Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3117/2010

U S N E S E N Í

JUDr. Z. A.,

1) České straně sociálně demokratické

se sídlem Praha 1, Hybernská 7, a

2) Cíli, akciové společnosti v Praze

se sídlem Praha 1, Hybernská 7, zastoupeným prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, o zaplacení částky 18,518.228,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2010, č. j. -318, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2010, č. j. -318, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. prosince 2009, č. j. -306,

se zrušují

a věc

se vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. listopadu 2004, č. j. -95, uložil první žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 18,518.228,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 19. 7. 2000 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,3 % z částky 18,518.228,- Kč za každý den prodlení počínaje 9. 7. 2000 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po první žalované zaplacení 15 % úroku z prodlení z částky 18,518.228,- Kč od 19. 7. 2000 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu proti druhé žalované (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).

Poté, co rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním žalobce (výroky III. a V.) i první žalovaná (výroky I. a IV.), navrhl žalobce podáním ze dne 23. 10. 2008, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko ( ). Návrh odůvodnil tím, že na základě zástavní smlouvy uzavřené s H-Holding AG (dále též „právnická osoba“) zajistil žalovanou pohledávkou pohledávku z úvěru, který mu právnická osoba poskytla. Protože úvěr včas nevrátil, přešla zastavená pohledávka do vlastnictví právnické osoby. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. ledna 2009, č. j. -266, návrh žalobce podle zamítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. dubna 2009, č. j. -274, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že ujednání o propadné zástavě odporuje a obč. zák., a je proto neplatné ( obč. zák.). Tvrdil-li žalobce, že podle smluvními stranami zvoleného práva Jihoafrické republiky je ujednání o propadné zástavě přípustné, bylo na něm, aby to ve smyslu a prokázal. Ačkoli žalobce avizoval, že odvolání doplní, chybějící souhlas nedoložil a přípustnost ujednání o propadné zástavě podle zvoleného práva neprokázal.

Žalobce následně podáním ze dne 12. června 2009 znovu navrhl, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost H-Holding AG.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. prosince 2009, č. j. -306, řízení o návrhu žalobce „na změnu účastníka, aby místo něho vystupovala v řízení jako žalobkyně firma - společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko“, zastavil. Rozhodl tak za stavu, kdy žalobce předložil soudu zástavní smlouvu uzavřenou dne 24. 4. 2008 se společností H-Holding AG, v jejímž článku VI. se uvádí, že vztahy založené touto smlouvou i smlouvou o úvěru se budou řídit právem Jihoafrické republiky a pro eventuální spory z této smlouvy bude příslušný soud v Londýně, a dále internetový text Lidového zákona o úvěru v anglickém znění, o němž tvrdil, že jde o platný zákon Jihoafrické republiky, jímž se smlouva řídí. Soud prvního stupně konstatoval, že ustanovení se vztahuje pouze na právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky, jakož i na předpisy Evropské unie. Důkazní břemeno o platném právu Jihoafrické republiky však leží na žalobci a ten je neunesl, neboť předložením pouhého internetového textu zákona v anglickém znění neprokázal, že jde o autentický oficiálně vydaný zákon Jihoafrické republiky, který byl řádně signovaný a uveřejněný. Protože žalobce neprokázal nic dalšího, co by bylo relevantní z hlediska aplikace , soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci návrhu na změnu účastníka bylo již pravomocně rozhodnuto, a řízení proto podle v souvislosti s zastavil.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. dubna 2010, č. j. -318, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že ve smyslu a je na žalobci, aby prokázal, že podle zvoleného práva Jihoafrické republiky je ujednání o propadné zástavě přípustné. Neautorizovaný výtah z internetové databáze v anglickém jazyce není důkazem o existenci a obsahu právního předpisu nečlenské země Evropské unie. Způsobilým důkazem by byl pouze takový text zákona, u něhož bude zřejmé, že jde o úředně publikovaný právní předpis, jenž žalobce předloží s úředním překladem do českého jazyka. Jelikož o návrhu bylo již jednou rozhodnuto, bylo za nezměněného stavu namístě, aby soud prvního stupně řízení podle ve spojení s zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž rekapituluje dosavadní průběh rozhodování o jeho návrzích na vstup nabyvatele žalované pohledávky do řízení a soudům vytýká, že nesplnily povinnost podle a srozumitelně a určitě jej poučit o tom, jakým konkrétním způsobem měl svůj procesní návrh doplnit a jaké konkrétní důkazy měl soudu předložit.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení ( a , 4 , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „“) a je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu v případě přípustného dovolání přihlédnout k vadám uvedeným v , / a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrh podle byl podán až ve stadiu odvolacího řízení a právní skutečnost, na jejímž základě žalobce dovozoval přechod práv, o něž v řízení jde, nastala až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud již dříve v usnesení ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2008, formuloval právní názor, podle něhož je k rozhodnutí podle příslušný odvolací soud, byl-li návrh podle podán v průběhu odvolacího řízení; je přitom nerozhodné, že návrh byl podán ještě u soudu prvního stupně v době před předložením věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání. Jestliže tedy o návrhu žalobce na vstup právnické osoby na jeho místo, který byl podán po zahájení odvolacího řízení, rozhodoval soud prvního stupně, ačkoliv k rozhodnutí podle byl příslušný odvolací soud, je řízení zatíženo procesní vadou.

Způsobilým dovolacím důvodem podle jsou jen ty vady, k nimž za řízení došlo, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle věty první soud zastaví řízení, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Podle jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednána znovu.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána; soud v takovém případě řízení zastaví. O stejnou věc se jedná, má-li být znovu rozhodnuto o témže návrhu mezi týmiž účastníky na základě týchž skutečností.

Z obsahu spisu se podává, že o návrhu žalobce ze dne 23. 10. 2008 bylo rozhodnuto za situace, kdy nebyl doložen souhlas nabyvatelky práv se vstupem do řízení na místo žalobce a kdy nebyl soudu znám obsah zvoleného práva Jihoafrické republiky. Řízení o dalším návrhu ze dne 12. 6. 2009, jímž se žalobce domáhal s poukazem na tutéž právní skutečnost (zástavní smlouvu ze dne 24. 4. 2008), aby do řízení na jeho místo vstoupila tatáž právnická osoba, bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 2009, č. j. -306, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 4. 2010, č. j. -318. Stalo se tak poté, co právnická osoba podáním ze dne 15. 5. 2009, které došlo soudu prvního stupně 26. 5. 2009, vyslovila se svým vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce souhlas (čl. 278 spisu) a co žalobce doložil soudu dne 15. 6. 2009 „Národní zákon o úvěrech“ Jihoafrické republiky č. 34/2005 v původním znění (čl. 279 spisu). Jakkoli se nelze ztotožnit se závěrem, že o dalším návrhu žalobce bylo rozhodováno za zcela „nezměněného stavu“, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, podstatné je, že není správný názor odvolacího soudu, že důkazní břemeno prokázání obsahu cizího práva je na žalobci.

Podle není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.

Právní teorie, soudní praxe, jakož i komentářová literatura je zajedno v tom, že předmětem dokazování nemohou být právní předpisy, pro něž platí zásada „iura novit curia“. Byť zákon tuto zásadu výslovně uvažuje jen ve vztahu k předpisům, jež jsou uveřejněny ve Sbírce zákonů České republiky, lze ji obecně vztáhnout i na předpisy cizozemské, neboť se v důkazním řízení dokazují jen skutečnosti účastníky tvrzené či v řízení jinak vyšlé najevo. Z toho plyne, že soud, který má zásadně zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoli dostupným a spolehlivým způsobem, může získat znalost cizího práva vlastním studiem (z pramenů jemu dostupných, jsou-li dostatečně spolehlivé), vyjádřením Ministerstva spravedlnosti (srovnej ), popř. ze znaleckého posudku z oboru právních vztahů k cizině, přičemž v posléze uvedených případech nejde o důkazu ve smyslu Soud může rovněž požádat o součinnost účastníka, který se dovolává cizího práva, aby předložil text cizí normy (srovnej Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé. 7. opravené a doplněné vydání. Brno, Plzeň: Nakladatelství Doplněk, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 395-396, dále Drápal, L., Bureš., J. a kol. : I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 875, Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 4. 2004, č. j. 56/204-MO-J, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/1987, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. ).

Jestliže za shora popsaného stavu řízení o dalším návrhu žalobce podle zastavil na namísto odvolacího soudu soud prvního stupně, je nutno považovat tuto vadu za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto usnesení a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

V dalším průběhu řízení budou soudy obou stupňů vázány právním názorem, který dovolací soud v tomto usnesení vyslovil ( věta první ve spojení s ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. června 2012

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu