Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2249/2010

U S N E S E N Í

České republiky

J. Š.

, bytem v U., zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2009, č. j. , -190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. ledna 2009, č. j. -126, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 27. května 2009, č. j. -158, určil, že „výlučným vlastníkem pozemkové parcely v k. ú. P., obec P., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P. je Česká republika s příslušností hospodařit s majetkem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, P.“ (výrok I. rozsudku). Zamítl žalobu na určení, že „vlastnicí parcel v k. ú. P., zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P. je žalovaná“ (výrok II. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. října 2009, č. j. , -190, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem změnil ve výrocích III. a V. tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami 694,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku); „jinak“ rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem potvrdil (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o a podala je podle , b) a – podle obsahu dovolání – též z důvodu podle Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.

Dovolání není přípustné.

Dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, by mohlo být přípustné jen podle ve spojení s

Dovolání může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatelka v dovolání neformuluje žádnou otázku, která by z rozhodnutí odvolacího soudu činila rozhodnutí zásadního právního významu. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu.

Dovolatelka – v rozporu s výše uvedeným - se domáhá svým dovoláním faktického přezkumu prakticky všech skutkových a právních aspektů věci, které odvolací soud vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí, se současným uplatněním vad řízení, přičemž kritiku právních závěrů odvolacího soudu zakládá právě na výtkách vztahujících se ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům, s nimiž vyjadřuje nesouhlas.

Obsah těch dovolacích námitek, kterými dovolatelka vystihuje tvrzení, že napadená rozhodnutí vycházejí ze skutkových zjištění, která v podstatné části nemají oporu v provedeném dokazování, případně, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, představuje uplatnění dovolacích důvodů podle a (což dovolatelka ostatně sama uvádí), jimiž – jak vyplývá výslovně z – přípustnost dovolání v režimu založit nelze.

K posuzování právní otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, Nejvyšší soud České republiky zaujal právní názor již v rozsudku ze dne 9. listopadu 2000, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní rozhledy, č. 5, ročník 2001, pod č. 49, podle kterého tuto otázku „je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka“. K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze 7. května 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1176, podle kterého „při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“. Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. C 1068).

Nalézací soudy se věcí z pohledu výše uvedených závěrů zabývaly, posoudily všechny zjištěné individuální okolnosti a jejich závěry dovolací soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené. Dovolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na precizní, výstižné a vyčerpávající rozhodnutí odvolacího soudu.

Určujícím pro právní posouzení věci, na základě kterého dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná nebyla oprávněnou držitelkou, byly jeho zjištění a závěr, že žalovaná se nikdy nechopila držby předmětných pozemků a nenakládala s nimi jako s vlastními. Tento závěr nebyl v dovolání relevantně zpochybněn.

Tím, že dovolatelka směřovala dovolání proti „celému“ rozsudku odvolacího soudu, napadla i výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že procesně úspěšné žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2012 Mgr. Michal Králík, Ph. D. předseda senátu