Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2387/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce V. P., zastoupeného JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, proti žalované České televizi, se sídlem v Praze 4, Kavčí hory, IČO 00027383, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č.j. -94, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 2009, č.j. -64, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na svých internetových stránkách omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nemajetkové újmy částku 20.000.000,- Kč podle (dále jen „obč. zák.“) a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010, č.j. -94, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud věc posoudil podle ásl. obč. zák., přičemž se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Stejně jako soud prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, neboť dovodil, že tvrzení uveřejněná v Jihomoravském večerníku byla pravdivá. Z toho důvodu nebylo podle odvolacího soudu namístě poskytnout žalobci požadovanou satisfakci, když nadto její relutární část byla promlčena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 20. dubna 2011 včasné dovolání. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Domnívá se, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť je v něm posuzována otázka v judikatuře dovolacího soudu (údajně) jednotně neřešená. Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů aplikovaly nesprávně příslušná ustanovení ásl. obč. zák., když se v odůvodnění svých rozhodnutí zaměřily na výklad pojmu pedofilie a efebofilie z pohledu lékařských slovníků, a zcela pominuly vlastní obsah reportáží, které vedle citací z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. , obsahovaly vlastní úvahy, názory a komentáře zpracovatele reportáže a jejich vyznění z hlediska ochrany osobnosti žalobce. Stejně tak soudy nesprávně zhodnotili část nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, když blíže nezdůvodnily problematiku promlčení z hlediska její podstaty. Žalobce v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22.12.2010, sp. zn. , kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2010 sp. zn. a domnívá se, že za daného stavu je nutno vycházet z toho, že se právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích nepromlčuje.

Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná, která navrhla, aby podané dovolání bylo z důvodu absence tvrzeného zásadního právního významu jako nedůvodné odmítnuto, popř. zamítnuto.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( obč. zák.), konstatuje,že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2011 sp.zn. apod.). S ohledem na skutečnost, že soudy obou stupňů nebyl dovozen neoprávněný zásah proti právu na ochranu osobnosti žalobce, je třeba úvahy odvolacího soudu týkající se otázky (současného) promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení obč. zák. posuzovat jako připojené obiter dictum, které nemůže sloužit za základ úvahy o eventuální klasifikaci rozhodnutí jako majícího po právní stránce zásadní význam.Pokud žalobce případně uplatňuje dovolací důvod podle ( ), resp. dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k nim být při posouzení, zda je dovolání v této věci přípustné podle , přihlédnuto ( ).Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. dubna 2012

JUDr. PavelP a v l í k, v. r.předseda senátu