Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 10/2012

                                                                                KSUL 69 INS 2392/2010

69 ICm 1476/2010

29 ICdo 10/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. B., zastoupeným Mgr. Janou Payne, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 8, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. A.K.,  jako insolvenčnímu správci dlužníka ANIVEG ECO s. r. o., zastoupenému Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem v Děčíně 1, Masarykovo náměstí 3/3, PSČ 405 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ANIVEG ECO s. r. o., se sídlem v Lovosicích, 8. května 165, identifikační číslo osoby 48592145, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2012, č. j. , -170 ( ), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2012, č. j. , -170 ( ) a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. března 2011, č. j. -98 ( ), se zrušují a věc se vracísoudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce (M. B.) se žalobou podanou 19. října 2010 domáhal vůči žalovanému (

insolvenční

mu správci dlužníka ANIVEG ECO s. r. o.) vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Rozsudkem ze dne 11. března 2011, č. j. -98 ( ), Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) žalobu zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 19. ledna 2012, č. j. , -170 ( ), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v upraveném znění (ve znění, jež obsahovalo výčet nemovitostí, jichž se zamítavý výrok týká) [první výrok]. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně o tom, že vylučovací žaloba není důvodná vzhledem k úpravě obsažené v ustanovení , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), že 2 kupní smlouvy, kterými dlužník (jehož základní kapitál činil 100.000,- Kč) prodal žalobci (jako svému jedinému tehdejšímu společníku) dne 24. února 2007 sporné nemovitosti za kupní cenu ve výši 3.147.120,- Kč a 1.060.000,- Kč (a u nichž právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly k 26. únoru 2007) jsou absolutně neplatné.

Konkrétně přitakal závěru, že uvedené transakce podléhaly režimu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (v rozhodném znění), přičemž nebyla splněna v tomto ustanovení zakotvená podmínka, že hodnota převáděného majetku musí být stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem (znalecké posudky objednal dlužník).

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V rovině přípustnosti dovolání přisuzuje dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí též výkladu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.

Podstatu dovolací argumentace v rovině právního posouzení věci pak tvoří především polemika dovolatele se závěrem napadeného rozhodnutí o absolutní neplatnosti kupních smluv proto, že hodnota převáděného majetku nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Potud dovolatel poukazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. (jde o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 67/2012“).

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, uváděje, že výsledek soudního řízení by byl tentýž, i kdyby se konkursní soud zabýval (vzhledem k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu) přiměřeností kupní ceny; ta totiž nebyla přiměřenou, nadto by musela být uhrazena, což se nestalo.  

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení , když přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam ve výkladu ustanovení obch. zák. Potud jsou závěry formulované v napadeném rozhodnutí v rozporu s R 67/2012.

Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Nejvyšší soud přistoupil ke změně své rozhodovací praxe při výkladu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (v rozhodném znění), prostřednictvím R 67/2012.

V R 67/2012 (na něž v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud uzavřel, že byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (v rozhodném znění) sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popřípadě cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

Jinými slovy, předpokladem pro závěr o neplatnosti smlouvy o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (v rozhodném znění) není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale (současně) i zjištění, že cena sjednaná ve smlouvě je pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá.

Napadené rozhodnutí v konfrontaci se závěry obsaženými v R 67/2012 neobstojí a dovolací důvod dle byl již proto uplatněn důvodně.

Argumentace žalovaného ve vyjádření k dovolání nemůže na řečeném ničeho změnit, jelikož Nejvyšší soud není skutkovou instancí a posuzovat otázku přiměřenosti kupní ceny a to, zda a jak byla uhrazena, v situaci, kdy ji nezkoumaly (neměly pro rozhodnutí za významnou) soudy nižších stupňů, mu nepřísluší.

Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil, včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení ( ).Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí (opět včetně závislého výroku o nákladech řízení) a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 3 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný.

Dovolatel požadoval (dle ) i odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí; vykonatelnost rozsudku, jímž byla zamítnuta vylučovací žaloba podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), však nelze odložit podle (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.    

V Brně 31. května 2012

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

    předseda senátu