Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2407/2010

29

Cdo 2407/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a)JUDr. Z. R. a b) D. R., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Skákalem, advokátem, se sídlem v Semilech, Nádražní 24, PSČ 513 01, proti žalovanému Ing. V. B., jako správci konkursní podstaty úpadce TBD - Turnovské bytové družstvo, identifikační číslo osoby 25943707, zastoupenému JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou, se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, PSČ 541 11, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2010, č. j. -180, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 23. října 2009, č. j. -158, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ JUDr. Z. R. a b/ D. R.) domáhali vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce TBD - Turnovské bytové družstvo) vyloučení bytové jednotky, spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku uvedených ve výroku (dále jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o nákladech řízení (první výrok); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně - uzavřel, že žalobci se nestali členy družstva (úpadce) a tudíž na ně úpadce nemohl podle ustanovení , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), převést bezúplatně vlastnictví ke sporným věcem. Smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 13. ledna 2005 je absolutně neplatná (podle ustanovení , - dále jen „obč. zák.“) pro rozpor s ustanovením zákona o vlastnictví bytů, když zákon o vlastnictví bytů umožňuje bezúplatně převádět nemovitý majetek družstva pouze na jeho členy.

Podle odvolacího soudu pak nelze smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky považovat ani za kupní smlouvu podle ustanovení § 6 zákona o vlastnictví bytů, neboť neobsahuje ujednání o kupní ceně, jejíž určení (popř. alespoň způsob jejího určení) je ve smyslu ustanovení § 588 obč. zák. podstatnou náležitostí kupní smlouvy.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “) a majíce právní posouzení věci odvolacím soudem za rozporné se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 8/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; jde o rozsudek ze dne 2. dubna 2008, sp. zn. (dále jen „R 8/2009“), který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolatelé zdůrazňují, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byt, jehož se předmětný převod týkal, nebyl „nikým obsazen, ani fakticky ani právně“, v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v R 8/2009 proto smluvní volnost při jeho převodech nebyla zákonem o vlastnictví bytů nijak omezena. Rozhodl-li se převodce (úpadce) „převést na žalobce byt smlouvou nazvanou o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky, tak bez ohledu na to, jak strany smlouvu nazvaly, jde o smlouvu se zcela konkrétním vyjádřením zájmu převodu a nabytí vlastnického práva“. Obě smluvní strany v souladu s článkem 2 odst. 3 d oprávněně realizovaly svá rozhodnutí, zájmy a preference při uzavírání smlouvy. Současně dovolatelé poukazují na to, že „do rukou předsedy bytového družstva složili 220.000,- Kč“, z čehož plyne, že byt nenabyli bezúplatně.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení , když dovoláním zpochybněné právní posouzení věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí, je v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu.

Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením , odst. 3 povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Podle ustanovení zákona o vlastnictví bytů, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce (tj. naposledy ve znění ) byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva (dále jen „ “), jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Uvedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech.

K otázce, zda podle zákona o vlastnictví bytů lze převést „byt“ (jednotku) v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva do vlastnictví osoby, která není jeho nájemcem, se - jak ostatně uvedli sami dovolatelé - Nejvyšší soud vyjádřil již v R 8/2009. V něm s poukazem na svůj rozsudek ze dne 19. června 2007, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2007, pod číslem 173, uzavřel, že byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva, jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Současně dovodil, že tam, kde bytové vlastní byty, které nemá nikdo v nájmu, jeho smluvní volnost při jejich převádění (zákonem o vlastnictví bytů) omezena není. Přitom zdůraznil, že účelem úpravy obsažené v ustanovení zákona o vlastnictví bytů bylo poskytnout zvýšenou ochranu těm, kdož v bytě bydlí z titulu nájemního práva a členství v družstvu. Nemá-li byt nájemce, není zde osoba, k jejíž ochraně je zkoumaná úprava určena.

K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. (vydaném v řízení vedeném vůči témuž žalovanému, ve kterém řešil věc vykazující po skutkové stránce rysy shodné s posuzovaným případem).

Dospěl-li v poměrech projednávané věci odvolací soud s odkazem na ustanovení § 23 zákona o vlastnictví bytů k závěru opačnému, totiž, že tento zákon neumožňuje bezúplatný převod vlastnického práva k bytové jednotce (bytu) osobě, která nebyla členem družstva, je jeho právní posouzení věci nesprávné (odporující právě R 8/2009).

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení části věty za středníkem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu prověřit platnost smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce (rozuměj smlouvy, ze které žalobci dovozují vlastnické právo ke sporným věcem) nejen z pohledu jejího případného rozporu se zákonem o vlastnictví bytů, nýbrž i z hlediska předpokladů pro platnost právního úkonu, týkajícího se převodu nemovitostí ve vlastnictví bytového družstva, obsažených v jiných právních předpisech.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2012

JUDr. Zdeněk Krčmářpředseda senátu