Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2753/2010

U S N E S E N Í

Ing. J. P.

plk. J. K.,

zastoupenému JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1,

o ochranu osobnosti

, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2009, č.j. -187, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. června 2009, č.j. -170, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný poskytl žalobci písemnou omluvu za to, že dne 29.5.2005 jako ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR, předložil poslancům výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za účasti sdělovacích prostředků tzv. Veřejnou část zprávy Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, č.j. ÚOOZ-225/Ř-01-2006, a na uzavřeném jednání uvedeného výboru Informaci Výboru pro obranu a bezpečnost PS PČR o prorůstání organizovaného zločinu a jeho propojení s některými politiky č.j. D23/2006-ÚOOZ/V4, v nichž se v souvislosti s tvrzením o propojení organizovaného zločinu s některými politiky a o politickém zasahování do policejního vyšetřování uváděla osoba Ing. J. P., který v té době zastával funkci předsedy vlády ČR, přičemž jako důkaz byly předkládány zejména záznamy z policejních odposlechů a záznamy z domovních prohlídek, shromážděné v neveřejném přípravném řízení trestním, ve kterých se Ing. P. týkaly výroky uvedené v odst. I. výroku, které byly nepravdivé, neověřené nebo nepřesné

.

Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „obč. zák.“) částku 50.000,- Kč a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. prosince 2009, č. j. -187, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud za analogického použití obč. zák. dospěl k závěru, že předložením sporné zprávy žalovaným nedošlo k vybočení z činnosti policie, které by zakládalo jeho přímou odpovědnost, protože mělo věcnou, časovou i místní souvislost s jeho služebními povinnostmi, přičemž i případný chybný výkon pracovní či služební činnosti, popř. takový, při němž není postupováno v souladu s právními předpisy, je stále jejím výkonem. Neveřejná část zprávy byla předána poslancům branně bezpečnostního výboru v režimu „důvěrné“, její uveřejnění neumožnil žalovaný, ale únik informací učinili možným někteří poslanci. Proto nebyla dána ani příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a dopadem uveřejněných informací o žalobci. Odvolací soud proto dovodil nedostatek věcné pasivní legitimace žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 29. března 2010 včasné dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení , neboť podle něho jde o rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení otázky vybočení státního zaměstnance z výkonu jeho činnosti a vzniku jeho odpovědnosti k náhradě nemajetkové újmy a má tak zásadní právní význam i z obecného hlediska. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně dovodil nedostatek excesu žalovaného, aniž by tento svůj závěr jakkoliv blíže vysvětlil. Dovolatel podrobně konkretizuje, jakým jednáním se podle jeho názoru žalovaný excesu dopustil. Poukazuje také na skutečnost, že svoji odpovědnost popírá i zaměstnavatel žalovaného, takže žalobci se nedostává žádné právní ochrany. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku pasivní legitimace žalovaného, stejně jako žalobcem namítaného excesu, odvolací soud posuzoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. dubna 2006,sp. zn. , nebo usnesení ze dne 31. května 2005, sp. zn. , resp. rozsudek téhož soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. ). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , a jestliže z obsahu dovolání též vyplývá faktické uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , nemohlo k nim být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto ( , věta za středníkem ). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu