Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 700/2011

U S N E S E N Í

Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky

GARDECO s. r. o.

, se sídlem v Praze 4 – Bráníku, Ke Krči 26/759, pro 26 658,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. -16, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková usnesením ze dne 17. 5. 2010, č. j. 095 Ex 609/09/U 01-010, zastavila exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2009, č. j. -5, podle Oprávněné uložila zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení a žádnému z účastníků nepřiznala právo na náhradu nákladů exekučního řízení.

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil. Dospěl k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “). Považoval za postačující, že soudní exekutorka vyzvala oprávněnou k zaplacení zálohy pouze neformálním způsobem – zasláním faktury, neboť na rozdíl od postupu soudu ve výkonu rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), není s nezaplacením zálohy spojeno její vymáhání, ale pouze možnost exekutora zastavit exekuci a vydání usnesení k výzvě oprávněnému proto není třeba. Stejně tak považoval za přiměřenou výši zálohy, neboť nepřesahuje 50 % odměny, jež by soudní exekutorce za vymožení částky 26 568,- Kč (z níž 22 121,- Kč tvoří jistina a 4 537,- Kč penále) náležela. Skutečnost, že dříve soudní exekutorka po oprávněné složení zálohy nepožadovala, je nepodstatná. Dále odvolací soud neshledal, že by doba pěti měsíců, jež uplynula mezi nařízením exekuce a uložením zálohy, odporovala smyslu a účelu zálohy a průběhu exekuce.

Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , odst. 3 a /správně písm. c)/ , namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uvedla, že soudní exekutorka v dané věci provedla šetření na ČÚZK dne 8. 10. 2009 s nulovým výsledkem, dne 14. 10. 2009 dotazem na dopravním inspektorátu zjistila zapsané motorové vozidlo Š 125 z roku 1989, dotazem u VZP ČR ověřila, že povinná nemá již zaměstnance a že zdravotní pojištění neplatí. Dne 22. 10. 2009 učinila soudní exekutorka osm dotazů adresovaných bankám a dne 19. 1. 2010 zjistila, že povinná nemá aktivovanou datovou schránku, proto usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou doručovala prostřednictvím úřední desky. K zaplacení zálohy soudní exekutorka oprávněnou vyzvala teprve po téměř čtyřech měsících od nařízení exekuce, přičemž neodůvodnila, k jakému účelu tyto náklady požaduje. Oprávněná s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. uvedla, že i v tomto případě měla být exekuce zastavena pro nemajetnost povinné, nikoliv pro nezaplacení zálohy. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ), ve spojení s o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “) Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Ačkoliv dovolatelka přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Podle ve znění účinném od 1. 11. 2009 platí, že nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Podle nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného ( ).

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. , ze dne 3. září 2009, sp. zn. , a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. , konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám ( odst 1 , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009).

Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).

V souzené věci však oprávněná zpochybňuje důvod zastavení exekuce podle existencí jiného důvodu pro zastavení exekuce teprve v dovolacím řízení, kdy popisuje, jaké úkony soudní exekutorka provedla ke zjištění majetku povinné před výzvou k zaplacení zálohy. Z však vyplývá, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Proto Nejvyšší soud k těmto tvrzením přihlédnout nemohl. Je třeba navíc podotknout, že oprávněná má právo, aby od soudního exekutora, kterému projevila důvěru tím, že ho provedením exekuce pověřila, si vyžádala zprávu o stavu exekučního řízení, popř. nahlédla do spisu ( ).

Pokud jde o námitku, že soudní exekutorka nezdůvodnila, k jakému účelu má záloha sloužit, pak je třeba uvést, že v exekučním řízení postačí, pokud exekutor oprávněného vyzve k úhradě zálohy neformálním postupem, který však v případě nezaplacení zálohy a podání návrhu na zastavení exekuce bude exekutor schopen soudu prokázat, zpochybní-li jej oprávněný. Vydání usnesení k výzvě oprávněnému na zaplacení zálohy není třeba, neboť (jak správně uvedl již odvolací soud) není s nezaplacením spojeno vymáhání zálohy na oprávněném, ale možnost exekutora zastavit exekuci (Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 238).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Povinné podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu