Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 69/2012

U S N E S E N Í

J. H.

V. S.

,

pro 27.385,- Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Luďkem Němcem, Exekutorský úřad Karlovy Vary, pod sp. zn. 55 Ex 1171/05, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. května 2011, č. j. - 64, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2011, č. j. - 64, a usnesení soudního exekutora Mgr. Luďka Němce, Exekutorský úřad Karlovy Vary, ze dne 29. 3. 2011, č. j. 55 EX 1171/05 - 41,

se zrušují

a věc

se vrací

soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi, Exekutorský úřad Karlovy Vary, k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2011, č. j. 55 EX 1171/05 - 41, jímž soudní exekutor Mgr. Luděk Němec, Exekutorský úřad Karlovy Vary, zastavil podle , o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 11. 2009 (dále jen „exekuční řád“), exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 6. 2005, č. j. - 5 (výrok I.), a kterým současně uložil oprávněnému zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7.800,- Kč (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že „postup soudního exekutora podle exekučního řádu nelze považovat za chybný“. Námitky oprávněného, jimiž vyjadřoval nesouhlas s postupem soudního exekutora, nemohou být podle názoru odvolacího soudu důvodem pro odepření zaplacení zálohy, neboť „zákon připouští pouze dvě výjimky, pro které oprávněný nemusí zálohu složit, a sice splnění podmínek pro osvobození oprávněného od soudních poplatků podle zvláštního právního předpisu nebo situaci, kdy je vymáháno výživné na nezletilé dítě“. Protože žádná z těchto skutečností v dané věci nenastala, nemohou být „stížnosti“ oprávněného na postup soudního exekutora při přezkoumání odvolání brány v potaz.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodu uvedeného v , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. namítá, že odvolací soud se při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Poukazuje přitom na skutečnost, že exekuce byla v dané věci nařízena usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 6. 2005, č. j. - 5, avšak teprve poté, co se oprávněný koncem roku 2010 domáhal podání zprávy o stavu exekučního řízení, byl exekutorem vyzván k úhradě zálohy na náklady exekuce. Má za to, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněného něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první ); po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) ve spojení s , odst. 2 a exekučního řádu, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle exekučního řádu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných věcech, od jejíchž závěrů nemá dovolací soud důvod se v této věci odchýlit. Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle § 55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. , ze dne 3. září 2009, sp. zn. , a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. , konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám ( odst 1 , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li zjevně dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).

Odvolací soud se však při posuzování otázky,

zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Tato skutečnost přitom vyplývá přímo z obsahu spisu, neboť soudní exekutor v podáních ze dne 3. 2. 2011 (čl. 36 spisu) a ze dne 7. 6. 2011 (čl. 63 spisu) konstatoval, že pohledávka oprávněného je obtížně vymahatelná, jelikož povinný nemá žádný postižitelný majetek; z obsahu spisu rovněž vyplývá, že soudní exekutor pro oprávněného dosud nevymohl ničeho. Právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy, pokud uzavřel, že „postup soudního exekutora podle § 55 odst. 5 exekučního řádu nelze považovat za chybný“ a že „zákon připouští pouze dvě výjimky, pro které oprávněný nemusí zálohu složit, a sice splnění podmínek pro osvobození oprávněného od soudních poplatků podle zvláštního právního předpisu nebo situaci, kdy je vymáháno výživné na nezletilé dítě“, je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v tak byl naplněn.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a) a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení je postiženo vadou, která v dané věci měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu , neboť nebylo rozhodnuto o žádosti oprávněného o změnu exekutora (viz č.l. 33 a 45 spisu) podle exekučního řádu, jež byla podána již před rozhodnutím soudního exekutora o zastavení exekuce.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud je proto podle , části věty za středníkem zrušil. Protože první z důvodů, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, jež se, stejně jako soud odvolací, nezabýval z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy tím, zda je dán jiný důvod pro zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného, zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení ( ).

Dovolací soud dále uvádí, že není třeba, aby výzva k úhradě zálohy na náklady exekuce měla formu usnesení, musí z ní však být patrno, že se jedná o zálohu (tuto otázku již Nejvyšší soud řešil například v usnesení ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. ). Na tom nic nemění skutečnost, že někteří exekutoři pro tuto výzvu volí formu usnesení, v němž oprávněného zároveň poučí o následcích spojených s nezaplacením zálohy.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný ( , část první věty za středníkem ).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. června 2012

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu