Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2332/2010

U S N E S E N Í

JEDNOTA, spotřební družstvo Zábřeh

E. H.

, zastoupené opatrovnicí Ivou Vanýskovou, zaměstnankyní Okresního soudu v Šumperku, za účasti obmeškalé vydražitelky M. M., zastoupené JUDr. Václavem Stříbrným, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 40, a JUDr. Antonína Dohnala, soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu v Jeseníku, Otakara Březiny 229, pro 36 218,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání M. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2010, č. j. -137, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 4. 5. 2009, č. j. -82, rozhodl, že vydražitelka M. M. je povinna zaplatit do rozdělované podstaty ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. částku 191 000,- Kč k rukám JUDr. Antonína Dohnala, soudního exekutora (výrok I). Dále rozhodl, že na závazek pod bodem I. se započítává složená jistota ve výši 25 000,- Kč (výrok II).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil M. M. zaplatit oprávněné na nákladech odvolacího řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce 6 431,- Kč. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že M. M. nezaplatila včas nejvyšší podání, a proto ji stíhají povinnosti vyplývající z , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), tj. nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatila nejvyšší podání, a bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání,

rozdíl

na nejvyšším podání. Tento rozdíl v souzené věci činí 191 000,- Kč. Protože postup soudu prvního stupně byl v souladu se zákonem, nemůže být v rozporu s dobrými mravy a představovat tvrdost, odporující ústavně zaručeným lidským právům a principům. Pokud obmeškalá věřitelka vznesla námitku promlčení příslušenství pohledávky oprávněného, uvedl, že tato námitka je v tomto stadiu řízení nedůvodná, neboť svým obsahem se nevztahuje k rozhodnutí, jež bylo předmětem přezkumu odvolacího soudu.

Dovolatelka v dovolání, jehož přípustnost opírá o , namítá, že napadené rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( a b/, odst. 3 ). Vadu řízení spatřuje v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, na niž upozornila už ve svém odvolání. Věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje ve skutečnosti, že její povinnost zaplatit rozdíl na nejvyšší podání, když při opakované dražbě bylo dosaženo nižší nejvyšší podání, sice vychází z procesního předpisu, nemá však oporu v hmotném právu. Částka 191 000,- Kč připadá do rozdělované podstaty. S ohledem na výši vymáhané částky 36 218,60 Kč, výši propadlé složené jistoty (25 000,- Kč) a výši nejvyššího podání při dalším dražebním jednání je zřejmé, že po zaplacení dalších 166 000,- Kč by součet posledně tří uvedených částek výrazně převyšoval vymáhanou pohledávku s příslušenstvím (které považuje dovolatelka za promlčené). Uvedla, že podstatná část z částky 166 000,- Kč by byla vyplacena povinné E. H., vůči níž nemá dovolatelka žádný dluh a vůči níž není v žádném hmotněprávním vztahu. Nejvyšší soud dosud tuto otázku neřešil, a proto napadenému rozhodnutí přisuzuje po právní stránce zásadní význam. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání je přípustné podle , odst. 3, ve spojení s a odst. 2 , neboť dovolací soud se dosud posouzením povinnosti obmeškalého vydražitele zaplatit rozdíl na nejvyšším podání ve smyslu nezabýval. Dovolání však není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ačkoli dovolatelka vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, namítá (viz níže), řízení žádnou z uvedených vad netrpí. Protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o povinnosti obmeškalé vydražitelky doplatit rozdíl na nejvyšším podání z dalšího dražebního jednání po započtení složené jistoty.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. O takový případ však v souzené věci nejde.

Podle platí, že nezaplatil-li vydražitel nevyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím lhůty dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání.

Podle vydražitel uvedený v je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům řízení vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto závazky se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto závazky, zbývající část se vrátí vydražiteli.

Podle o závazcích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.

V souzené věci bylo zjištěno, že soudní exekutor udělil usnesením ze dne 13. 2. 2008, č. j. 014 Ex 459/02-14 (ve spise okresního soudu založeným na č. l. 39), příklep na vydražené nemovitosti dovolatelce M. M., a to za nejvyšší podání 291 000,- Kč. Dalším usnesením ze dne 10. 4. 2008, č. j. 014 Ex 459/02-16, stanovil dovolatelce dodatečnou lhůtu k zaplacení nejvyššího podání. Ani v té však dovolatelka nejvyšší podání nedoplatila. Při dalším dražebním jednání byly nemovitosti vydraženy za 100 000,- Kč (viz usnesení soudního exekutora z 26. 6. 2008, č. j. 014 Ex 459/022-19).

Zaplatit rozdíl mezi nezaplaceným nejvyšším podáním dosaženým při původní dražbě a nejvyšším podáním dosaženým při dalším dražebním jednání (kde bylo vydraženo za částku nižší) vyplývá pro dovolatelku (kterou zákon označuje jako obmeškalou vydražitelku) přímo z citovaného Zákon přitom nespojuje povinnost zaplatit tento rozdíl s výší vymáhané pohledávky. Je-li nemovitost vydražena za vyšší částku, než činí vymáhaná pohledávka, vrátí se zbytek rozdělované podstaty, kterou tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popř. náhrady, které do podstaty připadají podle a na tyto náhrady započítaná jistota vydražitele uvedeného v ( ), povinné osobě ( ). Z tohoto důvodu jsou v projednávané věci zcela bez významu námitky dovolatelky, že její povinnost zaplatit rozdíl mezi nejvyššími podáními nemá oporu v hmotném právu a že nemá k povinné osobě žádný vztah.

Dovolatelka rovněž namítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu spojuje s přesvědčením, že odvolací soud „přijal“ rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv je nepřezkoumatelné. S tímto názorem však nelze souhlasit, neboť soud prvního stupně rovněž dovodil povinnost obmeškalé vydražitelky k zaplacení rozdílu mezi nejvyšším podáním a nejvyšším podáním dosaženým při dalším dražebním jednání z ustanovení

Závěr o povinnosti obmeškalé vydražitelky doplatit rozdíl na nejvyšším podání z dalšího dražebního jednání (po započtení složené jistoty), je tedy správný.

Nejvyšší soud proto dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a ; oprávněné, která by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu