Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1932/2011

U S N E S E N Í

J. G.

JUDr. M. K.

, pro 1 449 245,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 9. 12. 2010, č. j. -134, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím

potvrdil

usnesení ze dne 21. 6. 2010, č. j. -71, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod k zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “). Uvedl, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci 19. 3. 2010, následně bylo zahájeno insolvenční řízení a že až do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zjištění úpadku (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2010, č. j. -12), nebylo možné v exekuci pokračovat. Nyní však lze postihnout exekucí pensijní připojištění převyšující částku 130 000,- Kč. Stejně tak postižení obchodních podílů povinné v obchodních společnostech představuje postižení určitých majetkových hodnot. Konkrétně je ve smyslu postiženo právo na vypořádací podíl, popř. právo na podíl na likvidačním zůstatku příslušných společností. Příjmy povinné též plynou z její advokátní činnosti. Odvolací soud nesouhlasil ovšem s názorem soudního exekutora, že nelze vyloučit, že povinná v budoucnosti něco nabude darem či děděním, protože takový hypotetický předpoklad by bránil zastavení exekuce pro nemajetnost povinného v jakékoliv exekuci. Odvolací soud rovněž neshledal jako odůvodněnou námitku litispendence, neboť v druhé označené probíhající exekuci figuruje jako oprávněný PaeDr. P. N., nejde tedy o stejnou věc, neboť se netýká týchž osob. Uvedl, že exekučním titulem bylo povinné uloženo zaplatit vymáhanou částku žalobcům PaeDr. P. N. a RSDr. F. G. (jehož právní nástupkyní je oprávněná) tak, že plněním jednomu z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované – povinné k druhému žalobci, a proto po povinné může přiznanou pohledávku vymáhat i PaeDr. P. N.

Povinná v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( , b/ a odst. 3 ). Povinná předně poukázala na zvláštní průběh nalézacího řízení, které vydání exekučního řízení předcházelo, a že v roce 2009 podala proti exekučnímu titulu dovolání, přičemž spis dosud nebyl Nejvyššímu soudu předložen. Uvedla, že případ solidarity věřitelů je určité „species“, a proto

by měl být vymáhaný nárok považován jako jeden nárok, aby nedocházelo k situacím, že při větším počtu věřitelů bude vedeno pro stejný nárok více exekucí, čímž se zvýší i náklady.

Uvedla dále, že v řízení byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci při posuzování její nemajetnosti, a trvá na tom, že v řízení brání překážka věci zahájené. Protože takovýto („hraniční“) případ dosud nebyl Nejvyšším soudem řešen, přisuzuje napadenému usnesení po právní stránce zásadní význam. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání je přípustné podle , ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekutorský řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “), protože dovolací soud se dosud otázkou souběhu více exekucí v souvislosti se solidaritou na straně věřitelů nezabýval.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Exekuční titul v projednávané věci (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2004, č. j. -175, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2009, č. j. -386) ukládá žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 1,449.245,10 Kč s úroky z prodlení ve výši 20 % p. a. z částky 120.000,30 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení a z částky 1,329.244,80 Kč od 1. 3. 1998 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednomu z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované k druhému žalobci.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“) platí, že je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.

Ustanovení § 513 obč. zák. upravuje tzv. aktivní solidaritu, kdy dlužník je zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou k přijetí plnění oprávněni společně a nerozdílně. Solidární věřitelé mohou proti dlužníkovi postupovat společně a podat proti němu společnou žalobu nebo některý z věřitelů (popř. někteří z nich) požádá o plnění celého dluhu sám a podá také sám žalobu. V takovém případě již jiný věřitel nemůže požadovat po dlužníkovi plnění a dlužník není oprávněn mu plnit (srov. výklad k obč. zák. in Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. . Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 913-914).

V projednávané věci podali žalobu proti povinné oba oprávnění současně a podle exekučního titulu jsou také oba oprávněni společně a nerozdílně k přijetí plnění. Z uvedeného důvodu může kterýkoliv z oprávněných, popř. oba, podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí (využitím této možnosti nemůže vzniknout překážka litispendence, neboť každé ze zahájených řízení má jiný okruh účastníků – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. ). Jestliže podle exekučního titulu plněním jednomu z žalobců (oprávněnému) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované (povinné) k druhému žalobci (druhému oprávněnému), může se druhý oprávněný domáhat plnění jen v rozsahu, v jakém nebylo plněno prvnímu oprávněnému. Požaduje-li více, je dán důvod pro zastavení exekuce ( ). Protože taková situace v projednávané věci nenastala, nebyl dán ani důvod k zastavení exekuce.

Povinná také namítá, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav ohledně její nemajetnosti. K tomu je však třeba uvést, že odvolací soud před vydáním napadeného usnesení (vydaného dne 9. 12. 2010) doplnil dokazování oznámením pověřeného soudního exekutora z 1. 11. 2010 a u vztahující se k insolvenčnímu řízení povinné. Poukázal na to, že k prověření majetkových poměrů povinné a k realizaci exekuce byl dosud omezený časový prostor (až do 25. 9. 2010 – do právní moci usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 1. 9. 2010, č. j. -12, o zamítnutí návrhu na zjištění úpadku povinné, nebylo možno exekuci provádět s ohledem na ). Soud předně uzavřel, že z odvolání povinné i z oznámení soudního exekutora plyne možnost získání výtěžku provedením exekuce postihující penzijní připojištění povinné v částce převyšující 130 000,- Kč a že již sama tato možnost vyvrací existenci důvodu pro zastavení exekuce podle Výše nákladů exekuce je totiž odvislá od výše vymoženého plnění a ne od celkové vymáhané částky. Tento závěr, jenž je z hlediska úvah o (ne)majetnosti povinné podstatný, dovolatelka nijak nezpochybňuje a za této situace se jeví případná další skutková zjištění již bezpředmětná.

Nejvyšší soud dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

O náhradě případných nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu