Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2356/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Jiřího Nykodýma a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Josefy Gronkowiecové, zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem, se sídlem Žižkovo nám. 2, Bruntál, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1487/2011-138 ze dne 4. 4. 2012, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 417/2010-114 ze dne 12. 11. 2010 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 10 C 29/2008-83 ze dne 15. 4. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhla jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy na spravedlivý proces a rovnost. Přitom odkázala na a d.

2. Stěžovatelka zrestituovala pozemky podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Vzhledem k tomu, že hranice restituovaných pozemků nebyly v terénu zřetelné, požádala stěžovatelka stát o jejich vyměření. Vytyčení pozemků bylo provedeno na objednávku Pozemkového úřadu Bruntál a státem uhrazeno.

3. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh stěžovatelky na opětovné vytyčení pozemků z důvodu, že první vytyčení bylo údajně provedeno závadně. Okresní soud uvedl, že stát svou povinnost splnil a pokud má stěžovatelka pochybnosti o správnosti vytyčení hranic, lze toto řešit žalobou na ochranu vlastnického práva ve smyslu , popřípadě žalobou určovací ve smyslu .

4. Napadeným rozsudkem krajský soud prvoinstanční rozhodnutí potvrdil, neboť se plně ztotožnil s jeho závěry. Pokud pozemkový úřad svou povinnost jednou splnil, nelze mu ji uložit znovu.

5. Napadeným usnesením Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl s odkazem na správnost argumentace soudů první a druhé instance.

6. Stěžovatelka s danými závěry soudů nesouhlasí a namítá, že důsledkem rozhodnutí je, že stát není odpovědný za špatně provedené dílo a není možno se domáhat nápravy ani v případě velkých vad.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000).

9. V dané věci však taková situace nenastala. Rozhodnutí soudů jsou logicky, srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna a z hlediska respektování práva stěžovatelky na spravedlivý proces jim nelze nic vytknout. Argumenty stěžovatelky předložené v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a neshledaly je oprávněné. Na tato rozhodnutí lze pro stručnost odkázat. To, že stěžovatelka se s nimi neztotožňuje, ještě nezakládá porušení namítaných základních práv.

10. O porušení práva na rovné zacházení rovněž v dané věci nejde. Ústavní soud neshledal, že by v průběhu řízení bylo se stěžovatelkou zacházeno odlišným způsobem než s ostatními účastníky řízení. To nakonec ani stěžovatelka netvrdí. Porušení zásady rovnosti spatřuje výlučně v údajně nesprávných právních závěrech obecných soudů. Případná nesprávnost rozhodnutí však sama o sobě v rozporu se zásadou rovnosti není. Problematické by mohlo být pouze, kdyby v jiném obdobném případě soudy rozhodly odlišně. To by mohlo naznačovat prvky svévole a vést k zásahu do práva na spravedlivý proces. K tomu však, jak uvedeno výše, v dané věci nedošlo.

11. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu