Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3744/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze – Podolí, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, proti žalovanému RsDr. J. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně KJB Komplex s. r. o., identifikační číslo osoby 49903861, zastoupenému JUDr. Janem Menšem, advokátem, se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 2/2, PSČ 405 02, za účasti společnosti W.A.G. minerální paliva, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Vítězné pláni 1719/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26415623, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, PSČ 400 01, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne18. března 2010, č. j. -222, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek ze dne 4. března 2009, č. j. -186, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o vyloučení ve výroku označených nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadkyně KJB Komplex s. r. o.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nepředkládá.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2009, pod číslem 133 (k jehož závěrům se posléze přihlásil i v usnesení ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále označená, na webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že závazek společníka splatit vklad do základního kapitálu (resp. v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2000 základního jmění) společnosti je jeho závazkem ze společenské smlouvy. Podle ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se závazkové vztahy mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, řídí bez ohledu na povahu účastníků, třetí částí obchodního zákoníku. V případě, že zakladatel vklad nesplatí včas, nedochází k zániku závazku splatit vklad, ale závazek trvá dále až do jeho zániku splněním, popř. jiným způsobem (srov. ustanovení a násl. obch. zák.), a společník jej tudíž může (je povinen) splnit i dodatečně, po vzniku společnosti. Posouzení této (dovolatelem předestírané) otázky tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Dojde-li ke splacení nepeněžitého vkladu a nabude-li společnost k předmětu vkladu (nemovitosti) vlastnické právo, je z ustanovení § 59, § 60 a § 196a odst. 3 obch. zák. zcela zjevné, že společnost nemůže pozbýt nabyté vlastnické právo na základě „výměny vkladů“ (nepeněžitého za peněžitý); v poměrech projednávané věci přicházela v úvahu pouze kupní smlouva o převodu nemovitostí vložených žalobcem do pozdější úpadkyně, respektující mimo jiné požadavky ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. Nejvyšší soud nevidí důvodu připouštět dovolání k formulování tohoto jednoznačného závěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 30. května 2006, sp. zn. či ze dne 24. května 2007, sp. zn. ).

Konečně na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z námitky, podle níž soudy nezohlednily dobrou víru dovolatele, se kterou uzavíral kupní smlouvu. Jak již Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, dobrá víra sama o sobě (a to ani kdyby byla u dovolatele dána) k nabytí vlastnického práva k nemovitostem nepostačuje (srov. např. rozsudek ze dne 23. září 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 56/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudky ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému a vedlejší účastnici vzniklo každému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “). Podle ustanovení , , , vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupci žalovaného i vedlejší účastnice učinili v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalovanému a vedlejší účastnici k tíži dovolatele každému celkem 3.060,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. března 2012

JUDr. Petr Šukpředseda senátu