Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2377/2011

U S N E S E N Í

A. H.

Thomayerově nemocnici

,

se sídlem v Praze 4, Vídeňská 800, IČO 00064190, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, o 240.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2009, č. j. -40, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2009, č. j. -40, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 1. 2010, č. j. -46, potvrdil usnesení ze dne 25. 3. 2009, č. j. -28, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl žalobu ze dne 8. 9. 2008 a změnil je ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba neobsahuje všechny náležitosti požadované a a 2 , především v ní chybí podstatná skutková tvrzení ohledně údajně nesprávné péče žalované o zesnulou matku žalobkyně včetně označení důkazů, zejména ve vztahu k příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a žalobním petitem. Žalobkyně, přestože byla soudem prvního stupně podle vyzvána k doplnění žalobního návrhu a řádně poučena, nedoplnila svá skutková tvrzení o tom, v čem spatřuje porušení povinnosti žalované a jakým způsobem se žalovaná dopustila „nesprávné péče“; soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podle žalobu odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, která je přesvědčena, že její žaloba byla schopna projednání, neboť z ní bylo zřejmé, kdo návrh činí, proti komu směřuje a co je požadováno. Chybějící skutková tvrzení o nesprávné péči žalované o zesnulou matku žalobkyně bylo možné odstranit v průběhu řízení znaleckým posudkem, a žalobkyni nelze odepřít možnost domáhat se náhrady škody jen z důvodu, že není v daném momentě schopna konkretizovat nesprávnou péči žalované. Dovolatelka upozornila na nepřesnost v označení výroků o náhradě nákladů řízení a uložení povinnosti žalobkyni plnit od právní moci rozsudku, přestože ve věci bylo rozhodnuto usnesením, a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve znění opravného usnesení zrušil.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání poukazuje na opožděnost dovolání a nedostatek náležitostí, neboť z pouhé citace se nepodává, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Žalovaná souhlasí s odvolacím soudem, že v řízení nelze pro vady žaloby pokračovat, a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , je zjevně bezdůvodné.

Nejvyšší soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ), včetně jejich obsahového vymezení, a může tedy posuzovat jen takové otázky, které dovolatel označil. V dané věci dovolatelka nezpochybňuje správnost samotného postupu soudu podle , má však za to, že žaloba byla projednatelná, neboť nedostatek podrobnějšího vylíčení, v čem spočívalo porušení právní povinnosti žalované při poskytování zdravotní péče matce žalobkyně, bylo možno odstranit „v průběhu řízení znaleckým posudkem“.

Tato argumentace ovšem přehlíží, že znalecký posudek je důkaz, jehož prostřednictvím soud zjišťuje skutkový stav tam, kde je třeba odborných znalostí k posouzení zjištěných skutečností. Okruh skutečností, které je potřeba zjišťovat, se přitom odvíjí právě od žalobních tvrzení, zde konkrétně od tvrzení, že došlo k pochybení při lékařské péči. Není-li tvrzené pochybení žalované, které představuje základní podmínku odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., nikterak specifikováno, není od počátku zřejmé, co má být předmětem dokazování a k jakým případným odborným otázkám má být vůbec vypracován znalecký posudek, který není prostředkem k odstraňování vad žaloby. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že tento nedostatek žaloby, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn, brání průběhu řízení.

Je-li usnesení odvolacího soudu z pohledu uplatněné dovolací námitky v souladu s ustálenou judikaturou ohledně postupu při odstraňování vad žaloby a není-li opodstatněná jediná dovolací námitka žalobkyně, je dovolání zjevně bezdůvodné, a dovolací soud je proto odmítl podle

Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je proto odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle věty první, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalované prostřednictvím advokáta za stavu, kdy dovolání je zjevně bezdůvodné a zčásti ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu