Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1896/2011

U S N E S E N Í

České televize

I.M.O.S.O. a.s.,

se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 915/14, identifikační číslo osoby 282 04 514, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, pro 10.135,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2010, č. j. - 76, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2010, č. j. - 76, ve výroku, jímž byl změněn výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. července 2010, č. j. - 54, tak, že exekuce se nezastavuje,

se r u š í

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak

se

dovolání

o d m í t á

.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze - aniž nařídil jednání - shora označeným usnesením změnil k odvolání obou účastníků usnesení ze dne 2. 7. 2010, č. j. - 54, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 odložil exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 22. 9. 2009, č. j. - 10, do „doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce“, exekuci „podle a h) “ zastavil, a jímž rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a soudní exekutorku vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení soudu sdělila, zda požaduje náklady exekuce a v jaké výši, jinak soud bude mít za to, že náklady exekuce nepožaduje a nebude o nich rozhodnuto, tak, že

exekuce se neodkládá a nezastavuje

. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ustanovení lze vztáhnout pouze na situaci, kdy vymáhaná pohledávka byla uspokojena po vydání exekučního titulu, nikoli před jeho vydáním, a že okolnosti, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním exekučního titulu, zákon umožňuje uplatňovat jen v nalézacím řízení způsobem k tomu předepsaným. Skutečnost, kdy nastala právní moc nebo vykonatelnost vykonávaného rozhodnutí, je z tohoto hlediska nerozhodná. Výjimečně lze zohlednit zánik práva, k němuž došlo i před vydáním rozhodnutí, a to v případě, že

právo bylo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, přičemž „takto tomu v dané věci nebylo“

. Uzavřel, že „za situace, kdy účastníci netvrdí, a z obsahu spisu se opak nepodává, že exekuční titul byl po nařízení exekuce zrušen, případně se stal neúčinným, kterážto skutečnost by byla důvodem zastavení exekuce dle písm. b) téhož zákonného ustanovení, soud I. stupně nepostupoval správně, pokud exekuci zastavil, neboť nebyly naplněny předpoklady zastavení exekuce upravené v “. Městský soud dále „nepovažoval na naplněné ani předpoklady zakotvené pod písm. h) téhož ustanovení, dle kterého bude exekuce zastavena, jestliže je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat“. Za takový „lze např. považovat vadu exekučního titulu, či pochybení při nařízení exekuce nebo jejím provádění. Takovou okolností však nemůže být úvaha soudu I. stupně, týkající se věcné správnosti exekučního titulu, tedy rozhodnutí soudu, které nabylo právní moci a stalo se vykonatelným“. Protože tedy odvolací soud neshledal důvody pro zastavení exekuce, není dán ani důvod k jejímu odkladu, spočívající „dle soudu I. stupně v očekávání jejího zastavení“.

Proti tomuto usnesení podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ve spojení s , 3 , a důvodnost z , b), odst. 3 Namítá, že již před soudy nižších stupňů prokázala, že nebyla vlastníkem, resp. že nedržela ani neužívala televizní přijímač, že tedy na její straně „nevznikla pasivní legitimace“, neboť poplatníkem ve smyslu , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla „vždy a jedině“ obchodní společnost Stavby, investice, reality, s.r.o. Z tohoto důvodu v řízení poukázala na , podle kterého v případě rozsudku pro zmeškání lze exekuci zastavit, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že neexistující pohledávka nemůže být uhrazena a tudíž nemůže ani zaniknout, je podle dovolatelky třeba výraz „zánik práva“ uvedený v tomto ustanovení, vykládat extenzivně i jako „neexistenci práva“, přičemž tato otázka má pro rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť ji dovolací soud dosud neřešil. Protože v dané věci

je exekučním titulem rozsudek pro zmeškání

, měl odvolací soud zkoumat, zda právo nezaniklo, resp. nevzniklo ani v době před jeho vydáním, což neučinil, na exekuční titul při svém rozhodnutí nepohlížel jako na rozsudek pro zmeškání a vyšel tak ze skutkového zjištění, které „nekoresponduje se skutkovým stavem plynoucím z předmětného exekučního spisu“. Proč rozsudek pro zmeškání městský soud nepovažoval za rozsudek pro zmeškání, ale jen za „normální“ rozsudek, přitom nevysvětlil ani neodůvodnil, a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Přitom Nejvyšší soud i Ústavní soud judikovaly, že libovůle je v demokratickém státě nepřípustná. Dále povinná uvedla, že obchodní společnost Stavby, investice, reality, s.r.o. televizní poplatek za rozhodné období uhradila dne 29. 1. 2010, přesto nebyla tato skutečnost vzata příslušnými orgány na zřetel, což si povinná vysvětluje tím, že obě společnosti sídlí na stejné adrese a ve stejné místnosti přístupné z ulice. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou, dospěl po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu podle k závěru, že dovolání proti výroku, jímž byl změněn výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce se nezastavuje, je přípustné podle ve spojení s , a je i důvodné; jinak dovolání není přípustné.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle věty před středníkem výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.

Podle nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v případech uvedených v a h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. jeho usnesení ze dne 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 1997, pod číslem 64) o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle a h) soud může rozhodnout bez jednání, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), jsou shodná.

Podle je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Námitka dovolatelky, jíž odvolacímu soudu vytýká, že na exekuční titul při svém rozhodnutí „nepohlížel jako na rozsudek pro zmeškání“, a vyšel tak ze skutkového zjištění, které „nekoresponduje se skutkovým stavem plynoucím z předmětného exekučního spisu“, je důvodná, neboť z obsahu spisu (viz čl. 4 spisu) vyplývá, že o povinnosti žalované (povinné) zaplatit žalobkyni (oprávněné) částku 10.135,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 12.416,50 Kč

bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání

vydaným Obvodním soudem dne 9. 6. 2009, č. j. - 21, pravomocným dne 11. 7. 2009. Podle tohoto rozsudku pak byla pravomocným usnesením téhož soudu ze dne 22. 9. 2009, č. j. - 10, nařízena exekuce k vymožení pohledávky ve výši 10.135,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 12.416,50 Kč a dále pro náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce. Uplatněný dovolací důvod uvedený v byl tudíž naplněn.

Za těchto okolností je též právní posouzení věci - návrhu povinné na zastavení exekuce - v dovoláním napadeném usnesení neúplné a tedy nesprávné.

Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 7. 2010, č. j. - 54, tak, že exekuce se nezastavuje, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta první ), aniž se mohl zabývat dalšími námitkami v dovolání, neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž změnil výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce neodkládá, není podle , , přípustné; přípustnost dovolání nelze opřít ani o , neboť takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání povinné směřující proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu podle věty první a odmítl.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. května 2012

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu