Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 245/2012

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Zlíně (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. března 2011, č. j. -207, uložil žalovaným společně a nerozdílně povinnost „odstranit část garáže, stojící na pozemcích p. č. 538/3 a p. č. 538/5 v k. ú. Z. zapsaných na listu vlastnictví č. 1310 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Z., konkrétně část přesahující na pozemky p. č. st. 720 a p. č. 539/6 v k. ú. Z., zapsané na listu vlastnictví č. 1367 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Z., tak, jak je vymezena ve znaleckém posudku Ing. B. L. č. 57/2009 (dopracování) a graficky znázorněna v grafické příloze znaleckého posudku Ing. B. L. č. 57/2009 (dopracování), který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, a to do 5 měsíců od právní moci rozsudku“ (výrok I. rozsudku). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných, aby společně a nerozdílně „odstranili vjezd ke garáži u rodinného domu č. p. 521 na ulici H. ve Z., postavený na pozemku p. č. 538/3 v k. ú. Z., zapsaném na listu vlastnictví č. 1310 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Z., a první sloupek brány v dolní části hranice pozemku žalobkyně a žalovaných z ulice N. P. a první sloupek brány v horní části hranice pozemku žalobkyně a žalovaných u vjezdové brány z ulice H.“ (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. – V. rozsudku).

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. září 2011, č. j. -245, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. ve správném znění, že žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni „odstranit část garáže, stojící na pozemcích p. č. 538/3 a p. č. 2573 v k. ú. Z. zapsaných na listu vlastnictví č. 1310 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Z., konkrétně část přesahující na pozemky p. č. st. 720 a p. č. 539/6 v k. ú. Z., zapsané na listu vlastnictví č. 1367 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Z., tak, jak je vymezena ve znaleckém posudku Ing. B. L. č. 57/2009 (dopracování) a graficky znázorněna v grafické příloze znaleckého posudku Ing. B. L. č. 57/2009 (dopracování), který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, a to do 5 měsíců od právní moci rozsudku“ a ve výrocích II., III., IV. a V. (výrok I. rozsudku) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně podáním ze dne 23. listopadu 2011, které výslovně označila jako „odvolání proti rozsudku ze dne 27. září 2011, č. j. -245“ a jímž domáhala se, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil „podle § 219a“.

Nejvyšší soud České republiky, jemuž byla věc předložena, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání projednání a rozhodnutí o tomto opravném prostředku nedostatek funkční příslušnosti.

Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (srovnej ).

Odvolání je podle ustanovení řádným opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej , ).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy.

Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soud řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srovnej věta první ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002).

Protože zde není – jak výše uvedeno – soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 27. září 2011, č. j. -245, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání žalobkyně zastavil (, věta první ) – (k tomu dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 2002, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně by nemohla být úspěšná ani v případě, že by svým podáním mínila podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, neboť věcnému projednání dovolání by v takovém případě bránil nedostatek povinného zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně byla soudem prvního stupně usnesením vyzvána k odstranění uvedeného nedostatku v soudem stanovené lhůtě i s poučením o následcích, jež nastoupí, jestliže nedostatek povinného zastoupení neodstraní. V soudem stanovené lhůtě žalobkyně, ač jí byla výzva soudu prvního stupně řádně doručena, na tuto výzvu žádným způsobem nereagovala a nedostatek zastoupení neodstranila.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že žalobkyně zavinila zastavení dovolacího řízení, a byla by proto povinna ve smyslu věta první nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. Podle obsahu spisu však žalovaným žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. února 2012

Mgr. Michal Králík, Ph. D.

předseda senátu