Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3720/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Flaga s. r. o., se sídlem v Hustopečích, Nádražní 47, PSČ 693 01, identifikační číslo osoby 47 91 70 91, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 18, PSČ 603 00, proti žalovanému M. P., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem, se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031, PSČ 697 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2010, č. j. -114, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. března 2009, č. j. –81, jímž Krajský soud v Brně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 5. března 2008, č. j. 22 Sm 161/2007–18, kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 406.097,- Kč s 6% úrokem od 2. července 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.353,70 Kč a náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se žalovaný námitkou, že směnka zajišťuje pohledávku z pracovněprávního vztahu (tj. pohledávku žalobkyně jako zaměstnavatele vůči žalovanému jako zaměstnanci z titulu náhrady škody na svěřených hodnotách), povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem ubránil.

Přitom zdůraznil, že právní úprava zajištění „závazku“ z pracovněprávních vztahů obsažená v ustanoveních až , , ve znění účinném do 31. prosince 2006 (dále jen „ “), má kogentní povahu a obsahuje úplný výčet zajišťovacích prostředků, kterých lze v pracovněprávních vztazích využít. Nemožnost zajistit práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů směnkou (která mezi tyto zajišťovací prostředky nepatří) přitom nečiní směnku vystavenou za tímto účelem neplatnou, zakládá však námitku nepřípustného důvodu směnky (směnečná dohoda, ve které je dohodnuto zajištění splnění pracovněprávního nároku směnkou, je pro rozpor se zákonem podle ustanovení , , neplatná). Potud odvolací soud rovněž odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. září 2008, sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 92/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 92/2009“).

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá závěrům formulovaným již v R 92/2009. V něm Nejvyšší soud, odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 2. července 1996, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 69/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. , vysvětlil, že ustanovení upravující (taxativně) možnosti zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů mají kogentní povahu, a jiné, než v těchto ustanoveních vypočtené, zajištění tak nepřichází v úvahu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení bodu 5., , , a činí 10.000,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ( , 3 ) ve výši 2.060,- Kč. Celkem tedy činí 12.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. ledna 2012

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu