Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1487/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobců a) J. G., bytem v B., zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, b) M. Ch., bytem v O., c) M. J., bytem v Š., d) M. Ch., bytem v O., a e) J. P., bytem v O., proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o uložení povinnosti provést vytyčení hranic, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2010, č. j. -114, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. dubna 2010, č. j. -83, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované provést vytyčení hranic ve výroku označených pozemků v kat. území O. ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o půdě“).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Okresního úřadu v Benešově, pozemkového úřadu ze dne 20. 3. 1995, č. 664/2 (jež nabylo právní moci dne 28. 4. 1995), bylo podle § 9 odst. 4 zákona o půdě určeno, že žalobci jako oprávněné osoby jsou spoluvlastníky označených pozemků v kat. území O. Jelikož hranice mezi těmito pozemky a sousedními pozemky jiných vlastníků nebyly v terénu znatelné, k žádosti žalobců provedl vytyčení hranic v terénu na náklady státu pozemkový úřad (§ 21a odst. 3 zákona o půdě). Žalobci pokládají vytyčení hranice za nesprávné a požadují po žalované jeho nové provedení. Jejich požadavek označil i odvolací soud za neopodstatněný, jelikož pozemkový úřad svou povinnost již dříve splnil a není kompetentní přezkoumávat správnost vyměření hranic, jež k jeho žádosti provedly a ověřily kvalifikované osoby. Mají-li žalobci za to, že je průběh hranice v terénu jiný a že je do jejich vlastnického práva neoprávněně zasahováno jinými osobami, mohou se ochrany vlastnictví domáhat žalobou podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), případně žalobou na určení práva podle ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně a) dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení , co do důvodů má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Vytyčení hranice pokládá za nesprávné a tvrdí, že měřické práce nebyly dosud řádně ukončeny. Za nesprávný má i závěr soudu prvního stupně, že pozemkový úřad byl toliko zprostředkovatelem prací; dovozuje, že ve vztahu k žalobcům jde o zhotovitele, který má povinnost dílo (zde vytyčení hranice) řádně provést; tuto povinnost – podle názoru dovolatelky – pozemkový úřad nesplnil. Žalobkyně poukazuje i na účel zákona o půdě, jímž je zmírnění následků některých majetkových křivd a k němuž patří i pomoc státu restituentům při obnově jejich vlastnictví. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby „rozhodnutí soudů I. a II. stupně byla v plném rozsahu potvrzena“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení o dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem dříve zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle nesprávného právního předpisu, nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Na zjištěný skutkový stav je aplikovatelné ustanovení § 21a odst. 3 zákona o půdě, které – spolu s ustavením § 19 odst. 2 předpokládajícího provádění pozemkových úprav

– řeší důsledky spojené s obnovením vlastnictví a užíváním pozemků vlastníky podle zákona o půdě a ukládá státu na své náklady zajistit vyměření pozemků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2000, sp. zn. ).

Ze skutkových zjištění – v dovolacím řízení zásadně nezpochybnitelných – však vyplývá, že tuto povinnost stát prostřednictvím příslušného pozemkového úřadu splnil, jestliže k žádosti žalobců zajistil kvalifikovanou osobou, která provedla vytyčení hranice pozemků v jejich vlastnictví a dokumentaci vytyčené hranice pozemku (protokoly o vytyčení hranice, vytyčovací náčrty) byly předány i žalobcům.

Je tudíž logické, že dostál-li stát své povinnosti uložené mu cit. ustanovením zákona, nelze mu tuto povinnost znovu uložit soudním rozhodnutím, jenom proto, že s vytyčením hranic pozemků (jímž se právní vztahy k dotčeným pozemkům nijak nemění) žalobci nejsou spokojeni. Mají-li za to, že vytyčení hranice pozemků v jejich vlastnictví je nesprávné a že do jejich vlastnictví je neoprávněně zasahováno jinými osobami (vlastníky sousedních pozemků), mohou se ochrany svého vlastnictví domáhat žalobou podle obč. zák., případně žalobou na určení práva podle (k formulaci žalobního petitu ve sporu mezi vlastníky sousedních pozemků srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. března 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž v souladu s judikaturou a dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( , odst. 3 ) a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek přípustný není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a Dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a jiným účastníkům v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. dubna 2012

Mgr. Petr Krauspředseda senátu