Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3846/2009

33

Cdo 3846/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

KOVA, s. r. o.

se sídlem v Kladně, Zd. Petříka 2315, identifikační číslo 25118374, zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 16/2001, proti žalované

NMD, s. r. o.

se sídlem v Praze 5, Vltavská 24/3101, identifikační číslo 25650947, zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2009, č. j. -83, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. července 2008, č. j. -55, zamítl žalobu o zaplacení 400.000,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 12. 11. 2005 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalobkyně jako zprostředkovatelka uzavřela dne 8. 7. 2005 se zájemci Mgr. I. Č., MUDr. P. K., Ing. K. P. a M. P. smlouvu o zprostředkování prodeje jejich nemovitostí, tj. objektu bydlení č. p. 1862 na pozemku parc. č. 2743, pozemku parc. č. 2743 a pozemku parc. č. 2744 zapsaných na LV č. 837 pro obec P. k. ú. S., u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha, za provizi 400.000,- Kč. V dodatku ze dne 19. 7. 2005 se smluvní strany dohodly, že provizi zaplatí místo zájemců kupující (žalovaná). V kupní smlouvě uzavřené mezi zájemci jako prodávajícími a žalovanou jako kupující ze dne 19. 7. 2005 se účastníci smlouvy dohodli, že kupující přebírá závazek prodávajících na zaplacení provize žalobkyni podle smlouvy o zprostředkování. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně zprostředkovala prodej dotčených nemovitostí, jejichž vlastníkem se stala žalovaná, a v souladu s kupní smlouvou jí přímo vyúčtovala provizi za zprostředkování; se žalovanou přitom neuzavřela žádnou dohodu a jediný projev její vůle směřující k převzetí závazku na zaplacení provize představuje výše uvedené ustanovení kupní smlouvy, jejímž účastníkem ovšem žalobkyně nebyla. S odkazem na , (dále jen „obč. zák.“), dovodil, že má-li mít smlouva o převzetí dluhu obligatorně písemnou formu, pak dotčené ujednání v kupní smlouvě převzít závazek prodávajících je neurčité (není specifikována výše nebo způsob určení provize, nejsou identifikováni účastníci smlouvy) a kupní smlouva je v této části neplatná.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. -83, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 400.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.Soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci, neboť v souladu s § 531 odst. 1 obč. zák. došlo k platnému převzetí dluhu žalovanou. Souhlas věřitele (tj. žalobkyně) byl udělen dodatkem ke zprostředkovatelské smlouvě ze dne 19. 7. 2005, přičemž s ohledem na znění čl. V. písm. e) kupní smlouvy nebylo pochyb o tom, na jakém základě, komu a v jaké výši má být převzatý závazek plněn; se zřetelem k tomu, že prodávající a žalobkyně neuzavřeli jinou smlouvu o zprostředkování, než smlouvu ze dne 8. 7. 2005, nemohlo o uvedených skutečnostech být pochyb.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) opírá o („ “), uplatňujíc dovolací důvod podle , odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměna se závěrem, že ujednání čl. V. písm. e) kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2005 je určitým a tedy platným převzetím dluhu podle obč. zák., z něhož jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 400.000,- Kč. S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. , dále opět jen „ “)].

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatelka zpochybňuje závěr o určitosti dohody o převzetí dluhu obsažené v článku V. písm. e) kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2005.

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 531 odst. 1 obč. zák. kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal. Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou (odst. 3).

Sankce neplatnosti právního úkonu se ustanovením § 37 odst. 1 obč. zák. váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný - a tím neurčitý - je jeho věcný obsah (včetně předmětu ujednání), přičemž neurčitost tohoto obsahu nelze odstranit ani za použití výkladových pravidel podle § 35 odst. 2, 3 obč. zák. Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost projevu vůle vyplývat z textu litiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán; není postačující, že smluvním stranám je jasné, co je předmětem smlouvy. Požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu vyhovuje i písemný odkaz na jinou u, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) poznatelný, samozřejmě za předpokladu, že je v této ě označen zcela nezaměnitelným způsobem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Právní rozhledy, ročník 1998, č. 7, rozsudek ze dne 26. března 2008, sp. zn. , uveřejněný v tomtéž časopisu, ročník 2008, č. 18).

V článku V. pod písm. e) smlouvy ze dne 19. 7. 2005 uzavřené mezi prodávajícími Mgr. I. Č., MUDr. P. K., Ing. K. P. a M. P. a kupující – žalovanou, si smluvní strany dohodly, že „kupující tímto přebírá závazek prodávajícího týkající se vyplacení provize zprostředkující realitní kanceláři, jak je tento uveden ve smlouvě o zprostředkování prodeje předmětných nemovitostí“; mezi smluvními stranami nebylo pochyb o tom, že zprostředkovatelskou realitní kanceláří je míněna žalobkyně, která s prodávajícími (zájemci o prodej) uzavřela jen zprostředkovatelskou smlouvu ze dne 8. 7. 2005, jejíž součástí je i dohoda o výši provize zprostředkovatelce ve výši 400.000,- Kč „za činnost sjednanou v čl. II. a III. této smlouvy“. Dohoda o převzetí dluhu je určitá, neboť individualizace povinnosti žalované vyplývá ze smlouvy o zprostředkování ze dne 8. 7. 2005, na kterou je odkazováno ve sporném čl. V. písm. e) kupní smlouvy. Jelikož požadavek určitosti předmětu právního úkonu (tj. vymezení práv či povinností) může být naplněn i odkazem na jinou u, je správný závěr odvolacího soudu, že došlo k platnému převzetí dluhu žalovanou a je tudíž povinna splnit závazek původních dlužníků zaplatit zprostředkovatelce odměnu ve výši 400.000,- Kč. Jinak řečeno při spojení obsahu obou listin (smlouvy ze dne 8. 7. 2005 a kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2005) je každému (nejen účastníkům právního vztahu) zřejmé, jakou povinnost žalovaná převzala a jaké právo vůči ní žalobkyni vzniklo.

Lze tudíž uzavřít, že žalované se nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu a Nejvyšší soud proto její dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni, která by podle , , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu