Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3962/2011

U S N E S E N Í

Městys Svatava

Lesy České republiky, s. p.

, IČ: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2011, č. j. -98, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 11. 2010, č. j. -68, kterým byl návrh žalobce zamítnut. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že k jejich náhradě nemá právo žádný z účastníků.

Předmětem řízení je žaloba, kterou se žalobce domáhá určení vlastnického práva k pozemkům specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Předmětné pozemky jsou podle zápisu ve zjednodušené evidenci vlastnictvím České republiky a žalovaný s tímto majetkem hospodaří. Žalobce namítal, že na základě , o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, se stal vlastníkem těchto pozemků.

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že vlastníkem pozemků je stát a žalovaný je oprávněn s nimi hospodařit Žalobce své právo k nim uplatnil až s odstupem 19 let – tedy nikoliv v době přiměřené, a pokud by žalovaný nehodlal s pozemky nakládat, žalobce by se o sporném vlastnictví nedozvěděl. Žalovaný prokázal oprávněnou držbu pozemků po zákonem stanovenou dobu deseti let (od 1. 1. 1992 do 1. 1. 2002), prokázal vůli s věcí nakládat jako s vlastní (s pozemky hospodařil a staral se o ně v souladu se ) i její faktické ovládání.

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil. Jako nespornou soud označil skutečnost, že obě strany dotčené pozemky označovaly za tzv. historický majetek obce (majetek, který se ke dni 1. 1. 1950 stal vlastnictvím státu na základě zákona č. 179/1949 Sb., a který do 31. 12. 1949 náležel obci). Podle tento majetek ke dni 24. 5. 1991 přecházel zpět do vlastnictví obce; obec se však svého vlastnického práva nechopila, o svém vlastnictví nevěděla a to až do upozornění ze strany žalovaného v roce 2010. Až do této doby žalobce nijak vlastnictví státu nezpochybňoval, ač měl podle navrhnout zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pokud tak neučinil po celou vydržecí dobu podle obč. zák., stal se vlastníkem pozemků dnem 24. 5. 2001 oprávněný držitel. Dodal, že žalovaný nakládal s pozemky jako s vlastními, a to v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem věci. Šlo tedy o držbu oprávněnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci. Za právní otázky zásadního významu označil otázky, 1) zda-li oprávněnost držby nemovitosti lze vyvozovat ze skutečnosti, že držená nemovitost je zařazena do lesního hospodářského plánu držitele nemovitosti, 2) zda při posuzování oprávněnosti držby je možné na státu požadovat znalost obsahu evidencí nemovitostí vedených jeho orgány (tj. přihlédnut i ke znalosti pozemkových knih) a 3) zda je vydržení vlastnického práva k nemovitosti státem možné připustit i v případech vlastníka nemovitostí, který vznikl několik měsíců před nabytím vlastnictví ex lege a státem mu nebyly vytvořeny podmínky pro aktivní ochranu jeho práva. Na závěr dovolání žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný. Ztotožnil se v něm se zněním napadeného rozsudku a nadále setrval na uplatněné námitce vydržení dotčených pozemků. Na závěr navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně v odůvodnění odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. . Nejvyšší soud v něm řešil též otázku vydržení obecního majetku státem (či státním podnikem) v situaci, kdy bylo ex lege obnoveno obecní vlastnictví. Dovolací soud učinil závěr o tom, že ani ani jiný právní předpis neosahují ustanovení o nepřípustnosti vydržení obecního majetku státem. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. pak soud řešil situaci, kdy nebyla dodržena doba deseti let trvající nepřerušené držby v dobré víře; i zde se tedy implicite předpokládá možnost vydržení nemovitosti státem. K otázce dobré víry státu (resp. v nyní projednávané věci žalovaného) srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. .

Žalobce v dovolání jako otázku zásadního významu uvádí, zda-li oprávněnost držby nemovitosti lze vyvozovat ze skutečnosti, že držená nemovitost je zařazena do lesního hospodářského plánu držitele nemovitosti. Dovolací soud k tomuto dodává, že v případě, kdy žalovaný s pozemky nakládal jako s vlastními, zejména s nimi hospodařil a staral se o ně v souladu s příslušným právním předpisem, není tato námitka žalobce relevantní. Skutečnost, že žalovaný s pozemky hospodařil, je navíc významná především z důvodu posouzení případných zákonem stanovených povinností, nikoliv v otázce vydržení jako takového.

Nejvyšší soud též konstatuje, že stát v projednávané věci vystupuje jako každý jiný subjekt občanskoprávních vztahů, nikoliv jako subjekt s určitými specifickými povinnostmi či závazky. Sám žalovaný navíc žalobce upozornil na předmět vlastnictví v roce 2010. Je možné, že bez této informace by žalobce o pozemky nejevil zájem i nadále. Žalobce v dovolání namítá, že žalovaný mu nevytvořil podmínky pro aktivní ochranu jeho práva. Žalobce však ve věci nevykonal žádný úkon, na základě kterého by žalovaný byl povinen žalobci umožnit výkon jeho práva v období, kdy pozemky držel. Jak již uvedl odvolací soud, ukládal právě obcím (žalobci) povinnost do jednoho roku od nabytí vlastnictví k nemovitostem (tj. od 24. 5. 1991) učinit návrh katastru nemovitostí na jejich zápis.

Nejvyšší soud shledal právní posouzení věci odvolacím soudem jako správné. Dovolání tak nenaplňuje podmínky stanovené pro jeho přípustnost v ustanovení , odst. 3 a proto jej jako nepřípustné odmítl ( věty první a ).

Oproti žalobci byl žalovaný v řízení úspěšný a podle a návazných ustanovení vzniká straně, která dosáhla v dovolacím řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Vyjádření za žalovaného však bylo podáno pověřeným zaměstnancem právního oddělení žalovaného. Žalovanému tedy nevznikly takové náklady řízení, které by měly být k tíži strany žalující přiznány.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 16. května 2012JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu