Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3237/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká č. 74/2, proti žalovanému K. R., zastoupenému JUDr. Jiřím Koniorem advokátem, se sídlem v Brně, Nové náměstí 21, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2010, č. j. -130, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2009, č. j. -101, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle ustanovení (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání na základě citace ustanovení ve znění účinném do 30. června 2009 a v souladu s ním argumentuje, že odvolací soud řeší právní otázky v rozporu s hmotným právem. Přehlédla zřejmě, že novelou provedenou bylo ustanovení s účinností od 1. července 2009 změněno na shora citované znění, jež se vzhledem k přechodným ustanovením v článku II odst. 12 tohoto zákona použije též v souzené věci. Žádné právní otázky, jež by odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem, ostatně dovolatelka nepředkládá.

Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu výslovně neformulovala a též z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů nevyplynula žádná v souzené věci řešená právní otázka, natož pak taková, pro jejíž řešení by bylo možno shledat rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.

Dovolatelka oproti svému očekávání nezpochybňuje právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí. Nenamítá, že odvolací soud aplikoval nesprávně zvolenou právní normu, popřípadě že správně zvolenou právní normu nesprávně vyložil, popřípadě z jiného důvodu nesprávně aplikoval. Prostřednictvím polemiky s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů zpochybňuje jejich skutková zjištění a z nich dovozené skutkové závěry; též závěr o tom, že se určitou účastníkem řízení tvrzenou právně významnou skutečnost nepodařilo prokázat, je závěrem skutkovým, vyplývajícím z hodnocení provedených důkazů (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 45/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též je „Soubor“), pod číslem C 3429 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. , uveřejněný v Souboru pod číslem C 7083). Okolnosti uplatněné dovolacím důvodem stanoveným v (jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady dovolatelky proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemohou (srov. kategorickou dikci ustanovení , části věty za středníkem, ).

Závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce nemohou přivodit ani námitky vytýkající odvolacímu soudu, že učinil závěr o neunesení důkazního břemene, aniž provedl dovolatelkou navržené důkazy, a že se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s podstatou její odvolací argumentace. Kritikou procesního postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci dokazováním a zpochybněním kvality odůvodnění soudního rozhodnutí dovolatelka uplatnila dovolací důvod stanovený v , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O situaci, kdy je prostřednictvím námitky procesní vady předložena právní otázka (neboť námitka je odrazem střetu názorů na výklad normy procesního práva) a je tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení , se tu nejedná (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).

Argumentace dovolatelky, že právní kvalifikace pohledávky účastníkem řízení je pro platnost právního úkonu nerozhodná, žádnou právní otázku neotevírá. Dovolatelka zřejmě nepostřehla, že odvolací soud nezaujal opačný názor a že se platností právního úkonu vůbec nezabýval, neboť dovodil, že dovolatelce se nepodařilo prokázat skutečnosti umožňující závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, z níž by vyplýval žalobou uplatněný závazek žalovaného. Z téhož důvodu se s právním posouzením, na němž je založeno napadené rozhodnutí, míjí též námitka vytýkající odvolacímu soudu, že řešil v rozporu s hmotným právem otázku, jaký právní vztah mezi účastníky vlastně vznikl a zda na základě tohoto vztahu vznikl žalobou uplatněný nárok. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru o absenci právního vztahu mezi účastníky (a tudíž o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného), pak se odvolací soud nemohl zabývat povahou tohoto vztahu. Byť to dovolatelka nenamítá, lze pro úplnost doplnit, že odvolací soud se výslovně zabýval toliko otázkou, zda mezi účastníky vznikl smluvní vztah, neboť skutečnosti umožňující závěr, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, žalobkyně netvrdila a takové skutečnosti nevyšly podle obsahu spisu ani jinak v řízení najevo.

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Podle ustanovení věty první ve spojení s a , má žalovaný vůči žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které vynaložil v dovolacím řízení a které spočívají v odměně jeho advokáta za zastupování a v jeho hotových výdajích ( a 3 ). Advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby – vyjádřil se k dovolání. Podle ustanovení ve spojení s , ve znění účinném do 29. února 2012 (srov. čl. II ), se jeho odměna určuje podle ustanovení ve spojení s věty první této vyhlášky a činí 10.000,- Kč. Advokátovi dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. K odměně a hotovým výlohám v celkové výši 10.300,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, tj. částku 2.060,- Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 12.360,- Kč je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta ( ve spojení s ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2012

JUDr. Pavel P ř í h o d apředseda senátu