Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1817/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. R., zastoupené JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Blahoslavova 422, proti žalovanému Povodí Moravy, s. p. se sídlem v Brně, Dřevařská 11, zastoupenému JUDr. Romanem Vaňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, o určení neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočce ve Zlíně ze dne 13. ledna 2010, č. j. -289, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. června 2009, č. j. -194, zamítající žalobu o určení, že smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy uzavřená dne 17. 9. 2003 (...), jejímž předmětem je povinnost a právo stran uzavřít za podmínek stanovených v této smlouvě smlouvu o prodeji nemovitostí, a to nemovitostí zapsaných na LV č. 2255 a LV č. 646 pro k. ú. K., obec O., je neplatná, není přípustné podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelka spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní v posouzení, zda má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ; na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu přitom soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s konstantní judikaturou, podle níž určovací žaloba podle je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení vychází z judikatury Nejvyššího soudu a pro řešení této otázky není možno připustit dovolání podle a (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2003, sp. zn. , rozsudek ze dne 20. března 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, a rozsudky ze dne 25. června 1998, sp. zn. , ze dne 2. června 2000, sp. zn. , ze dne 26. února 2004, sp. zn. , ze dne 20. listopadu 2003, sp. zn. , ze dne 27. ledna 2005, sp. zn , nebo rozsudek ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/2004).

Přípustnost dovolání nemohou založit výtky žalobkyně, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že odvolací soud z úřední povinnosti nezkoumal změnu poměrů odůvodňující zánik závazku uzavřít budoucí kupní smlouvu, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, že zamítavý enunciát neodpovídá žalobnímu žádání (petitu) a že v rozporu s nebyla žalobkyně vyzvána k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností v situaci, kdy bylo možno věc po právní stránce posoudit jinak. Tyto tvrzené vady řízení nemohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu , neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. , ze dne 28. února 2008, sp. zn. , a ze dne 9. července 2009, sp. zn. ).

Se zřetelem k tomu, že otázka existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je v řízení o určovací žalobě řešena jako primární před posuzováním vlastního předmětu sporu, zbývajícími výhradami dovolatelky se dovolací soud nezabýval.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [ věta první, , ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. března 2012

JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu