Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 534/2010

U S N E S E N Í

JUDr. Jana Vanke

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, identifikační číslo osoby 697 97 111, s adresou pro doručování: Územní pracoviště Ústí nad Labem, Mírové náměstí 36, pro 1,371.551,- Kč, přikázáním pohledávky, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2006, č. j. -36, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím

potvrdil

usnesení ze dne 10. 1. 2006, č. j. -26, kterým okresní soud podle platebního výměru Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny (HZZP) v likvidaci ze dne 13. 5. 2002, č. j. PV 71/0244/01/02, ve spojení s rozhodnutím rozhodčího orgánu HZZP v likvidaci ze dne 25. 9. 2002, č. j. RO HZZP 2002/113, k uspokojení vyčíslené pohledávky oprávněného nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u Komerční banky a. s. z účtu povinné, povinné uložil, aby zaplatila oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 26.190,- Kč a České republice - Okresnímu soudu v Teplicích soudní poplatek 27.430,- Kč. Současně odvolací soud žádnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že exekučním titulem byla k úhradě vyčísleného pojistného na všeobecné zdravotní pojištění včetně penále a doměrku penále zavázána Česká republika – Okresní úřad v Teplicích jako zaměstnavatel a příslušným jednat za stát je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ( ), jemuž se nepodařilo prokázat, že by závazek přešel na jiný subjekt.

Povinná napadla usnesení krajského soudu včetně usnesení okresního soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), a namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (, b/ ). Otázku zásadního právního významu spatřuje v dosud chybějícím posouzení procesního nástupnictví s ohledem na zánik povinné právnické osoby (organizační složky státu) před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně, a dále v posouzení právní úpravy plnění závazků zaniklých školských úřadů. Podle dovolatelky Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových není právním nástupcem Okresního úřadu Teplice; uvádí, že školské úřady byly zřízeny jako rozpočtové organizace s právní subjektivitou, jednaly v právních vztazích vlastním jménem a jejich zánikem bez právního nástupce (vzhledem k absenci právní úpravy) zanikly i závazky, jejichž nositeli tyto úřady byly. Podle ní v a nelze nalézt oporu pro určení subjektu povinného k plnění ostatních závazků školských úřadů. Povinná dále vytýká, že ač byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí u soudu podán 25. 11. 2002, usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo vydáno až 10. 1. 2006 (tj. 3 roky po zániku Okresního úřadu v Teplicích jako organizační složky státu). Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí včetně usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání je přípustné podle , odst. 3, ve spojení s a odst. 2 , neboť otázka procesního nástupnictví v souvislosti s přechodem závazků bývalého okresního úřadu (dříve školského úřadu) z důvodu neodvádění pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za své zaměstnance v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Není však důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o pasivní věcné legitimaci povinné ve věci.

Ze soudního spisu se podává, že 26. 11. 2002 oprávněný podal u Okresního soudu v Teplicích návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky proti povinné České republice – Okresnímu úřadu Teplice podle platebního výměru HZZP v likvidaci ze dne 13. 5. 2002, č. j. PV 71/0244/01/02, ve spojení s rozhodnutím rozhodčího orgánu HZZP v likvidaci ze dne 25. 9. 2002, č. j. RO HZZP 2002/113, v právní moci 23. 10. 2002.

Z exekučního titulu vyplývá, že povinnost je uložena České republice – Okresnímu úřadu Teplice (dále jen „okresní úřad“), a podkladem pro vydání exekučního titulu je zápis o výsledku kontroly odvodů pojistného z 6. 8. 2001, prováděné za období 2/93 až 2/96 s tím, že doklady ke kontrole byly požadovány od Školského úřadu Teplice (dále jen „školský úřad“). Závazek spočívá v úhradě dlužného pojistného včetně penále na všeobecné zdravotní pojištění za zaměstnance včetně penále podle , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

Poté, co exekuční titul nabyl právní moci a byl podán návrh na výkon rozhodnutí, okresní úřady zanikly (ke dni 31. 12. 2002). Okresní soud tedy vyzval oprávněného k označení povinného subjektu a následně nařídil usnesením z 10. 1. 2006 výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžníhou proti České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových; jeho rozhodnutí bylo krajským soudem potvrzeno.

K návrhu oprávněného ze dne 28. 11. 2006 soud výkon rozhodnutí zastavil usnesením z 24. 7. 2009, č. j. -54, v právní moci 22. 8. 2009, postupem podle ; dovolání vzato zpět nebylo.

Přechodem závazků okresních (případně školských) úřadů z pracovněprávních vztahů zaměstnanců (v souvislosti s žalobou zaměstnance o určení trvání pracovního poměru, o náhradu mzdy, o náhradu škody z pracovního úrazu) se Nejvyšší soud podrobně zabýval například již ve svém rozhodnutí z 12. 4. 2005, sp. zn. , v usnesení ze 7. 2. 2006, sp. zn. , případně v usnesení ze dne 20. 11. 2009, . Uzavřel, že dnem 1. 1. 2001 (s účinností , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, dále jen „) se okresní úřady staly organizačními složkami státu, nebylo již možno považovat je za právnické osoby ani tehdy, vystupovaly-li v jiných právních vztazích než které vznikají při výkonu státní správy, a v pracovněprávních vztazích to znamenalo, že fyzické osoby u něj působící v pracovním poměru se staly zaměstnanci státu (České republiky) a že okresní úřady vystupovaly v těchto pracovněprávních vztazích jako organizační složka příslušná jednat za stát jako zaměstnavatel vůči zaměstnancům státu, kteří byli zařazení k výkonu práce u okresních úřadů.

Nejvyšší soud také konstatoval, že okresní úřady ukončily svou činnost dnem 31. 12. 2002 (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 1. , o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů). Ohledně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce u okresních úřadů bylo stanoveno, že po zrušení okresních úřadů (tj. dnem 1. 1. 2003) přecházejí z České republiky na územní samosprávné celky v případech, kdy činnosti zaměstnance okresního úřadu stanovené tímto nebo zvláštním zákonem přecházejí do působnosti územních samosprávných celků (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 2. , o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů). V případech, kdy činnosti zaměstnance okresního úřadu stanovené tímto zákonem nepřecházejí z České republiky do působnosti územních samosprávných celků, přechází výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnance okresního úřadu na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, není-li upraveno zvláštním zákonem jinak (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 6. větu první ). Nároky zaměstnanců okresních úřadů z pracovněprávních vztahů, které nepřešly na příslušné územní samosprávné celky, jakož i nároky České republiky z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům okresních úřadů uplatňuje jménem státu Ministerstvo financí (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 7. ).

V projednávané věci se však nejedná o závazek z pracovněprávního vztahu (mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem), ale o závazek mezi zaměstnavatelem a třetím subjektem - zdravotní pojišťovnou, jenž existenci pracovněprávního vztahu pouze předpokládá. Na přechod závazků z dlužného pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance je tedy třeba vztáhnout ustanovení , části sto sedmnácté, Čl. CXVII, bod 14, podle nějž Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových započne plnit úkoly spojené s odpovědností za závazky České republiky vzniklé z dosavadní činnosti okresních úřadů anebo s touto činností související (body 2, 6 a 7 aplikovat nelze, neboť se týkají výlučně práv a povinnostní z pracovněprávních vztahů).

Rozhodl-li tedy odvolací soud (byť na základě nesprávných úvah), že pasivně legitimovaným v projednávané věci je Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, je jeho právní závěr správný.

Námitka povinné, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo vydáno až 10. 1. 2006, tj. více než 3 roky po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (25. 11. 2002), je v dané věci bez významu a nepředstavuje ani vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

Oprávněnému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu