Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1862/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud Českérepubliky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Tenisového klubu KONSTRUKTIVA, občanského sdružení, se sídlem v Praze 4, Mezi sklady 107/3, identifikační číslo 63834014, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kratochvílem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Rybníček 80, proti žalované FUTURE PRODUCT DESIGN akciová společnost, se sídlem v Praze 2, Polská 36, identifikační číslo 00553646, zastoupené JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 31/710, o zaplacení částky 84.647,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2009, č. j. -65, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 12. 2009, č. j. -65, potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 29. 5. 2009, č. j. -44, kterým uložil žalované zaplatit částku 84.647,25 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady ( a , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) pro vydání rozsudku pro uznání; žalovaná totiž v odporu proti platebnímu rozkazu neuvedla žádné skutečnosti, z nichž vyplývá alespoň základ její obrany proti žalobě, takové skutečnosti neuvedla ani v doplnění vyjádření zaslaném po uplynutí třiceti denní lhůty k podání vyjádření.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná, zastoupená advokátem ( , a 4 ) včasné dovolání.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) může být přípustné pouze podle ustanovení (které bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušeno), tedy pokud dovolací soud – vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, zda je možné vydat rozsudek pro uznání v případě, že řádně a včas podaný odpor proti platebnímu rozkazu obsahoval stručné odůvodnění – úplnou negaci žalobního nároku.

Tato otázka však zásadní právní význam napadeného rozsudku založit nemůže, neboť již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. a ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 95/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek odvolacího soudu se při jejím řešení od ustálené soudní praxe neodchýlil a navíc v souzené věci sice žalovaná podala včasný odpor proti platebnímu rozkazu, v něm však jen uvedla, že žalobní návrh „považuje za neoprávněný a proto nárok žalobce v plném rozsahu neuznává“, žádné (ani stručné) věcné odůvodnění neobsahoval.

Usnesení podle ustanovení je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud v občanském soudním řízení provádí se záměrem (srov. ), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. V případě, že žalovaný nárok zcela neuzná, musí jeho písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí žalovaný rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. žalované vyjádřený v odporu proti platebnímu rozkazu, aniž by zároveň obsahoval jakákoliv její tvrzení o skutkových okolnostech, na nichž staví svoji obranu proti nároku žalobce, není splněním povinnosti stanovené soudem v usnesení podle Z dikce je zřejmé, že je rozdíl mezi vyjádřením nesouhlasu se žalobou a obsahem vyjádření k žalobě vyžadovaným podle tohoto ustanovení. Proto jen samotná okolnost, že ze stanoviska žalované bylo zřejmé, že s žalobou nesouhlasí, nemohla zabránit zákonné fikci uznání nároku uplatněného žalobou, o níž byla žalovaná řádně poučena v usnesení podle z 30. 1. 2009, č. j. nejsou ani námitky dovolatelky, že „soudy nemohou provést takový výklad vyjádření účastníka řízení, který z něho jednoznačně nevyplývá“ a že „pokud o obsahu vyjádření existují pochybnosti, je úkolem soudu, aby je odstranil“ a její odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. z 14. 10. 2006. Jak již bylo uvedeno, v dané věci odpor žalované neobsahoval – kromě vysloveného nesouhlasu – žádné vyjádření ke konkrétním okolnostem sporu, a proto o jeho obsahu nemohly ani existovat žádné „pochybnosti“; žádná tvrzení o rozhodujících okolnostech ostatně neobsahovalo ani doplnění vyjádření podané až po uplynutí lhůty dané v usnesení podle (tedy v době, kdy již nastala fikce uznání žalobního nároku).Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalované.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu