Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1176/2011

U S N E S E N Í

J. Š.

VODOTECHNĚ a.s.

, se sídlem v Liberci, Hodkovická 434, IČ: 25458744, zastoupené Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 273/30, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. listopadu 2010, č. j. -48, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. listopadu 2010, č. j. -48, potvrdil rozsudek (pro uznání) ze dne 10. května 2010, č. j. -20, jímž Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku tam specifikované nebytové prostory a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

K odvolací námitce, že „…u žalované nedošlo k převzetí usnesení podle do vlastních rukou“, odvolací soud uvedl, že usnesení soudu prvního stupně (usnesení o výzvě k vyjádření ve věci podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „“) ze dne 4. února 2010, č. j. -10, bylo žalované společně se stejnopisem žaloby doručeno do její datové schránky dne 24. března 2010 a že ve smyslu se doručení písemnosti prostřednictvím datové sítě považuje za doručení do vlastních rukou adresáta.

Dovolání žalované proti citovanému potvrzujícímu rozsudku není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. větu za středníkem ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Ačkoliv dovolatelka v dovolání uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy jakoby uplatnila dovolací důvod podle , ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uvedený dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizovala. Její dovolací námitky jsou z obsahového hlediska podřaditelné pod nepřípustný dovolací důvod podle Namítla-li totiž, že dne 24. března 2010 jí byl do její datové schránky doručen pouze stejnopis žaloby, avšak nikoli také usnesení soudu prvního stupně (usnesení o výzvě k vyjádření ve věci podle ) ze dne 4. února 2010, č. j. -10, ve skutečnosti tím brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení naplněnosti procesních předpokladů, za nichž lze ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání ( ve spojení s ustanovením ). Správnost právního posouzení věci tak nepřípustně zpochybnila pouze prostřednictvím námitek směřujících proti zjištěnému skutkovému stavu.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. května 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu