Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3659/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ R. C., a b/ J. C., obou zastoupených JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, PSČ 280 02, za účasti Výrobního a obchodního družstva Stěbořice, se sídlem ve Stěbořicích 168, PSČ 747 51, identifikační číslo osoby 47674431, zastoupeného JUDr. Pavlem Juchelkou, advokátem, se sídlem v Opavě, Sady Svobody 448/4, PSČ 746 01, o zaplacení částek 861.662,- Kč s příslušenstvím každému z navrhovatelů, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání družstva proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2010, č. j. -133, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 2. července 2009, č. j. -93, Okresní soud v Opavě zavázal Výrobní a obchodní družstvo Stěbořice (dále jen „družstvo“) zaplatit R. C. částku 861.662,- Kč s 2,5% úrokem od 31. července 2004 do zaplacení (výrok I.) a J. C. částku 857.169,- Kč s 2,5% úrokem od 31. července 2004 do zaplacení (výrok II.), zamítl „žalobu“ v části, jíž se J. C. domáhal na družstvu zaplacení částky 4.493,- Kč s příslušenstvím a 2,5% úroku z částky 857.169,- Kč od 14. července 2004 do 30. července 2004 (výrok III.), zamítl „žalobu“ v části, jíž se R. C. domáhal zaplacení 2,5% úroku z částky 861.662,- Kč od 14. července 2004 do 30. července 2004 (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok V.).

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a V. (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení a c/ , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod dle a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Úvodem Nejvyšší soud poznamenává, že dovolání může být v projednávané věci přípustné pouze podle , neboť rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2008, č. j. -72, jímž byl zrušen předchozí rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 24. ledna 2008, č. j. -48, kterým byla „žaloba“ zamítnuta, neobsahuje právní názor, jímž by byl soud prvního stupně v dalším řízení vázán, když uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen pro vadu řízení spočívající v absenci poučení ve smyslu a 3

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu není ani rozhodnutím obsahově měnícím předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť i přes dovolatelem namítané „zcela jiné zdůvodnění“ potvrzujícího výroku ve věci samé byla práva a povinnosti účastníků řízení v obou rozhodnutích posouzena shodně - tedy že nárok navrhovatelů na zaplacení žalovaných částek je dán (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání družstva proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež může být přípustné pouze podle ustanovení , je přípustné pouze tehdy, jestliže dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Již v rozsudku ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. , jenž je - stejně jako ostatní rozhodnutí uvedená níže (nebyly-li uveřejněny jinak) - veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnost, že postupitel poté, co postoupená pohledávka zanikla započtením, od smlouvy o postoupení pohledávky pro prodlení postupníka se zaplacením dohodnuté úplaty za postoupenou pohledávku s účinky ex tunc odstoupil, nemá za následek „obživnutí“ zaniklé pohledávky, nýbrž vznik nároku postupitele vůči postupníku na vydání bezdůvodného obohacení. V případě zrušení smlouvy o postoupení pohledávky tak přichází v úvahu jen „vydání“ pohledávky postupníkem postupiteli anebo, není-li to možné, protože pohledávka již zanikla, poskytnutí peněžité náhrady.

Jelikož byly postupní smlouvy uzavřené mezi navrhovateli a družstvem dne 26. října 1996, jimiž navrhovatelé převedli svá práva na vydání majetkových podílů z transformace Zemědělského družstva Stěbořice na družstvo, a to za účelem jejich započtení na členský vklad navrhovatelů do družstva, shledány absolutně neplatnými - tedy právní důvod pro vydání majetkových podílů družstvu namísto navrhovatelů jakožto osob oprávněných zde, shodně jako ve výše uvedené věci, nikdy neexistoval - je možné výše uvedené závěry obdobně aplikovat též v projednávané věci.

Námitka, podle níž by měl být předmět bezdůvodného obohacení vydán tomu, na jehož úkor byl dle názoru dovolatele získán (Zemědělskému družstvu Stěbořice), nikoliv navrhovatelům, proto napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Dovolání nečiní přípustným ani námitka, podle níž navrhovatelé nemají nárok na finanční vypořádání. Pohledávky na vydání majetkových podílů, o něž se družstvo na úkor navrhovatelů bezdůvodně obohatilo, totiž zanikly - vydáním předmětných majetkových podílů družstvu - splněním ( , ), a navrhovatelům proto vzniklo právo na poskytnutí peněžité náhrady. Nadto z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek uveřejněný pod číslem 65/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek z 28. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo l, ročník 2002, pod číslem 14) vyplývá, že ve všech případech, kdy se o způsobu vypořádání majetkového podílu z transformace účastníci nedohodli, je nutné vycházet z universality vypořádání nároku v penězích. Případná dohoda mezi povinnou osobou (Zemědělským družstvem Stěbořice) a dovolatelem o jiném než peněžním způsobu vypořádání nároků z transformace přitom navrhovatele vázat nemohla.

Rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož vznesení námitky promlčení v projednávané věci představuje výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy, odpovídá závěrům formulovaným judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 7, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 6, ze dne 6. září 2005, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 38, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 171, a ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 47, ročníku 2007, části I., pod pořadovým číslem 185, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. , ze dne 28. června 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 126, či ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2005, sp. zn. , či ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. ). O otázku zásadního právního významu proto nejde.

Nadto výtkou, podle níž k postoupení předmětných pohledávek navrhovatelů nedošlo z iniciativy družstva, stejně jako námitkou, že počátek běhu promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení nemá být spojen s okamžikem „doručení výzvy k plnění nebo jinými lhůtami a okolnostmi“, neboť navrhovatelé věděli o skutečnostech způsobujících absolutní neplatnost předmětných postupních smluv již dříve, dovolatel polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, podle něhož k postoupení pohledávek došlo z iniciativy družstva, neplatnost postupních smluv způsobilo právě družstvo, přičemž navrhovatelé, jakožto osoby „práva neznalé“, vzhledem k průběžnému, několikaletému ujišťování družstvem o platném právním vztahu mezi účastníky nezanedbali náležitou ochranu svých práv. Uplatňuje tak dovolací důvod dle , jenž však v projednávané věci nemá k dispozici (srov. výslovné znění ).

Důvod připustit dovolání podle tak Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání družstva bylo odmítnuto, čímž navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení , , , , a činí 4.875,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši

300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.035,- Kč tak Nejvyšší soud přiznal navrhovatelům k tíži družstva částku 6.210,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. ledna 2012

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu