Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4994/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce K. V. s místem podnikání ve Zlíně, Fábiánka II/5227, identifikační číslo 40984052, zastoupeného JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí 177, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Milanem Holomkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín II/385, o zaplacení 310.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 23. července 2009, č. j. -63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, potvrdil rozsudek ze dne 8. prosince 2008, č. j. -37, kterým Okresní soud ve Zlíně uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 310.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

S poukazem na dovolací důvodpodle žalovaný zpochybnil správnost právního závěru, že žalobci vznikl nárok na zaplacení provize sjednané podle smlouvy o zprostředkování prodeje domu č. p. 151 na pozemku parc. č. 258 a pozemků parc. č. 258 a 349/1 v katastrálním území L. (dále jen „zprostředkovatelská smlouva“, popř. „smlouva“), uzavřené dne 18. 10. 2007 na dobu do 31. 12. 2007, námitkou, že zprostředkovatel (žalobce) před uplynutím doby platnosti zprostředkovatelské smlouvy neobstaral, resp. nevykonal to, co podle ní obstarat (vykonat) měl (co bylo ve smlouvě ujednáno). Jinak řečeno, dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně interpretoval obsah zprostředkovatelské smlouvy, konkrétně ujednání účastníků o tom, co je jejím předmětem. Tato výtka je založena na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil svůj (žalovaným zpochybněný) právní závěr. Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Shora uvedená námitka je proto v řízení o dovolání přípustném jen podle bezcenná, neboť nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v , jak mylně dovozuje žalovaný, nýbrž je uplatněním dovolacího důvodu podle , který nelze při posuzování přípustnosti dovolání podle s úspěchem použít. Pokud je v dovolání v tomto směru argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tím, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a vyšel z výkladu smluvních ujednání o předmětu zprostředkovatelské smlouvy jak ho prezentuje žalovaný, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a to, že žalobci právo na zprostředkovatelskou odměnu nevzniklo.

V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v zpochybnil žalovaný závěr odvolacího soudu, že účastníky uzavřená zprostředkovatelská smlouva není neplatným právním úkonem. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že smlouva je neplatná pro nemožnost plnění, neboť ji jako zájemce uzavřel s žalobcem pouze on a nikoliv též jeho bývalá manželkou, přičemž předmětem smlouvy bylo zprostředkování prodeje nemovitostí v zaniklém, avšak dosud nevypořádaném společném jmění manželů; smlouva přitom neobsahovala ujednání, že v případě naplnění jejího cíle žalovaný dodatečně opatří souhlas bývalé manželky s prodejem nemovitostí. Otázku zásadního právního významu tedy žalovaný spatřuje v posouzení, zda uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitostí náležejících do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, lze mít za úkon směřující bezprostředně k dispozici s vlastnickým právem k těmto nemovitostem. K této otázce se Nejvyšší soud ve svých rozsudcích již opakovaně vyjádřil (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. , ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. ). Přijal a odůvodnil závěr, že zprostředkovatelská smlouva je dvoustranným právním úkonem mezi zájemcem na straně jedné a zprostředkovatelem na straně druhé, jehož výsledkem má být možnost zájemce uzavřít další (většinou kupní) smlouvu s třetí osobou. Existence společného jmění manželů k nemovitostem, jejichž prodej je zprostředkováván, zde nehraje roli, neboť uzavření zprostředkovatelské smlouvy není úkonem, který by se bezprostředně dotýkal společné věci ve smyslu obč. zák. K dispozici s majetkem nacházejícím se v ať už trvajícím, nebo zaniklém (a nevypořádaném) společném jmění manželů dochází teprve na základě kupní smlouvy po vyvinutí činnosti zprostředkovatele směřující k vyhledání vhodného kupce (zprostředkování prodeje). Zda společné jmění manželů v době zprostředkovávání prodeje nemovitostí trvá nebo zaniklo, ale doposud nebylo vypořádáno, je nevýznamné, neboť se vlastnictví nemovitostí v obou případech řídí režimem podle a násl. obč. zák.

Z uvedeného vyplývá, že absence účastenství druhého oprávněného ze společného jmění manželů ve vztahu založeném zprostředkovatelskou smlouvou, popř. jeho souhlasu s uzavřením této smlouvy, její neplatnost způsobit nemohou; je jich třeba teprve při samotném převodu nemovitostí nacházejících se ve společném jmění manželů (tj. při uzavření kupní smlouvy). Odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedeného výkladu, dospěl-li k závěru, že zprostředkovatelská smlouva není neplatná proto, že na straně zájemce vystupoval jen jeden z bývalých manželů (žalovaný). Smyslem zprostředkovatelské smlouvy ze dne 18. 10. 2007 totiž bylo vyhledat pro zájemce potencionálního kupce na nemovitosti nabízené k prodeji a plnění žalobce spočívající v činnosti směřující k tomu, aby žalovaný měl možnost uzavřít s třetí osobou, kterou žalobce jako zprostředkovatel vyhledal, kupní smlouvu ohledně nemovitostí náležejících do zaniklého společného jmění manželů, nebylo nemožné.

Sjednané plnění nelze mít za nemožné - jak usuzuje dovolatel - ani proto, že v písemném vyhotovení zprostředkovatelské smlouvy se žalobce zavázal nikoliv k vyhledání jakékoliv třetí osoby jako potenciálního kupce, ale ke zprostředkování prodeje nemovitostí konkrétně označeným kupcům, které předtím, po jednání s žalovaným, vyhledal. Ani tento závěr nečiní dovolání zásadně právně významným. Odvolací soud zcela správně posoudil podstatu právního vztahu účastníků vyplývajícího ze zprostředkovatelské smlouvy, kdy úkolem žalobce jako zprostředkovatele bylo vyhledat potencionálního kupce, který by splňoval požadavky žalovaného coby zájemce, což bylo beze zbytku naplněno. Nelze přitom ani přehlížet, že s osobami (manžely), které žalobce vyhledal, žalovaný a jeho bývalá manželka kupní smlouvu skutečně uzavřeli.

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalovaný dovoláním výslovně napadl. Podle nepřichází přípustnost dovolání proti tomuto výroku v úvahu; tento výrok - byť je začleněn do rozsudku odvolacího soudu a stává se proto formálně jeho součástí - má vždy povahu usnesení podle ve spojení s a není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003). Ustanoveními , 238a a není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( , . ve spojení s , ve spojení s a , ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , ve znění účinném do 31. 12. 2010), s připočtením částky 2.060,-Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 27. března 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu