v opatření 3.2 „Podpora sociální integrace v Karlovarském kraji“ s názvem akce : Projekt Šance 2 dotaci, z níž bylo vyplaceno celkem 3.774.366,24 Kč. V článku VI. odst. 10 písm. a/ smlouvy se žalovaná zavázala postupovat „při zadávání veřejných zakázek v souladu s podmínkami stanovenými , o veřejných zakázkách, a postupem uvedeným v Pokynech pro žadatele pro 1. kolo výzvy, datum 31. 1. 2005. Musí přitom respektovat, že zadávání veřejných zakázek vychází z celkových předpokládaných nákladů na danou zakázku na dodávky, služby a stavební práce bez DPH“. Článek XII. odst. 1 (věta první) stanovil, že nesplní-li žalovaná „některou ze svých povinností stanovených touto smlouvou, nespočívající však v neoprávněném použití prostředků dle odst. 2 tohoto článku, má kraj právo od konečného uživatele požadovat, aby ve lhůtě, kterou kraj stanoví, poskytnuté peněžní prostředky či jejich část vrátil“. Veřejnoprávní kontrolou provedenou 18. 9. 2007 zjistilo Ministerstvo pro místní rozvoj, že žalovaná nepostupovala ve shodě s ; tím byla porušena smlouva (čl. VI. odst. 10 písm. a/) a žalobce ve shodě s článkem XII. odst. 1 vyzval žalovanou k vrácení části prostředků (174.712,- Kč s úroky z prodlení).

Pro vyřešení otázky pravomoci není rozhodující, zda se právo žalobce opírá o porušení rozpočtové kázně nebo o porušení smluvních podmínek; podstatná je povaha právního vztahu účastníků a – následně – zákonné vymezení rozhodujícího orgánu.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), upravuje tento zákon majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Právnickými osobami jsou obecně prospěšné společnosti (srov. , o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) i jednotky územní samosprávy ( obč. zák.).

vychází z teoretického kritéria vymezení občanskoprávních vztahů, podle kterého v občanskoprávních vztazích žádný z jejich subjektů nevystupuje – na rozdíl od vztahů veřejnoprávních – v pozici nositele autoritativně vykonávané svrchované veřejné moci. V důsledku toho se jako ústřední princip ovládající oblast občanskoprávních vztahů prosazuje zásada rovného právního postavení jejich subjektů, tedy jak fyzických, tak právnických osob, včetně státu, který má v občanskoprávních vztazích postavení jako kterákoli jiná právnická osoba (srov. , obč. zák.). Občanskoprávní vztahy jako obecné soukromoprávní vztahy jsou založeny na právní rovnosti účastníků, jejichž práva a povinnosti vznikají zásadně na základě projevů vůle vyplývajících z principu autonomie vůle. Naproti tomu vztahy veřejnoprávní jsou založeny na právním postavení nerovném, kdy orgány veřejné moci rozhodují o právech a povinnostech subjektů autoritativně, tj. rozhodnutí těchto orgánů nejsou na vůli subjektů závislá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 6. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2009 pod č. 50, usnesení Ústavního soudu z 23. 6. 1995, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 1. 12. 1998, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 10. 11. 1998, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu z 25. 11. 1993, sp. zn. ). Právě posledně uvedené usnesení definuje veřejnou moc jako takovou moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech a povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu.

Právní vztah založený smlouvou o poskytnutí grantu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou je svou povahou vztahem soukromoprávním (občanskoprávním); žalovaná požádala o poskytnutí dotace na vymezený účel, při jednání o smluvních podmínkách žádný z účastníků nevystupoval jako nositel veřejné moci a obsah smlouvy je výsledkem autonomních vůlí obou subjektů.

Z pohledu toho, jak je shora definována veřejná moc, je zřejmé, že územní finanční orgán (správní úřad pro výkon správy daní a pro výkon dalších působností, viz , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) vystupuje jako orgán veřejné moci tehdy, je-li povolán k tomu, aby autoritativně rozhodoval o právech a povinnostech jiného subjektu. Přitom s ohledem na zásadu zakotvenou v článku 2 odst. 3 y ČR a článku 2 odst. 2 d, podle níž veřejnoprávní osoby uplatňující státní moc mohou činit pouze to, co zákon stanoví (na rozdíl od zásady „co není zákonem výslovně zakázáno, je povoleno“, uvedené v článku 2 odst. 4 y ČR a v článku 2 odst. 3 d, vztahující se na osoby soukromého práva), musí právo takto rozhodovat vyplývat ze zákona. Jinak řečeno, pravomoc soudu by byla vyloučena jen, pokud by zákon určil, že o vrácení části dotace (grantu) rozhoduje jiný orgán.

Podle právní úpravy účinné do 31. 3. 2009 objektivní právo nevymezuje orgán, který by danou věc projednal a rozhodl. Ustanovení (ve znění účinném do 31. 3. 2009) definuje porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech a přikazuje, aby územní samosprávný celek osobě, která se porušení kázně dopustila, „uložil“ odvod do svého rozpočtu ve výši částky neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků svého rozpočtu. Pravomoc územního finančního orgánu nevyplývá ani z ustanovení (ve znění účinném do 31. 3. 2009), který při ukládání, vybírání a vymáhání sankcí uložených za porušení rozpočtové kázně odkazuje na , o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2010; uvedený zákon – ve shodě s – sice upravuje správu odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem rozpočtů územních samosprávných celků ( ), ale výslovně neurčuje, že o vrácení prostředků rozhoduje finanční orgán. Rovněž , o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění účinném před novelizací provedenou , nevymezuje v rámci postupu při navracení veřejné podpory orgán příslušný k rozhodnutí dané věci ( , in fine, naopak stanoví, že po marném uplynutí lhůty k navrácení nebo prozatímnímu navrácení veřejné podpory podá poskytovatel proti příjemci žalobu u soudu).

Lze tedy uzavřít, že orgánem, který je povolán k ochraně práva, je soud (§ 4 obč. zák.).

Protože soudy nižších stupňů při řešení otázky pravomoci nevycházely z toho, co je uvedeno shora, Nejvyšší soud jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu