Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
A2637AC652304CA0C1257A4E006873F8.html
HTML · 24.66 KB
No categories available
21 Cdo 4009/2011
U S N E S E N Í
TEMPLUM - společenské hry s.r.o.
Ing. P. Ch.
, o zápis zástavního práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 5/2007 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2009 č.j. 11 Cmo 126/2009 -90, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně a Ing. Přemysl Chmelař podali dne 21.11.2005 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, návrh na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 23.9.2003 ve znění dodatku ze dne 30.6.2004, kterou Ing. P. Ch. dal do zástavy nemovitost označenou jako "bytová jednotka č. v domě č.p. stojícím na stavebním pozemku p.č. spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem ve výši 634/12306 ke společným částem budovy č.p. a ke stavebnímu pozemku p. č. v k. ú. Smíchov, obec Praha". Zástavní právo bylo sjednáno k zajištění pohledávky žalobkyně ze smlouvy o půjčce ze dne 23.9.2003 ve znění dodatků a k zajištění všech nesplněných pohledávek z dalšího závazkového vztahu dle smlouvy ze dne 15.1.2004 do výše 1.500.000,- Kč.
Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, rozhodnutím ze dne 29.6.2007 č.j. V-47880/2005-101 zamítl návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dovodil, že zástavní smlouva je neurčitá, neboť z dodatku ze dne 30.6.2004 není zřejmé, ke které konkrétní smlouvě se vztahuje, a nejsou v ní řádně (v souladu s ustanovením § 155 odst. 4 občanského zákoníku ) specifikovány zajištěné pohledávky údajem o tom, v jakém časovém rozpětí a do jakého finančního limitu budou zajištěné pohledávky vznikat.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 28.8.2007 se žalobkyně domáhala, aby návrhu na vklad zástavního práva podle zástavní smlouvy ze dne 23.9.2003 a dodatku ze dne 30.6.2004 bylo vyhověno. Nesouhlasí se závěrem katastrálního úřadu o neurčitosti zástavní smlouvy a dovozuje, že předložená zástavní smlouva ve znění dodatku z 30.6.2004 jednoznačně určuje, že zajišťované závazky vyplývají ze smlouvy ze dne 29.3.2003 a ze smlouvy ze dne 15.1.2004, a oběma stranám jsou zajišťované závazky dostatečně známé. Katastrálnímu úřadu vytýkala rovněž "závadné řízení, zejména nesprávné poučení o opravném prostředku a průtahy ve správním řízení".
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.12.2007 č.j. 26 C 5/2007 - 41 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o ukončení účasti Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 9 v tomto řízení a o zamítnutí žádost žalobkyně o odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 29.6.2007 č.j. V-47880/2005-101. Soud prvního stupně shodně jako katastrální úřad dospěl k závěru o neurčitém vymezení zajišťované pohledávky za stavu, kdy zástavním právem má být ve smyslu ustanovení § 155 odst. 4 občanského zákoníku zajištěn neznámý počet pohledávek určitého druhu, ale chybí vymezení časového období, v němž by tyto pohledávky měly vznikat. Za neurčitý považoval též dodatek ze dne 30.6.2004, protože nebyl nedílně spojen se zástavní smlouvou ze dne 23.9.2003 a z jeho obsahu nevyplývá, ke které konkrétní zástavní smlouvě byl uzavřen.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8.10.2009 č.j. 11 Cmo 126/2009 -90 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou nenapadeného výroku o ukončení účasti katastrálního úřadu v řízení) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dovodil, že návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí nemohlo být ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyhověno, neboť zástavní smlouva včetně předloženého dodatku je neurčitá a s ohledem na absenci vymezení počátku a konce doby, v němž by zástavní smlouvou zajišťované pohledávky určitého druhu měly vznikat, je rovněž neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku . V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008 sp. zn. 29 Odo 423/2006 , publikované pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, který byl doručen dne 24.12.2009, podala žalobkyně dovolání, jež zaslala soudu prostřednictvím držitele poštovní licence dne 22.2.2010. Uvedla v něm, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu "v plném rozsahu" a že dovolání je podáváno "ze zákonných důvodů § 237 /1a, § 237 /1c plus § 237 /3 i § 239 /3 o.s.ř. s výhradou dalších, včetně § 239 /1b, 2b pro dovolací důvody současně dle § 241a /2 odst. a) i b) i § 241a /3 o.s.ř. , neboť odvolací soud věc i důkazy nesprávně věcně i právně posoudil". Za "bezprecedentní právní otázku" považuje, zda se "soud může ve sporném a návrhovém řízení odchýlit od procesních návrhů stran".
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 28.12.2010 č.j. 26 C 5/2007 -153 přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovil jejím zástupcem v dovolacím řízení advokáta Mgr. Eduarda Beneše; usnesení bylo doručeno Mgr. Eduardu Benešovi dne 29.12.2010 a žalobkyni dne 2.1.2011.
Soudu prvního stupně nato došlo dne 24.6.2011 podání označené jako "doplnění dovolání" učiněné v elektronické podobě za žalobkyni advokátem Mgr. Eduardem Benešem, ve kterém je uvedeno, že dovolání je podáváno "v souladu s ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. z důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a) , b) o.s.ř. ", že dovolatelka se domáhá, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, že za otázku zásadního právního významu "dovolatelka považuje, že se soud odchýlil ve sporném řízení od procesních návrhů obou stran", a že "soud své odůvodnění řádně odůvodnil odkazem na část pátou občanského soudního řádu , přesto právní zástupce ponechává na uvážení dovolacího soudu opětovné posouzení této otázky".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání musí být odmítnuto.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř. ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř. ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. § 242 odst.1 o.s.ř. ); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení § 242 odst.2 o.s.ř. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné přezkoumat.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst.2 o.s.ř. ). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř. , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř. ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst.3 o.s.ř. ). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř. ).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení § 240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř. ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst.2 o.s.ř. ) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst.1 , § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst.1 a § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002 , které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas dne 22.2.2010. Při podání dovolání nebyla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. a žalobkyni byl na její žádost usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.12.2010 č.j. 26 C 5/2007 -153 ustanoven jako její zástupce pro dovolací řízení advokát Mgr. Eduard Beneš; usnesení nabylo právní moc dnem 18.1.2011.
Dovolání žalobkyně obsažené v podání odeslané soudu prvního stupně dne 22.2.2010 neobsahuje vylíčení toho, z jakých důvodů je rozsudek odvolacího soudu napadán; odkazuje se v něm pouze na zákonné důvody. Dovolání mohlo být o vylíčení dovolacích důvodů účinně doplněno do dne 18.3.2011, kdy uplynula lhůta dvou měsíců počítaná ode dne, v němž nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.12.2010 č.j. 26 C 5/2007 -153 (§ 241b odst.3 o.s.ř. ). Do tohoto dne nebylo dovolání doplněno o vylíčení dovolacích důvodů a vlastně k němu nedošlo ani do současné doby, když ani podání došlé soudu dne 24.6.2011 neobsahuje žádné konkrétní okolnosti, v nichž lze spatřovat nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobkyně tak dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a dalšímu účastníku v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu