Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 216/2012

8 Tdo 216/2012

U S N E S E N Í

14. března 2012 o dovolání obviněného

J. S.

, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. , který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň – jih rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. , uznal obviněného J. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že:

„v areálu bývalého vojenského letiště L. v k. ú. obce N. V., okres P., poblíž čističky odpadních vod areálu ke škodě jeho provozovatele spol. Planestation Pilsen s. r. o.

1) dne 27. 4. 2011 v době od 09:30 hod. do 11:30 hod. rozřezal autogenem celkem 216 m ocelového potrubí o průměru 150 mm a tloušťce stěny 4 mm v celkové hodnotě 11.405,- Kč, rozřezané trubky za pomoci T. S. odtáhl

a naložil na přívěs zn. Agados, k vozidlu zn. Mitsubishi Pajero, poté je odvezl a následujícího dne prodal v K. S. v P.,

2) dne 10. 5. 2011 v době od 09:30 do 11:20 hod. rozřezal autogenem celkem 145m ocelového potrubí o průměru 150 mm a tloušťce stěny 4 mm v celkové hodnotě 7.656,- Kč, při odtahování rozřezaných trubek za pomoci T. S.

a M. M. za účelem naložení a odvozu trubek však byl přistižen policejní hlídkou,

a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. , který nabyl právní moci dne

20. 9. 2010, odsouzen pro přečin krádeže podle , 3 k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání dvou let, kdy výrok o trestu byl následně zrušen souhrnným trestem z rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. , kdy byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků se stanovením zkušební doby v trvání 30 měsíců a nad obviněným byl stanoven dohled“.

Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako přečin krádeže podle , odst. 2 , dílem dokonaný a dílem pod bodem 2) ve stadiu pokusu podle , a podle

mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s dozorem. Podle tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozené Planestation Pilsen s. r. o., se sídlem L. L., L., na náhradě škody částku 19.061,- Kč, přičemž se zbytkem nároku odkázal poškozenou podle tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. , tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu obviněnému uložil povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené Planestation Pilsen s. r. o., se sídlem L. L., L., na náhradě škody částku 11.500,- Kč, přičemž se zbytkem nároku tuto poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil

a prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Knoblocha podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že soud prvního stupně dne 29. 6. 2011 konal hlavní líčení bez jeho přítomnosti, ačkoliv se z účasti na něm řádně omluvil, byť k omluvě nepřipojil žádost

o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud prvního stupně sice omluvu akceptoval, ale v hlavním líčení pokračoval bez jeho účasti, čímž prý zasáhl do práva na projednání věci v přítomnosti obviněného podle d.

Porušení práva zakotveného v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dovolatel spatřoval dále v tom, že on ani jeho obhájce neměli možnost zúčastnit se výslechu usvědčujících svědků a podání vysvětlení v přípravném řízení. Pokud by mu bylo umožněno být přítomen hlavnímu líčení, trval by na výslechu těchto svědků a nesouhlasil by s postupem podle § 211 tr. ř.

Druhý důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný zdůvodnil tím, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok, který by se vypořádal s jeho odvolacími námitkami. Řízení před soudem prvního stupně bylo totiž stiženo vadami podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., které měly vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí. Odvolací soud vynesl pouze výrok o náhradě škody, ale k dalším odvolacím námitkám se již nevyjádřil.

Obviněný vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolatel konečně učinil podnět podle § 265h odst. 3 tr. ř., aby předseda senátu Okresního soudu Plzeň – jih navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu napadeného rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že jej považuje za zjevně neopodstatněný. Shodnou námitku obviněný totiž uplatnil již v odvolání a soud druhého stupně se s ní podrobně vypořádal. Předvolání k hlavnímu líčení bylo obviněnému řádně doručeno a obviněný na ně reagoval až ráno v den konání hlavního líčení prostřednictvím e-mailu své manželky sdělením, že se hlavního líčení z důvodu pracovního zaneprázdnění nezúčastní. O odročení hlavního líčení nepožádal, takže nalézací soud měl s ohledem na splnění všech podmínek vyplývajících z ustanovení § 202 tr. ř. důvodně za to, že obviněný na osobní účasti u hlavního líčení zájem nemá, a že ho lze provést v jeho nepřítomnosti. Obviněný byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán a bylo výlučně jeho věcí, že dal přednost jiným aktivitám než své osobní účasti u něj.

Také výhrady podřazené obviněným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. považoval státní zástupce za zjevně neopodstatněné. Odvolací soud odvolání obviněného částečně vyhověl a snížil částku, kterou má zaplatit na náhradě škody. Jelikož není možné, aby odvolání bylo současně vyhověno a zamítnuto, pak neexistence samostatného zamítacího výroku není pochybením.

Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až

l

) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

O dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

lze dovolání opřít, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

V citovaném ustanovení se tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu d (publikované pod č. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Listiny“). Podle tohoto článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána … v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

(č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Úmluvy“). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).

Přítomnost osob při hlavním líčení obecně upravuje ustanovení § 202 tr. ř., kde je uvedeno, že

1)

hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.

(2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut

a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1). (3) Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze

v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát za podmínek uvedených v § 211. (4) Hlavní líčení

v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. (5) Ustanovení první věty odstavce 4

se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení odstavce 3 se tu užije přiměřeně.

Ve vztahu k těmto zákonným ustanovením lze poukázat na fakta zjištěná v projednávané trestní věci. Obviněný v přípravném řízení ani v řízení před soudem prvního stupně nebyl zastoupen obhájcem. Předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na den 29. 6. 2011 mu bylo řádně a včas (dne 30. 5. 2011, tedy s dostatečným předstihem) doručeno. Obviněný teprve v den konání hlavního líčení zaslal soudu prvního stupně prostřednictvím své manželky omluvný e-mail (č

.

l. 98 trestního spisu), že se nemůže k hlavnímu líčení dostavit z důvodů montáže (o odročení hlavního líčení však v něm současně nepožádal). Tuto omluvu vzal soud na vědomí a vyhlásil usnesení, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného.

Po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně se již obviněný nechal zastoupit obhájcem a jeho prostřednictvím podal proti němu odvolání, v němž uplatnil stran své nepřítomnosti u hlavního líčení totožné námitky jako v dovolání. Odvolací soud při veřejném zasedání, jemuž byl obviněný přítomen, provedl jeho výslech, a jelikož strany žádné další návrhy na doplnění dokazování neučinily (obviněný k dotazu obhájkyně, zda by chtěl vyslechnout svědky, uvedl, že „asi ne, nemám na co se jich ptát“; k dalším dotazům obhájkyně ohledně svědeckých výpovědí odpověděl, že „nemluvili pravdu a že v případě jejich výslechu by došlo ke konfrontaci“), další důkazy neprováděl a o odvolání obviněného rozhodl shora popsaným způsobem.

Z dosud uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného při dodržení všech zákonných požadavků. Obviněný byl k hlavnímu líčení byl řádně a včas předvolán, z účasti na něm se sice omluvil, zároveň však nepožádal o jeho odročení, ani netrval na své účasti na něm. Jestliže jako důvod své neúčasti uvedl „montáž“, nejednalo se o překážku objektivní povahy (např. nemoc), nehledě na to, že pokud se projednání věci u hlavního líčení neúčastnil (údajně) z pracovních důvodů, žádný doklad v tomto směru nepředložil. Nejvyšší soud tudíž neshledal okolnosti, které by mohly vést k závěru, že postupem okresního soudu došlo ke zkrácení ústavně garantovaného práva obviněného vyplývajícího z y, příp. Úmluvy.

Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

, jenž je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Chybějící výrok

je výrok jako celek, pokud není obsažen v některém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části rozhodnutí.

Neúplný výrok

je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje určitou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu.

Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu namítl, že soud druhého stupně neučinil výrok o tom, jak se vypořádal s jeho dalšími odvolacími námitkami. Nejvyšší soud považoval také tuto výhradu za zjevně neopodstatněnou, neboť nedospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Řízení u odvolacího soudu je ovládáno principem apelačně – kasačním, což v praxi znamená, že soud druhé instance může za přesně zákonem vymezených podmínek (srov. zejména § 254, § 258 odst. 1, 2 a § 256 tr. ř.) rozhodnout ve věci sám rozsudkem. V rámci rychlosti a hospodárnosti přitom může samostatně rozhodnout o části výroku, která je oddělitelná. To odvolací soud také učinil, když poté, co podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil vadou stižený výrok o náhradě škody, který bylo možné oddělit od ostatních částí rozsudku soudu prvního stupně, sám nově rozhodl o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody. Výroky o vině i trestu z rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nedotčené, což vyplývá z povahy věci. Částečné zamítnutí odvolání nepřicházelo v úvahu, neboť podle § 256 tr. ř. odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže shledá, že odvolání je nedůvodné v celém rozsahu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 23/2003, pod č. T 531).

Lze tak uzavřít, že absenci samostatného zamítacího výroku v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu nelze považovat za pochybení, neboť nepřicházelo v úvahu, aby tento soud svým výrokem jednak odvolání obviněného vyhověl a jednak je zamítl.

Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Zcela na závěr je třeba uvést, že pokud obviněný v závěru svého podání dal podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně navrhl podle § 265h odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu, aby rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, předseda senátu uvedeného soudu tak v předkládací zprávě neučinil. Bez takového návrhu ovšem Nejvyšší soud nemohl o uvedeném podnětu obviněného rozhodovat. Předseda senátu Nejvyššího soudu, který by případně mohl postupovat podle § 265

o

odst. 1 tr. ř., zákonné podmínky pro takový postup neshledal.

P o u č e n í

: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. března 2012

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a