Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3925/2010

U S N E S E N Í

Ing. A. K.

,

CSc.

, zastoupeného Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalovanému

J. T.

, zastoupenému Mgr. Václavem Erbanem, v době podání dovolání advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská 21, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2009, č.j. -141, takto :

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 4. 2009, č.j. -116, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu, jíž se žalovaný domáhal obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , a rozhodl o nákladech odvolacího řízení; v nákladových výrocích bylo usnesení soudu prvního stupně rovněž potvrzeno („změna“ reflektovala jen to, že účastníci si zachovávají v řízení o obnovu stejné procesní postavení jako v řízení původním). Soudy obou stupňů shledaly žalobu nedůvodnou proto, že výslech svědka D. Ch. a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 6. 2007, č.j. -282, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. -317, nejsou důkazem a rozhodnutím, které mohou přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci, jejíž obnovy se domáhá (§ 228 odst. 1 písm. a/

in fine

, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž – podle obsahu – uplatnil dovolací důvody uvedené v (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b/ (nesprávné právní posouzení věci). V rámci prvního z uvedených důvodů namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a vytýká, že v řízení před soudem prvního stupně nebyli účastníci v procesním postavení, které měli v řízení, jehož se žaloba na obnovu týká. Nesouhlas se závěrem, podle něhož není splněno očekávání příznivějšího rozhodnutí ve věci, jejíž obnovy se domáhá, je podřaditelný druhému z uplatněných dovolacích důvodů. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam (, odst. 3, , odst. 3 ). Ten je dán tím, že k otázce, zda skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl účastník použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem, jsou způsobilé přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, se Nejvyšší soud dosud neměl možnost vyjádřit.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé :

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Z hlediska skutkového stavu, který nebyl zpochybněn, vycházel odvolací soud z toho, že rozsudkem ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. , Okresní soud v Ostravě uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.500.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení); žaloba vůči R. P., po němž žalobce požadoval tutéž částku s tím, že oba žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně, byla zamítnuta (pravomocným se tento výrok, který nebyl napaden odvoláním, stal 13. 6. 2002). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. , rozhodnutí okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným, potvrdil (rozsudek nabyl právní moci 18. 4. 2005). Soudy obou stupňů v řízení, jehož obnovy se žalovaný domáhá, zjistily, že žalobce půjčil žalovanému 19. 10. 1995 částku 800.000,- Kč a 15. 12. 1996 částku 700.000,- Kč s tím, že podle písemně uzavřené smlouvy o půjčce si účastníci sjednali úroky ve výši 24% ročně. Žalovaný částky, které od žalobce převzal, půjčil R. P., s nímž se dohodl na úrocích ve výši 36% ročně. I když žalobce uzavřel s R. P. smlouvu o půjčce 1.500.000,- Kč (antidatovanou 15. 12. 1995), žádné peníze mu nepředal; tento dvoustranný právní úkon okresní soud kvalifikoval jako smlouvu žalobce (věřitele) s R. P. o převzetí dluhu z půjčky poskytnuté žalovanému, na jejímž základě se R. P. stal dlužníkem vedle žalovaného (, , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Protože žalovaný ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradil, odstoupil žalobce dopisem z 3. 4. 1997 od smlouvy o půjčce ( obč. zák.). Zrušení smlouvy ex tunc( obč. zák.) mělo za následek, že závazek R. P. ze smlouvy o převzetí dluhu z půjčky zanikl, a že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je proto povinen 1.500.000,- Kč žalobci vrátit (, obč. zák.). Rozsudkem ze dne 22. 6. 2007, č.j. -282 (potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. -317) Okresní soud v Novém Jičíně určil, že dohoda žalovaného a M. T. o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 12. 2. 1997, na jejímž základě se M. T. stala výlučnou vlastnicí nemovitostí, je vůči žalobci neúčinná, a uložil jí povinnost zaplatit žalobci pohledávku přiznanou mu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. .

Z výpovědi svědka D. Ch. soudy obou stupňů zjistily, že důvodem neuskutečnění jeho obchodu s R. P. v roce 1997 byla okolnost, že R. P. musel uhradit své závazky věřitelům, k nimž patřil i žalobce.

Výklad ustanovení je v právní teorii i praxi (srov. , Komentář, C.H.Beck, 1. vydání 2009, II. díl, str. 1802, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. ) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; žalobou na obnovu řízení se přitom nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesních vad, kterých se v původním řízení soud dopustil.

Pro vyhovění žalobě na obnovu řízení postačuje pravděpodobnost, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o sobě, nebo v souvislosti s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy. Žalovaný tento předpoklad spojuje s důkazem, který nemohl bez své viny navrhnout v původním řízení před soudy obou stupňů, a s rozhodnutím vydaným po pravomocném skončení řízení, jehož obnovy se domáhá. Svědek D. Ch. může podle žalovaného verifikovat skutečnost, že R. P. žalobci zaplatil 1.500.000,- Kč, a rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 6. 2007, č.j. -282 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. -317), žalobce „docílil rozsudků dvou soudů, kterými byla přiznána jeho domnělá pohledávka dvakrát proti dvěma různým účastníkům.“

V první řadě je třeba zdůraznit, že vystupuje-li v řízení na jedné straně více účastníků, kteří mají postavení samostatných společníků ( ), je každý z nich oprávněn žalobou na obnovu řízení napadnout jen tu část rozhodnutí, která se ho týká. Jestliže Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. , zamítl žalobu o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím proti R. P., žalobou na obnovu řízení, kterou podal žalovaný (samostatný společník), nemůže být rozhodnutí v tomto rozsahu dotčeno. Jinak vyjádřeno, žalovaný není účastníkem legitimovaným k tomuto mimořádnému opravnému prostředku, protože okresní soud zmíněným výrokem o jeho subjektivních právech nebo povinnostech nerozhodl (pravomocný rozsudek v této části není vůči žalovanému ve smyslu závazný).

Ze shora uvedeného vyplývá, že závěr týkající se právního poměru žalobce k R. P. vyjádřený v odůvodnění rozsudku ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. , není v řízení, jehož obnovy se žalovaný domáhá, zpochybnitelný; závazek, který vznikl převzetím dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, zanikl zrušením této smlouvy, a to od počátku (§ 48 odst. 2 obč. zák.). I kdyby výpovědí svědka D. Ch. bylo najisto postaveno, že R. P. předal žalobci 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, dluh žalovaného vůči žalobci z titulu vydání bezdůvodného obohacení po platném odstoupení od smlouvy o půjčce by zanikl jen, byly-li by splněny podmínky ustanovení § 454 obč. zák. Skutková podstata tohoto ustanovení je (obecně) naplněna, pokud postižený subjekt, který k plnění nebyl povinen, poskytl třetí osobě plnění majetkové hodnoty namísto toho, kdy byl k plnění povinen (tj. dlužníka), a pokud mezi tím, kdo plnil, a tím, komu bylo plněno, bylo zřejmé, že je plněno za jiného. Předpoklad vědomosti toho, kdo plnil (R. P.), a toho, kdo plnění přijal (žalobce), že je plněno za dlužníka (žalovaného), byl vyloučen výpovědí svědka D. Ch. (viz výše).

Odvolací soud přiléhavě vysvětlil, proč se dovolatel mýlí, dovozuje-li, že k úhradě dluhu 1.500.000,- Kč s příslušenstvím byla (opětovně) odsouzena i M. T. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 6. 2007, č.j. -282 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. -317), kterým bylo vyhověno odpůrčí žalobě, představuje podklad k tomu, že se žalobce může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti žalovanému, domáhat nařízení nebo provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem (zde dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví) ušlo z jeho majetku, a to nikoliv proti žalovanému, ale vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn (M. T.). V případě, že uspokojení žalobce z tohoto majetku není dobře možné, musí se – místo určení neúčinnosti právního úkonu – domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), a to postižením věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu. Žaloba o zaplacení peněžité náhrady je opodstatněná – jak plyne z ustanovení § 42a odst. 4 obč. zák. – tehdy, není-li dobře možné uspokojení věřitele z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku (např. proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty nepatří); pasivně věcně legitimovanou je osoba, které vznikl z odporovatelného právního úkonu dlužníka prospěch. Výše citovaným rozhodnutím byla M. T. zavázána zaplatit žalobci 1.500.000,- Kč s příslušenstvím právě proto, že žalobce nemůže uspokojit pohledávku za žalovaným z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z jeho majetku, resp. z majetku spadajícího do bezpodílového spoluvlastnictví, neboť M. T. nemovitosti převedla na PRO TANEX s.r.o.

Lze uzavřít, že závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti označeného důkazu a rozhodnutí o odpůrčí žalobě přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. je správný.

Protože vady vyjmenované v ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud podle , věty druhé, povinen přihlédnout z úřední povinnosti, z obsahu spisu nevyplývají (žalovaným tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu je zjevně nedůvodná a pochybení v označení procesního postavení účastníků odstranil odvolací soud), Nejvyšší soud dovolání zamítl (, část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a (žalobci, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu