Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4054/2010

U S N E S E N Í

České pojišťovny, a. s.

Ing. J. K.

, zast. Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Šmeralova 134/8, o zaplacení 590.186,- Kč vedeném z Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2010, č. j. -53, takto

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4, jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 2. 2010, č. j. -35 zamítl žalobu o zaplacení 590.186,- Kč s přísl. a dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č. j. -53 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se shoduje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a odkázal na ně.

Odvolací soud dále uvedl, že sjednané pojistná smlouva ze dne 9. 2. 2006 č. 81881864-17 není neplatná pro rozpor s ust. § 37 obč. zák., neboť v době jejího uzavření šlo o svobodný právní úkon účastníků, určitý a srozumitelný. Taktéž pokládal za nesprávné tvrzení žalobkyně, že pojištěné vozidlo nebylo v době uzavření pojistné smlouvy movitou věcí dle § 119 obč. zák., neboť se jednalo o vozidlo, tj. ovladatelný hmotný předmět, v pojistné smlouvě dostatečně specifikované a nezaměnitelné s jinou věcí.

Odvolací soud dále dovodil, že pojistná smlouva není neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.), neboť uzavření předmětné smlouvy není zakázáno a ani neobchází zákon. Skutečnost, že číslo karoserie (VIN) uvedené v technickém průkazu je „provozováno fakticky pod jinou registrovanou značkou“ neznamená rozpor se zákonem a tím neplatnost pojistné smlouvy.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. jako věcně správné potvrdil.

Dovoláním ze dne 3. 9. 2010, doplněným podáním z 9. 6. 2011, ke kterému může dovolací soud přihlížet jen v rozsahu, v němž jsou upřesňovány již včas uplatňované dovolacími důvody napadla žalobkyně shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku I., v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé s tím, že dovolání pokládá za přípustné podle ust. a uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci ( ) a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

V odůvodnění dovolání žalobkyně uvedla, že zásadní právní význam má otázka, zda je pojistná smlouva platná, pokud je vozidlo ve smlouvě a v dokladech označeno pod jiným VIN, než které mu přidělil výrobce (, 2 obč. zák.) a dále zda je pojistná smlouva platná dle ust. obč. zák. a a , pokud pojištěný není v okamžiku uzavření pojistné smlouvy vlastníkem ani oprávněným držitelem vozidla, na které bylo sjednáno pojištění a pojistitele o této skutečnosti neinformoval. Dovolatelka pak odkázala na řešení těchto otázek v rozhodnutích odvolacích soudů, např. Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, č. j. -160, dále na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. a do protikladu k těmto rozhodnutím odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. .

Za vadu řízení pak dovolatelka pokládá „svévolné hodnocení důkazů“ a „neprovedení žalobkyní navržených důkazů za účelem prokázání, že žalovaný nebyl oprávněným držitelem vozidla, které pojistil“.

Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že soudy obou stupňů po provedeném dokazování zjistily, že pojištěné vozidlo bylo opatřeno identifikačním číslem karoserie (VIN) jiného vozidla, velký technický průkaz k vozidlu byl správními orgány České republiky vydán na základě německého velkého technického průkazu, který byl vydán pro jiné vozidlo, které bylo v Německu provozováno. Dále dovolatelka uvedla, že soudy nepřihlédly k jejímu tvrzení, že pojistitel (žalovaný) nebyl v okamžiku pojištění vlastníkem ani oprávněný držitelem pojištěného vozidla a soudům vytýká, že nevyzvaly žalovaného, aby prokázal uvedenou skutečnost.

Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k novému projednání a rozhodnutí věci.

Z předkládací zprávy a z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný, ačkoliv mu bylo dovolání zasláno, se k němu nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že podané dovolání obsahuje náležitosti a splňuje podmínky stanovené zákonem (, , ) a dále se zabýval přípustností dovolání.

V posuzovaném případě může být dána přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu pouze podle , na které též dovolatel odkazuje, tj. že dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle v rozhodném znění rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c)) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem, uplatněnými dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam nejen pro posuzovanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudů vůbec, přičemž dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání vymezil (konkrétně formuloval).

Za otázku zásadního právního významu dovolatel označuje s ohledem na v dovolání uvedená rozhodnutí soudů, otázku, zda

- je platná pojistná smlouva ve vztahu k ust. § 37 odst. 1, 2 obč. zák, pokud vozidlo je v pojistné smlouvě a v dokladech označeno pod jiným VIN, než které mu bylo výrobcem přiděleno

- je platná pojistná smlouva ve vztahu k ust. obč. zák. a a , pokud pojištěný, který je zároveň pojistníkem není vlastníkem ani oprávněným držitelem pojištěného vozidla a pojistitele o této skutečnosti neinformoval před uzavřením pojistné smlouvy,

Nejvyšší soud se těmito otázkami zabýval mj. v rozhodnutí z 3. 5. 2012, sp. zn. a z 23. 5. 2012, sp. zn. 873/2010, a to v souvislosti s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. , v němž tento senát dovodil, že názor senátu č. 23 uvedený v nástinu rozhodnutí (sp. zn. ) není odlišný od názoru vysloveného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. , neboť ve věci řešené senátem 23 je posuzována platnost pojistné smlouvy a ve věci vedené pod sp. zn. byla posuzována platnost kupní smlouvy.

Dovolací soud se ztotožňuje se závěry uvedenými ve zmíněných rozhodnutích. Dále odkazuje též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. , a ze dne 7. října 2010, sp. zn. , podle nichž uvedení falešného identifikátoru VIN ve smlouvě nezpůsobuje neplatnost tohoto právního úkonu pokud je ostatními identifikačními znaky vozidlo, které je předmětem smlouvy, dostatečně určitě specifikováno. V daném případě byly pro identifikaci předmětu pojistné smlouvy použity: značka vozidla a jeho typ, druh vozidla, rok výroby, VIN, SPZ, barva, objem válců, výkon motoru, počet sedadel, číslo technického průkazu. Předmět pojistné smlouvy tak byl dostatečně určitě vymezen, a to i když byl k označení vozidla použit falešný VIN identifikátor. Ze stejného důvodu nelze dospět k závěru, že by projev vůle obsažený v kupní smlouvě postrádal vážnost. Rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru je tudíž správné.

Pokud dovolatelka dále za otázku zásadního právního významu označuje neplatnost pojistné smlouvy podle obč. zák. a ust. a je nutné poukázat na to, že tato otázka byla vyřešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , z jehož závěrů vyplývá, že pojistnou smlouvu může uzavřít i osoba odlišná od vlastníka, jde-li o oprávněného držitele pojištěné věci a pojistnou smlouvu nelze pokládat za neplatnou podle obč. zák. pouze z důvodu, že pojistník, který je zároveň pojištěným není vlastníkem pojištěné věci. K tomu lze však dodat, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nebyl vlastníkem pojištěné věci či jejím oprávněným držitelem (k tomu viz i ust. a 2 obč. zák), což nelze dovozovat pouze z toho, jak to namítala dovolatelka, že pojištěné vozidlo bylo označeno změněným identifikátorem.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolatelkou předestřené otázky zásadního právního významu takovými otázkami nejsou, neboť odvolací soud tyto otázky řešil v souladu s uvedenou judikaturou dovolacího soudu. Z toho vyplývá, že dovolatelkou uplatněné otázky nemohou založit přípustnost dovolání podle v odst. 1 písm. c)

Pokud dovolatelka dále amítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), kterou obsahově vymezuje jako svévolné hodnocení důkazů směřujících k prokázání, že žalovaný nebyl oprávněným držitelem pojištěného vozidla a přitom v zásadě odkazuje na pozměněný VIN identifikátor, je dovolací soud nucen konstatovat, že tento důvod nemůže založit přípustnost dovolání podle ust. věta za středníkem .

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů rozhodl tak, že dovolání jako nepřipustné odmítl (, ) aniž ve věci nařizoval jednání ( ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. a a s ohledem na to, že žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2012

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu