Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Nd 379/2019

-221

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně UniCredit Leasing CZ, a.s., se sídlem v Praze 4, Želetavská č. 1525/1, IČO 15886492, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 854/2, proti žalované K. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova č. 1419/22, o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. července 2019, č. j. -214, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, v průběhu řízení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 11. 2018, č. j. -178, usnesením ze dne 2. 7. 2019, č. j. -214, přerušil řízení do skončení insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. XY.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně opravný prostředek, výslovně označený jako odvolání.

Nejvyšší soud, jemuž byla věc předložena odvolacím soudem k rozhodnutí o „odvolání“ žalobkyně, rozhodl o něm (v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odstavec 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odstavec 2).

Podle o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.

Podle účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. , a ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , jež jsou – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Jelikož opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání, nýbrž dovolání, k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. věta první ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139, a ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. , k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších svých rozhodnutí – z pozdější doby srov. například usnesení ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. , ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. ).

V souzené dané podala žalobkyně odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci o přerušení řízení podle , které je rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v rámci odvolacího řízení; odvolání proto přípustné není.

Žalobkyně, ač odvolacím soudem poučena, že odvolání proti tomuto usnesení není přípustné, podala prostřednictvím odvolacího soudu odvolání, které adresovala Vrchnímu soudu v Praze, jenž však není k jeho projednání a rozhodnutí funkčně příslušný.

Protože v rámci soustavy soudů není – jak výše uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 7. 2019, č. j. -214, Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k projednání a rozhodnutí řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil ( a ).

Žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že řízení o jejím odvolání bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 10. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu