Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1897/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) M. M., b) B. M., obou bytem v J., zastoupených JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 10, proti žalovanému statutárnímu městu Jihlava, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 1, zastoupenému Mgr. Tomášem Rosickým, advokátem se sídlem v Jihlavě, Fritzova 2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2010, č. j. -72, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám Mgr. Tomáše Rosického, advokáta se sídlem v Jihlavě, Fritzova 2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “ (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen).

Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelé napadli.

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelé výslovně uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle (námitkou, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nepřezkoumatelné). K této vadě však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních). Jen pro úplnost lze dodat, že odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů má všechny náležitosti stanovené v , 2 , je v nich uvedeno, k jakému zjištění o jednotlivých skutečnostech soud dospěl, na základě jakých důkazů a jak tyto důkazy hodnotil.

Dovolatelé s ohledem na obsah dovolání ( ) uplatnili i nepřípustný dovolací důvod podle (námitkami směřujícími k obsahu Výpovědi).

Zjišťuje-li soud obsah y, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudkuNejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ). Otázka, co je uvedeno v textu Výpovědi, je proto otázkou skutkovou. Vzhledem k tomu, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit, a dovolací důvod podle nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle , nemůže označená otázka založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle zpochybnili dovolatelé správnost závěru odvolacího soudu, že Výpověď je platná (zejména, že výpovědní lhůta a závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, jsou dostatečně určité), a že směřovala vůči oběma společným nájemcům.

Podle ustálené soudní praxe neobsahuje-li výpověď z nájmu bytu lhůtu, kdy má nájem skončit ( , , ve znění do 31. 10. 2011, dále též jen „obč. zák.“), je neplatná (srovnej např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 05. 2008, sp. zn. ). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že Výpověď není neplatná pro absenci výpovědní lhůty, jestliže v ní žalovaný uvedl, že „Rada města J. schválila výpověď z nájmu předmětného bytu v tříměsíční výpovědní lhůtě“ s tím, že tato lhůta počne běžet prvním dnem následujícím po měsíci, v němž bude Výpověď doručena, pak se od této ustálené judikatury neodchýlil. I z takto formulované výpovědní doby může typický účastník v postavení adresáta výpovědi z nájmu bytu bez rozumných pochybností vnímat dostatečně určitým způsobem délku a běh výpovědní lhůty (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. ).

Ani otázka, zda výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. c, d) obč. zák. je neplatná podle § 37 odst. 1, § 39 obč. zák. (§ 711 odst. 3 obč. zák.), neobsahuje-li doslovně vyjádřený závazek pronajímatele zajistit odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší, ale jen oznámení pronajímatele (žalovaného), že při vyklizení stačí poskytnout přístřeší, nemůže být zásadně právně významná, neboť tuto otázku již dovolací soud vyřešil (srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. ); uzavřel, že i takovéto oznámení pronajímatele lze považovat za dostatečně určité vyjádření skutečnosti, že vypovídaným nájemcům náleží bytová náhrada, o jakou náhradu se jedná a že nejsou povinni byt vyklidit dříve, než jim bude tato bytová náhrada poskytnuta.

Soudní praxe dále dospěla k závěru, že výpověď ze společného nájmu bytu manželů musí být adresována a doručena oběma společným nájemcům (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. ), neboť právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, svědčící oběma manželům společně a nedílně.Existence práva společného nájmu bytu manžely však neklade žádné zvláštní požadavky na obsah výpovědi z nájmu bytu, výpověď není neplatná jen proto, že nevypovídá "společný" nájem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 1997, pod číslem 56). Výpověď z nájmu směřuje vůči společným nájemcům i v případě, že se v jejím textu hovoří o nájmu (nikoli o společném nájmu) a že skutkově vymezuje výpovědní důvod jen ve vztahu k jednomu z manželů. S ohledem na nedílnost společného nájmu bytu manžely je významné, aby výpověď z nájmu byla dána a doručena každému z nich, tento požadavek tak splňuje i výpověď, která je adresována a doručena každému ze společných nájemců (manželů) samostatně.

Vyšší požadavky na určitost výpovědi z nájmu bytu bez přivolení soudu od účinnosti , kterým byl novelizován (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. ), na něž dovolatelé poukazují, vyplývají z právních důsledků, které zákon s takovouto výpovědí spojuje (zánik nájmu k bytu bez rozhodnutí soudu) a z povinnostinájemce v případné žalobě na neplatnost výpovědi podle 711 odst. 5 obč. zák. uvést, v čem spatřuje neplatnost této výpovědi, tj. vylíčit všechny rozhodující skutečnosti ( věty druhé ). Právní úkon je neurčitý, pokud ani jeho výkladem ( obč. zák.) nelze dospět k poznání, co chtěl účastník projevit. Projev vůle pronajímatele (výpověď z nájmu bytu) je výkladem objektivně pochopitelný, jestliže typický účastník v postavení adresáta výpovědi z nájmu může tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu odpovídajícím způsobem vnímat (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. a ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. ).

V souzené věci podle zjištěného skutkového stavu (nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) Výpověď obsahovala mj. i výpovědní dobu, konstatování, že nájemcům (dovolatelům) náleží při vyklizení přístřeší a byla doručena oběma dovolatelům. Z Výpovědi bylo mj. zřejmé, že se jedná o projev vůle směřující k ukončení nájmu k předmětnému bytu, v jaké lhůtě nájem skončí i okolnost, že při vyklizení dovolatelům náleží jen přístřeší. Závěr odvolacího soudu, že takováto výpověď je dostatečně určitá a je proto platná, je tak v souladu s konstantní soudní praxí.

Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení , dovolání žalobců tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobce, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění před účinností vyhlášky ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad ( , 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. března 2012JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu