Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3651/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně T. E., zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 21, proti žalovaným 1/ „CIHELNA ŠLIK s. r. o.“, se sídlem v Praze, Horní Počernice, Šplechnerova 899, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 63072751, zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 54/1716, PSČ 120 00a 2/ JUDr. V. V., jako správci konkursní podstaty úpadce EUDOXIA, spol. s r. o., v likvidaci, identifikační číslo osoby 47546956, zastoupenému JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 16, PSČ 130 00 o určení neexistence vykonatelné pohledávky v celkové výši 113.037.178,10 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2010, č. j. -84, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně (T. E.) se podanou žalobou domáhala vůči žalovaným (1/ „CIHELNA ŠLIK s. r. o.“ a 2/ správci konkursní podstaty úpadce EUDOXIA, spol. s r. o., v likvidaci) určení, že první žalovaný nemá vůči úpadci EUDOXIA, spol. s r. o., v likvidaci, celkem 3 pohledávky v celkové výši 113,037.178,10 Kč, s právem na oddělené uspokojení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. března 2009, č. j. -45, rozhodl, že se zamítá žaloba na určení neexistence pohledávky, včetně práva na oddělené uspokojení prvního žalovaného (bod I. výroku). Dále soud rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku v tom znění, že se zamítá žaloba, dle níž mělo být určeno, že první žalovaný nemá za úpadcem pohledávku z obchodního styku ve výši 79.888.255,91 Kč, pohledávku na úrocích z prodlení ve výši 31.956.714,19 Kč a pohledávku na náhradě nákladů řízení ve výši 1.192.208,- Kč a ve výrocích o nákladech řízení jej změnil (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Otázky předložené dovolatelkou již Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. (který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž se zabýval žalobou jiného konkursního věřitele o určení neexistence stejné pohledávky, podloženou ve stejném skutkovém rámci stejnými námitkami jako v této věci. Z argumentace obsažené v označeném rozsudku (na který Nejvyšší soud v podrobnostech) odkazuje, se podává, že pohledávka prvního žalovaného není promlčena.

Tamtéž Nejvyšší soud vysvětlil, že zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí nezakládá posouzení okruhu osob, které jsou pasivně věcně legitimovány v žalobě o určení pravosti vykonatelné pohledávky. Vymezením okruhu účastníků řízení o určení pravosti vykonatelné pohledávky se totiž Nejvyšší soud zabýval již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze 17. června 1998, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že byla-li popřena pravost nebo výše vykonatelné pohledávky, podává žalobu ten, kdo ji popřel (správce konkursní podstaty nebo popírající konkursní věřitel), proti přihlašovateli (a nikoli již vůči správci konkursní podstaty); srov. bod XXXI. stanoviska, str. 202 (378). V tomto ohledu dovolání nicméně se závěry napadeného rozhodnutí ani nepolemizuje (a nebrojí tak proti argumentaci, na základě které byla žaloba vůči druhému žalovanému zamítnuta).

Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovaným vzniklo ve smyslu ustanovení , a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají u obou žalovaných z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jejíž výše se určuje podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Podle ustanovení , , a vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož advokáti žalovaných učinili v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby, jímž je vyjádření k dovolání (druhé vyjádření prvního žalovaného k dovolání již Nejvyššího soudu za účelně vynaložený náklad neměl). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve znění pozdějších předpisů ve výši 300,- Kč, tak jde o částku 2.550,- Kč. S připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč činí účelně vynaložené náklady u každého z žalovaných 3.060,- Kč, k jejichž úhradě (k rukám příslušných zástupců žalovaných) dovolací soud žalobkyni zavázal.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení (). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. února 2012

JUDr. Zdeněk Krčmářpředseda senátu