Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 841/2012

U S N E S E N Í

J. A.,

S. A.,

zastoupené JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem Beroun, Havlíčkova 132, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2011, č. j. -185, takto :

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Tenkráta, advokáta se sídlem Beroun, Havlíčkova 132.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha západ rozsudkem ze dne 2. února 2011, č. j. -104, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem budovy č. p. 276 na pozemku č. parc. 646, pozemků č. parc. 646 a 647, zapsaných v katastrálním území a obci Č. na LV č. 292 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastnic a státu (výroky II. a III.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2011, č. j. -185, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil, v nákladovém výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , bylo ustanovení zrušeno uplynutím 31. 12. 2012).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z hlediska přípustnosti dovolání podle je tudíž bez významu výtka žalobkyně, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tím, že soud neprovedl všechny navržené důkazy (zejména její výslech jako účastnice řízení a doplňující výslech svědka J.) a že odvolací soud nerozhodl o připuštění změny a porušil tak zásadu dvouinstančnosti. Tyto výhrady vystihují dovolací důvod podle , který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. , a ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ). O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a není tak splněna podmínka existence otázky zásadního právního významu.

Přestože žalobkyně v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu uvedeného v , ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu dovolání - tento dovolací důvod neuplatnila. Podstatu jejích dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalobkyně při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že zjištění soudů obou stupňů ohledně chování žalované k ní nemají oporu v provedeném dokazování. Má za to, že v řízení prokázala, že žalovaná se vůči ní chová jí tvrzeným způsobem. Argumentuje-li nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil její skutkové verzi, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že je naplněna skutková podstata obč. zák., neboť žalovaná se k ní chová způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. Jinak řečeno, tím, že žalobkyně z odlišných skutkových závěrů dovozuje odlišný právní názor na věc, ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Uvedenými námitkami žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle , jehož použití - jak již bylo výše uvedeno - je v případě přípustnosti dovolání podle vyloučeno.

Z vyložených důvodů dovolací soud dovolání odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 5.000,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění účinném do 29. 2. 2012 - viz. čl. II ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 1.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. dubna 2012

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu