Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4675/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. Martinem Slomkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 5, PSČ 110 00, za účasti Bytového družstva Chodská 1131, se sídlem v Praze 2, Chodská 1131/21, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27237273, zastoupeného JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Šumavě 4, PSČ 150 00, o určení členství v družstvu, vydání potvrzení o členství a umožnění nahlédnutí do listin, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , , o dovolání družstva proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2010, č. j. -165, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. října 2008, č. j. -132, , kterým Městský soud v Praze určil, že navrhovatel je členem Bytového družstva Chodská 1131 (dále jen „družstvo“), a uložil družstvu a/ vydat navrhovateli potvrzení o jeho členství v družstvu, b/ sdělit navrhovateli, zda vůči němu eviduje nějakou pohledávku z titulu podílu na kupní ceně domu, záloh na úhrady služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu č. 8 v domě č. p. 1131, příspěvků do fondu družstva nebo ročního vyúčtování, a c/ umožnit navrhovateli nahlédnout do zápisu z jednání všech členských schůzí družstva, včetně jejich příloh a pořídit si z nich kopie digitálním fotoaparátem, to vše do deseti dnů od právní moci rozsudku.

Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení a , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož má navrhovatel - za situace, kdy družstvo nejprve vznik jeho členství potvrzovalo a až po několika letech jej začalo zpochybňovat - naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu, se opírá o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. obecné závěry formulované v rozsudku uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v rozsudku ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, k nimž se - v poměrech družstva - Nejvyšší soud přihlásil v usnesení ze dne 31. října 2006, sp. zn. , které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená níže, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Taktéž i interpretace nájemní smlouvy uzavřené dne 17. listopadu 1995 mezi (hlavním městem Prahou) městskou částí Praha 2, jako pronajímatelem, a navrhovatelem a Ing. I. V., jako nájemci (dále jen „nájemní smlouva“), učiněná odvolacím soudem, podle níž navrhovateli svědčí (společné) nájemní právo k bytu č. 8 v domě č. p. 1131, je v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanovením , , a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2006, části I., pod pořadovým číslem 84.

Výhradou, podle níž soudy postupovaly nesprávně, vzaly-li za prokázané (z kopie nájemní smlouvy), že navrhovatel se stal společným nájemcem bytu č. 8 v domě č. p. 1131, dovolatel napadá hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle

Námitkou, podle níž „odvolací soud dále zcela bez jakékoli opory v dokazování vyvodil, že zde byl úmysl uzavřít smlouvu o společném nájmu, a to ze strany žalovaného, nyní dovolatele, který tento úmysl nikdy neprojevil“, dovolatel jednak uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení , který u dovolání přípustného toliko podle nemá k dispozici, jednak zaměňuje družstvo (které stranou nájemní smlouvy nebylo) a jeho předsedu Ing. I. V.

Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva byla uzavřena písemně, je bez právního významu polemika dovolatele s názorem odvolacího soudu, podle něhož mohla být uzavřena i ústně. Pro právní posouzení věci není rozhodný ani argument, podle něhož byt č. 8 je bytem družstevním, takže u něj může společný nájem vzniknout jen mezi manžely (a nikoli mezi bratry). Ke dni vzniku společného nájmu, tj. ke dni uzavření nájemní smlouvy, totiž neměl byt č. 8 povahu družstevního bytu, ale šlo o byt ve vlastnictví obce.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání družstva bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit navrhovateli náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení , , , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a celkem činí 4.050,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 18. ledna 2012

JUDr. Filip Cilečekpředseda senátu