Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4307/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Mgr. M. Ch., správce konkursní podstaty úpadkyně DYAS, spol. s r.o., identifikační číslo osoby 25318314, proti žalované STS Slovácko spol. s r.o., se sídlem v Hodoníně, Brněnská 16, PSČ 695 01, identifikační číslo osoby 47907096, zastoupené JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 7, o 20 388 765,20 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2010, č. j. -180, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v rozsahu jeho prvního výroku, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 29. dubna 2009, č. j. -89, kterým Krajský soud v Brně uložil žalované zaplatit žalobci celkovou částku 20 388 765,20 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši uvedené v rozhodnutí, a dále rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v části věty před středníkem , podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o neplatnosti postupních smluv z důvodu neurčitosti těchto právních úkonů (nedostatečná identifikace postupovaných pohledávek), je třeba uvést, že odvolací soud řešil tuto otázku v souladu s konstantní soudní judikaturou, včetně odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2008, sp. zn. , od jehož závěrů dovolací soud nemá důvod se odchýlit ani v předmětné věci. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vysvětlil, že je-li pro právní úkon předepsána písemná forma, je pro posouzení určitosti právního úkonu (i za použití výkladových pravidel projevu vůle dle § 266 obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“) rozhodný projev vůle účastníků vyjádřený v písemné formě. K tomu je nutné dodat, že interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 266 obch. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Výkladem dle § 266 obch. zák. lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat (srov. shodně právní závěry například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30, či v jeho rozsudku ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. ). Z tohoto důvodu není proto způsobilá založit přípustnost dovolání dle ani výhrada dovolatelky, že strany měly úmysl postoupit konkrétní pohledávku a že tento úmysl stran měl soud zjišťovat za pomoci výkladových pravidel dle obch. zák., aniž by byl v písemném právním úkonu projeven.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze spatřovat ani v otázce, zda uplatnění námitky neplatnosti smluv o postoupení pohledávek ze strany žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy. Nehledě k tomu, že obchodní zákoník upravuje možnost soudu odepřít právní ochranu výkonu práva pouze v případě, je-li v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (srov. obch. zák.), vznesla dovolatelka tuto výhradu poprvé až v dovolání, a i kdyby vylíčila (nové) skutečnosti, o něž opírá tvrzený rozpor s dobrými mravy, nemohl by k ní dovolací soud přihlížet, neboť podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nevymezuje dovolatelka ani prostřednictvím námitky [podřaditelné pod dovolací důvod dle , podle něhož lze podat dovolání z důvodu postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci], že v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí měl odvolací soud, pokud považoval postupní smlouvy za neplatné, vyzvat žalovanou dle a 4 , aby navrhla důkazy k prokázání všech sporných tvrzení, přičemž podle části věty za středníkem se při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem dle nepřihlíží.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2012

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu