Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 223/2011

U S N E S E N Í

JUDr. J. N.

Ing. M. M.

, zastoupenému Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, pro 33.339,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, č. j. -52, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 10. 2009, č. j. -29, jímž Okresní soud v Ústí nad Orlicí zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrokem I.) a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení oprávněnému ve výši 126,- Kč (výrokem III.). Odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce nebyl dán, neboť vymáhaná pohledávka v době postoupení na oprávněného existovala, jelikož před postoupením uskutečněný právní úkon povinného (dopis ze dne 1. 10. 2008), jímž povinný započetl svou pohledávku vůči vymáhané pohledávce, je absolutně neplatný pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Nelze z něj totiž dovodit, jak pohledávka povinnému vznikla, jakým způsobem byla vypočtena, za jaké období měla být placena a z čeho bylo při výpočtu vycházeno.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , b/ ). Vytýká soudu, že nebyl před vydáním rozhodnutí poučen podle § a 119a , že oprávněným předložený exekuční titul nebyl opatřen originálem doložky vykonatelnosti a že soudy porušily rovnost účastníků tím, že přezkoumaly pouze platnost jeho právního úkonu (započtení) a nikoliv platnost právního úkonu, kterým byla vymáhaná pohledávka postoupena na oprávněného. Dále namítá, že soud nařídil exekuci, ačkoli byl informován o splnění povinnosti. Trvá na tom, že právní úkon, jímž provedl započtení, je dostatečně určitý a platný, že jeho určitost vyplývá i z jiných dokumentů a korespondence mezi účastníky. Soud nepoužil pro zjištění obsahu zápočtu žádná výkladová pravidla, započítávané vzájemné pohledávky byly jediné a nemohlo tudíž dojít k žádné záměně. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí okresního soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření navrhl odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ), ve spojení s o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “) Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, ), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( věta první ).

Dovolatel konkrétní skutečnosti ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, netvrdí a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k tomuto závěru dospět nelze.

Námitky dovolatele, že nebyl řádně v řízení poučen, že exekuční titul nebyl opatřen originálem doložky vykonatelnosti a že soudy porušily rovnost účastníků tím, že přezkoumaly pouze platnost započtení a nikoliv platnost smlouvy o postoupení pohledávky, lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v ustanovení a jsou tedy z hlediska založení přípustnosti dovolání bezcenné. Dovolací soud se jimi při posuzování přípustnosti dovolání nezabýval.

Dovolatel dále vytýkal, že soud nařídil exekuci, ač byl informován o tom, že vymáhaná povinnost byla dobrovolně splněna. Ani touto výtkou (směřující proti postupu soudu v předchozí fázi exekučního řízení, ukončené nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce) však přípustnost dovolání proti rozhodnutí potvrzujícímu zamítnutí návrhu na zastavení exekuce nelze založit. Dovolací soud připomíná, že podle konstantní judikatury při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný (dobrovolně) plnil. Okolnosti tohoto rázu mohou být hodnoceny jen v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve smyslu (viz rozhodnutí ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod poř. č. 69/65).

Pokud dovolatel tvrdí, že právní úkon, jímž provedl započtení, je dostatečně určitý a tedy i platný, vyvrací (logicky a přesvědčivě odůvodněný) závěr soudu, vycházející z hodnocení obsahu dopisu povinného ze dne 1. 10. 2008. Soud přitom učinil zjištění, že z dopisu nelze dovodit, jak pohledávka povinnému vznikla, jakým způsobem byla vypočtena, za jaké období měla být placena a z čeho bylo při výpočtu vycházeno.

Nejvyšší soud již opakovaně konstatoval, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jedná se o skutkové zjištění (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp. zn. , publikovaného pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože uplatnění dovolacího důvodu podle a odst. 3 je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno, jsou výše uvedená skutková zjištění odvolacího soudu v poměrech přípustnosti dovolání podle nezpochybnitelná (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , popř. ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu